Existují poutní místa všeobecně známá, kam se každoročně vydávají statisíce lidí a která se často objevují v televizi či na obálkách časopisů. A pak jsou poutní místa nenápadná, která se ale svou atmosférou těm známějším přinejmenším vyrovnají.
Na počátku 18. století patřilo panství s centrem v Liběšicích jezuitům. Však je také stálo hodně sil, než obrátili místní obyvatele na katolickou víru a nakoupili a zvelebili okolní osady.
Hejtman Václav Růžička se pak rozhodl zanechat po sobě něco ještě trvalejšího než nové domy nebo barokní renovaci kostela. Vybral si kopec nad Úštěkem a v letech 1704 až 1707 na něm nechal vybudovat poutní místo.
Základní kámen byl položen 6. června 1707 za účasti bývalého rektora pražské koleje sv. Klimenta, Ferdinanda Waldhausera.
Kompozice areálu vychází z areálu Božího hrobu v Mimoni, autorství zdejších kaplí se ale připisuje italskému architektovi Octaviu Broggiovi, který se v dalších letech postaral třeba i o projekt nové úštěcké fary.
Setkání poutníků s poustevníkem
Broggio na vrcholku kopce zbudoval tři kaple. Dvě postranní, kaple Nalezení a kaple Povýšení svatého kříže, jsou na pohled takřka stejné, mají typický věžovitý tvar se zaoblenými rohy, který propůjčuje vrchu charakteristickou siluetu už při pohledu zdálky.
Mezi nimi je umístěna přízemní, podélně orientovaná kaple Božího hrobu. V kaplích se původně nacházely oltáře se sochami světců s barokními malbami. Vrch Ostré se postupně stával cílem cesty zástupů poutníků.
V polovině 18. století měl dokonce i svého poustevníka. Jmenoval se Franz Piesch, patřil k františkánskému řádu a usadil se v suterénu pod kaplemi.
Po schodišti, nebo po pěšině
Lidé se sem vydávají v největším počtu vždy na začátku května při tradiční pouti. Z obce Ostré je vede vzhůru křížová cesta s prostými barokními kaplemi s volutovými štíty, které doplňují novější empírové kaple se štíty trojúhelníkovými.
Křížovou cestu tak tvoří čtrnáct zděných zastavení s malbami na plechu ve výklencích. Přibližně v polovině cesty na vrchol byla vybudována terasa se zděným zábradlím, kde stojí torza barokních pískovcových soch klečícího Ježíše a apoštolů.
Křížová cesta se vine dál kolem kopce, stoupat je ale možné také po monumentálním pískovcovém schodišti se dvěma podestami a s výklenky, osazenými sochami anděla s kalichem, bičovaného Krista, klečící Panny Marie a Krista s trnovou korunou.
Stará krása opět září
Významná památka dlouhá léta chátrala a zdálo se, že zdejší poutní místo zůstane jen vzpomínkou.
Vnitřní vybavení kaplí se ztrácelo, jedna z nich vyhořela a celý prostor zarůstal vegetací tak, že při pohledu z dálky už vůbec netvořil onu čarovnou dominantu krajiny. Naštěstí se v posledních letech přece jen přikročilo k renovaci areálu.
Akce začala v roce 2010, a už v následujícím roce byla zcela obnovena křížová cesta včetně obrazové výzdoby. Oprav se dočkalo i schodiště. Poutní místo na vrchu Ostré má výjimečnou atmosféru, ale prý dokáže také příchozího nabít pozitivní energií.
Může však nabídnout ještě něco navíc – skvělý výhled. Obdivujeme tak odtud nejen Úštěk nebo nedaleký rybník Chmelař, ale třeba i pozoruhodnou pískovcovou skálu, zvanou Opičí hlava, nebo siluetu Českého středohoří.
Co nesmíte minout: Hrad Helfenburg
Kalvárie není jediným historicky zajímavým místem na dosah od Úštěka. Jen kilometr odtud stojí středověký hrad Helfenburg, pocházející z počátku 14. století a postavený na vrcholku pískovcového hřebene.
Zdáli ovšem rozhodně viditelný není, protože se dnes prakticky ztrácí za hradbou stromů. V dobách husitských válek se stal útočištěm arcibiskupa Jana z Jenštejna, a byly zde dokonce ukryty relikvie z pražského Chrámu sv.
Víta, a obydlený zůstal ještě i v 16. století. Po třicetileté válce, kdy byl vypálen, začal ztrácet na významu a od té doby už jen chátral.
Pomoci mu nedokázal na sklonku 19. století ani bohatý průmyslník a hrabě Josef von Schroll, který si ho tak zamiloval, že ho koupil a pokusil se o jeho záchranu. Do současnosti se zachovalo takřka nedotčené vnější opevnění včetně sedmnáctimetrové věže.
Dnes je hrad volně přístupný, pouze na věž se smí jen o víkendech. O Helfenburgu se traduje legenda, podle níž se na něm na počátku 17. století usadily opice. Utekly místnímu šlechtici, který si je přivezl z jedné ze svých cest do exotické ciziny.
Rychle se množily, údajně jich na hradě nakonec žily stovky, drze loupily v okolních vsích a tak dlouho se je nedařilo vyhnat, až muselo přijít na pomoc císařské vojsko.
Pověst souvisí s tím, že v oněch dobách byl název hradu zkomolen na Affenburg, tedy Opičí hrad. Za prohlídku stojí rozhodně i dnes. Jen si ho v navigaci nesmíme splést s Helfenburgem, který je chloubou jihočeského Bavorova.
Co nesmíte minout dále? Muzeum čertů
Pokud jsme na výletě s dětmi, které po náročných výšlapech předstírají únavu, možná jim půjde vrátit ztracené síly návštěvou Muzea čertů.
To najdeme v úštěcké Pikartské věži, součásti starého opevnění zdejšího městského hradu, a v přilehlém gotickém sklepení, které má několik pater se spletitými chodbami a stálo by za prohlídku, i kdyby bylo úplně prázdné.
O zdejším muzeu se říká, že je výjimečné i v rámci střední Evropy. K vidění jsou nejen podobizny a sochy pekelníků, pohyblivý čertovský svět zvaný Peklém nebo výtvarná díla inspirovaná slavnými čertovskými pohádkami.
Prohlídka nás zavede i do podzemí, kde živí čerti předvedou například vážení duší nebo výslechy hříšníků, a když budeme mít štěstí, čerti na závěr i zazpívají, protože prohlídka je vlastně tak trochu i divadelním představením. A jedno uklidnění na závěr:
Zdejších nadpřirozených bytostí se děti nemusejí bát. Posláním muzea je totiž představit české čerty, kteří jsou přece veselí a mají smysl pro humor a pro spravedlnost.
