Dlouho zámek Kynžvart v průběhu dějin hledal svou podobu, až se z renesanční ruiny proměnil v jedinečnou výstavnou perlu vídeňského klasicismu. Na rozdíl od mnoha hradů a zámků, které jsou dnes jen prázdnou kamennou slupkou, nabízí na každém kroku něco cenného a neopakovatelného.

Možná vás napadne, co vlastně znamená ono zvláštně znějící slovo Kynžvart. O jeho vznik se postaral středověký hrad, který měl v době krále Václava I. za úkol střežit soutěsku mezi západními Čechami a Chebskem.

Zdejší rod Hartenberků si tenkrát do erbu vybral celní závoru a hrdě přijal jméno de Kunigeswart, což znamenalo Královská stráž. A z toho už bylo k počeštěnému Kynžvartu docela blízko. Ale tento dávno zaniklý hrad není tou památkou, o které chceme psát.

Renesanční zámek vznikl v údolí pod hradem až na sklonku 16. století a původní majitelé se tu dlouho neohřáli. Jako účastníkům stavovského povstání jim byl majetek zkonfiskován a na Kynžvart se stěhovala rodina, která pak měla dlouho v této zemi velké slovo – Metternichové.

Ti zchátralý zámeček k nepoznání přebudovali. Ne však naposled.

Danajský dar samotného cara

Tím, kdo dal Kynžvartu definitivní podobu, nebyl nikdo menší než ministr zahraničí a rakouský kancléř Clemens Metternich. Hodlal zde nejen odpočívat, ale také přijímat urozené státní návštěvy. A pro takový účel bylo venkovské sídlo málo nóbl.

V první polovině 19. století tak Metternich přestavěl zámek v duchu tehdy moderního vídeňského klasicismu. A na Kynžvart pak občas opravdu zavítaly vzácné návštěvy od ruských carů Alexandra I. a Mikuláše I. až po básníka Johanna Wolfganga Goetheho.

Mimochodem právě Mikuláš I. to byl, kdo zámeckému pánovi přivezl darem semena v Čechách dosud neznámého bolševníku. Jeho vysazení v zámeckém parku pak odstartovalo zamoření touto invazivní rostlinou, s nímž se potýkáme dodnes.

Osvícený kat rozumí umění

A ještě v jedné věci Kynžvart Metternichům vyhovoval: Poskytoval dostatek prostoru pro jejich bohaté sbírky. Už jen proslulá Metternichova knihovna obsahující 24 tisíc svazků takřka ze všech oborů vědy a umění si zaslouží obdiv.

Je ostatně dnes jednou z nejvýznamnějších biblioték na našem území. Metternich pro ni renovoval celé jedno zámecké křídlo. Neméně zajímavá je kancléřova sbírka kuriozit, jedno z nejstarších veřejně přístupných muzeí v Evropě.

O velkou část exponátů se postaral bývalý chebský kat Karel Huss, který byl kromě svého povolání i sběratelem a mecenášem umění a na stará kolena také kustodem metternichovských sbírek. Návštěvníky stále nepřestávají bavit zejména osobní předměty slavných osobností od hřebenu Marie Terezie přes psací stůl a křeslo spisovatele Alexandra Dumase staršího až po kompletní oděv japonského samuraje.

A osvícený kat přidal také svou numismatickou kolekci čítající 11 000 exemplářů včetně dvou tisícovek antických mincí.

Lípa, která to všechno viděla

Ještě dlouho bychom mohli zámkem procházet a nalézat stále další zajímavosti. Určitě bychom nezapomněli nahlédnout do kaple sv. Antonína z Padovy, jejíž oltář věnoval Metternichům sám papež Řehoř XVI.

A to ještě mnohá překvapení čekají v parku. Při jeho zakládání byl dokonale využit reliéf krajiny včetně tří protékajících potoků. Metternichové pak přispěli unikátními sochami, lavičkami a pavilony vyrobenými v jejich vlastních železárnách.

A jako důkaz plynoucího času tu stále nad našimi hlavami šumí lípa zasazená v roce 1693 vedle kamenného pivovarského sklepa ve stráni. Je vysoká 36,5 metru a má obvod 617 centimetrů.