Možná to nevíte, ale je jich opravdu hodně a projít všechny za den je zhola nemožné. Proto i my jsme vybrali jen malou ochutnávku.

Ale ať už se vydáte do kterékoliv, vždycky to bude zážitek. Potěšení v oáze klidu uprostřed tepajícího velkoměsta.

Vrtbovská

Jednu z nejkrásnějších pražských zahrad najdete v Karmelitské ulici číslo 25, kousek od Malostranského náměstí. Vchází se do ní přes nenápadný průchod Vrtbovského paláce, který ani trochu nenapovídá, jakou nádheru skrývá.

Barokní zahrada (viz úvodní foto) byla založena roku 1720 a na pouhých 0,31 hektaru se podařilo vytvořit ohromující dílo.

Ne vždy mu bylo popřáno patřičné péče, v druhé polovině 20. století byla dokonce na nějakou dobu uzavřena, až se na ni málem zapomnělo. Pak ovšem přece jen došlo v 80. letech k rekonstrukci a pak mezi lety 1990–1998 k další, která jí vrátila původní krásu.

Zahradu tvoří sala terrena bohatě zdobená z velké části dochovanými freskami. Může se stát, že se do ní nedostanete, protože se zde také oddává. Ale obřad netrvá zase tak dlouho. Na jejím konci uvidíte empírový domek, který byl přistavěn daleko později a zajímavý je tím, že zde bydlel a tvořil několik let malíř Mikoláš Aleš.

Poté vystoupíte na tři terasy spojené schodišti, která zdobí sochy Matyáše Brauna. Uchvátí vás nádherný výhled z jedné strany na věže kostela svatého Mikuláše, Pražský hrad a malostranské střechy, na druhé na kostel Panny Marie Vítězné.

Otevřeno: duben–říjen, denně od 10.00 do 18.00

Černínská

Také jedna ze zahrad, která do roku 2011 nebyla přístupná, protože ji využívá ministerstvo zahraničí. O to víc stojí za to ji navštívit. Když začal hrabě Černín z Chudenic se stavbou svého paláce na Loretánském náměstí, samozřejmě se počítalo i se zahradou.

Ta se začala budovat v roce 1693. Jenže její osud byl poněkud dramatický. Byla poničena několika válkami, při bojích o rakouské dědictví ji rozoraly zákopy. O další století později se stala anglickým parkem.

Ani ten dlouho nevydržel. Když palác koupilo ženijní ředitelství, zavezli zahradu sutí a udělali z ní dvůr se stájemi. Ale vše se v dobré obrátilo v roce 1928, kdy palác se zahradou získal stát. Zahrada byla obnovena podle plánů architekta Pavla Janáka a rozšířena o novou část.

Ve starší pravidelné části vede palácové schodiště k terase bazénu. Pod svahem za bazénem najdeme kaskádovou kašnu a na konci Kaňkův pavilonek. Nová část je volnou kompozicí se skupinami stromů. Do zahrady vstoupíte samostatným vchodem naproti Loretě.

Otevřeno: květen – září, so, ne + státní svátky od 10.00 do 17.00

Valdštejnská

Najdete ji hned u stanice metra Malostranská a je druhá největší v Praze. Zajímavé je, že prý se na jejím vzhledu podílel Albrecht z Valdštejna. Můžete si prohlédnout největší sala terrenu i největší umělou krápníkovou stěnu s voliérou pro ptáky, nebo se potěšit pohledem na jezírko s umělým ostrovem.

Vaše děti jistě zaujmou pávi, kteří tu procházejí mezi návštěvníky. Od roku 1996 je zahrada součástí sídla Senátu České republiky.

Otevřeno: pondělí – pátek od 7.30 do 18.00

víkendy a státní svátky od 10.00 do18.00

červen – září otevřeno o hodinu déle

Kinských

Svažitá zahrada okolo letohrádku Kinských se rozkládá pod petřínským vrchem, shora hraničí s Růžovým sadem, z boku s daleko frekventovanějšími Petřínskými sady a nabízí příjemnou procházku. Podél cestiček narazíte na pískovcové skály, vyhlídky, jezírka se sochami, vodopády, pro některé bude objevem dřevěný kostelík sv.

Michala, který sem byl přenesen z Podkarpatské Rusi. V horní části zahrady u nejvýše položeného jezírka najdete pětimetrový pískovcový sloup s hranolovými slunečními hodinami na vrcholu. Tahle zajímavost ale prý není místní.

Údajně sem byl přenesen ze Žižkova, kde stával někde vedle kostela svatého Prokopa. Dostanete se sem od náměstí Kinských, ale i ze Strahova, projít se dá i ze sousední zahrady průchody v hladové zdi.

Otevřeno neomezeně

Ztracenka

Jako by název byl symbolický, protože o téhle zahradě neví ani leckterý Pražák. A jak ji najdete? Spojuje horní a dolní část Horské ulice mezi Karlovem, Albertovem a novoměstskými hradbami. Založena byla v 18.

století a původně to vlastně nebyla zahrada, ale sad s vinicí, v období socialismu pak zde bylo dětské hřiště. Nakonec ze všeho zbyl jen neudržovaný svah s několika cestičkami. Jenže před pár lety se Ztracenka vyloupla do krásy.

Pod vedením architekta Michala Gavlase vznikla zahrada italského typu se stromy a lavičkami, místo k odpočinku s výhledem na nedaleké Podskalí, Albertov a Vyšehrad.

Otevřeno: denně od 8.00 do 18.00