Jste vyznavači bílé stopy, poznávání zajímavých míst nebo toužíte po drinku někde v oblacích? Vydejte se do města pod Ještědem.

Město na úpatí jizerských hor s bohatou historií vám totiž dokáže nabídnout od každého něco. A navíc, ve kterém městě nasednete v centru do tramvaje a vystoupíte na sjezdovce?

Ráj lyžařů

V nadmořské výšce tisíc metrů nad mořem se vám otevře lyžařský areál, který uspokojí každého. Sjezdové tratě mají všechny stupně obtížnosti, takže se nemusíte bát, že byste si nenašli tu svoji.

Začátečníci využijí lehké sjezdovky na jižní straně – cvičiště Bucharka, nebo také cvičnou plochu nacházející se přímo u konečné tramvajové linky.

Tratě na severní straně jsou určené pro zkušené lyžaře –červené sjezdovky Skalka, Liberecká a Pod lany nebo černé Višňovka a Slalomák. Na modré se svezete na Nových Pláních. Pokud nechcete lyžovat, může se vám líbit na sáňkách, pro které je tu dráha také.

Pro děti tu každoročně fungují lyžařské školičky. To všechno obsluhuje několik vleků a lanovek, které přepraví prý až 11 000 lidí za hodinu. A pokud se bojíte, že nebude sníh, nemusíte, protože tratě se samozřejmě zasněžují. Zalyžovat si můžete i večer.

Běžkaři mají zase k dispozici 17 kilometrů upravených stop s překrásnými výhledy po okolních kopcích a do údolí.

Nápoj v oblacích

Kde jinde si objednat něco pro zahřátí než v hotelu Ještěd. Sem se podívat prostě musíte, nakonec se na vrchol pohodlně dostanete autem nebo romantičtěji kabinovou lanovkou. Stavba je dílem architekta Karla Hubáčka, a ačkoliv je jí už 46 let, je stále úžasná.

Také je to národní kulturní památka. Je tu hotel a restaurace s překrásným výhledem, a kdyby bylo zataženo, nevadí, budete se cítit jako když plujete na obláčku. Když byl hotel v roce 1973 postaven, podílelo se na výzdobě mnoho umělců a uměleckých řemeslníků.

Všechno bylo vymyšleno do posledního detailu, od zařízení po poslední lžičku. Ti starší tu krásu budou pamatovat.

Možná si vzpomenou i na skvělého barmana Bohumila Pavlíčka, který míchal ty nejlepší drinky na světě, však mezi jeho hosty patřili Louis Armstrong, Waldemar Matuška i Jana Werich. Snad právě kvůli tomu se ocitl na chvíli v baru mezi zemí a nebem.

Ale konec snění o časech minulých… Jak šel čas, něco se rozkradlo, co zbylo se v 90. letech rozprodalo pod záminkou pokroku, nebo prostě vyhodilo. Ale svítá naděje, že se podaří vyrobit repliky zařízení a interiéry se zalesknou v celé původní kráse.

A zpátky od města

To je právě ta výhoda Liberce, kombinace bílých stop a městských lákadel. A tady jich najdete spoustu. Pro každého něco. Pojďme se zastavit na několika místech, která by vás mohla zajímat.

Zoo

Každý zná libereckou zoo proslulou chovem bílých tygrů. I místní hokejisté si je dali na dresy. A neříkejte dětem, že v zimě se do zoologické nechodí.

Právě naopak, má to několik výhod, nebude tu nával a zvířata si to venku užívají, takže si je budete moci v klidu prohlédnout.

Novorenesanční radnice

Stojí na náměstí a vypadá jako by sem spadla z nějaké pohádky. Komu se zase bude zdát, že se sem přestěhovala z Vídně, ten nebude daleko od pravdy, projektoval ji totiž vídeňský architekt Franz Neumann.

A že tehdejším radním na ní opravdu záleželo, je dodnes vidět. Pracovali na ní špičkoví řemeslníci, a co nešlo zařídit doma, to se prostě dovezlo – lustr z Berlína, vitráže z Mnichova, dřevěné obložení z Vídně…

Pokud si ji chcete prohlédnout a vystoupat na věž, můžete. Teď v zimě ovšem jen ve čtvrtek. Od 9 do 15 hodin.

Gustav Klimt v divadle

Co má tenhle slavný rakouský malíř společného s divadlem? Odpověď je jednoduchá. Oponu. To bylo tak:

Když se stavělo dnešní Divadlo F. X. Šaldy, stavitelé a architekti doporučili komitétu pro stavbu divadla v Liberci mladé a začínající umělce Gustava Klimta a Franze Matsche, aby ji vytvořili.

Ti přijali a o něco později, hlavně proto, že nestíhali, přizvali i Gustavova mladšího bratra Ernsta. Byla to jedna z prvních Klimtových zakázek. Dnes má nedozírnou cenu. Rakušané za ni opakovaně nabízeli přes milion dolarů, naštěstí nikoho nenapadlo ji prodat.

Bohužel opona v provazišti divadla trpěla, a tak i když byla několikrát restaurována, spouští se jenom při výjimečných příležitostech. Ale kdybyste ji neviděli, nebuďte smutní, hrají tu kvalitní divadlo a interiér novobarokní budovy je nádherný.

Za uměním do lázní

Opravdu je to tak. Ale nepředbíhejme. Nejdřív byly lázně Františka Josefa I. Novorenesanční budova vznikla v letech 1901–1902 podle projektu vídeňského architekta Branga.

Lidé se tu mohli vykoupat, podstupovat různé léčebné procedury a zaplavat si v bazénu, nad nímž byl jako výkřik techniky světlík, který se dal v létě z poloviny otevřít.

Jenže po necelých sto letech to všechno vzalo zasvé, budova začala chátrat a nevypadalo to s ní vůbec dobře. Zachránila ji revitalizace, která ji přeměnila v místo, kde sídlí umění.

Najdete tu nizozemské malíře, francouzské krajináře, ale hlavně české umění století dvacátého. Určitě se sem vydejte, jen nezapomeňte, že v pondělí je zavřeno. V čtvrtek to naopak máte zdarma.

Kam ještě?

IQ park – tady najdete stovky interaktivních exponátů, díky kterým si můžete s dětmi hrát a nepozorovaně se naučit základy základy fyziky i chemie. Takže pokud jste ve škole nedávali pozor…

Aquapark Babylon – čekají vás tobogány, whirlpooly v jeskyních, vodotrysky a gejzír, prostě tu najdete od vodních radovánek po masáže všechno. A když budete mít hlad, postarají se o vás restaurace.

Království automobilů – nachází se v technickém muzeu a určitě přiláká malé i velké kluky.

V pavilonu D a uvidíte Rolls-Royce či Cadillac, ale i unikáty více než 100 let staré například automobil Maxwell, či unikátní závodní speciál Ford T Rajo.

Foto Shutterstock, liberec-reichenberg.net, skijested.cz, theatre-architecture.eu, hrebenovka.cz