Královské město Litoměřice odnepaměti zaujímalo strategickou polohu. Leželo v úrodném kraji, mělo na dosah splavné Labe a bylo chráněno horami ze severu i západu. Atmosféru historického sídla si dokázalo zachovat až do dnešních dnů.
Historie nás učí, že dobýt a vyrabovat nějaké město ještě neznamená zničit ho navždy, pokud jsou jeho obyvatelé rozhodnuti se svého domova nevzdat. Litoměřice jsou dokonalou ukázkou takové síly.
Po třicetileté válce bylo město zdevastováno nájezdy švédských vojsk, ale pak přišli jezuité a františkáni a bylo také založeno biskupství a význam Litoměřic rázem stoupl.
Hned se to projevilo v nutnosti město obnovit, a to nejlépe v architektonicky náležitě hodnotném stylu, tedy právě v tom moderním barokním.
Množství zakázek přilákalo nejvýznamnější stavitele, ale nejvýraznější stopu za sebou zanechali otec a syn – Giulio a Octavio Broggiovi z italské Lombardie.
Právě oni se postarali třeba o barokní přestavbu děkanského kostela Všech svatých na Mírovém náměstí a právě v něm jsou oba také pohřbeni.
Podle jejich návrhů vznikly také další významné litoměřické stavby – kostel Zvěstování Panny Marie, biskupská rezidence, katedrála sv. Štěpána nebo kaple sv. Jana Křtitele. Broggiové byli při obnově Litoměřic neúnavní. Díky nim se rozrostlo také o kostel sv.
Jakuba či kostel sv. Vojtěcha a Octavio Broggio je také autorem barokního sousoší na památku morové epidemie, která město postihla roku 1680.
Básník vyhlíží na Labe
Litoměřice, to je ale nejen barokní perla celého regionu, ale také město, v němž zanechal výraznou stopu jeden z nejslavnějších českých básníků Karel Hynek Mácha.
Narodil se sice v roce 1810 v praze, kde také vystudoval filozofickou fakultu a práva, ale v září 1836 se přestěhoval do Litoměřic, kde nastoupil do zaměstnání jako koncipient u advokáta Durase.
Pokud se vydáme po městě v básníkových stopách, začít můžeme třeba v Dlouhé ulici č. 199, kde měl kancelář, nebo se vydat do Máchovy ulice hned vedle biskupské rezidence, kde se v čísle 177/5 dnes nachází kromě vinárny Vikárka také Máchova světnička.
Právě tady si totiž v domku vinárníka Lorenze pronajal malý dvoupokojový byt s romantickým výhledem na Labe.
Nedaleko domku stojí divadlo Karla Hynka Máchy, jedno z nejstarších kamenných divadel v Čechách založené už roku 1822. na nároží divadla byla v roce 1936 u příležitosti 100. výročí básníkova úmrtí vztyčena jeho socha.
Shlíží na Máchovy schody, z nichž si můžeme užít překrásný výhled na Dómské náměstí s katedrálou.
Putování po stopách Karla Hynka Máchy zakončíme na hřbitově, kde byl básník pohřben až do roku 1938. Když tenkrát hrozilo zabrání českého pohraničí, byly jeho ostatky převezeny do Prahy. Místem Máchova posledního odpočinku je tak vyšehradský Slavín.
Setkání v nočních ulicích
Na Máchův odkaz ostatně narazíme i na dalších místech. Vzpomeneme si na něj třeba ve chvíli, kdy vystoupáme na kopec Radobýl a staneme před zde umístěným křížem.
Právě na tomto místě Mácha v říjnu 1836 dokončoval svou báseň Cesta z Čech, když v Litoměřicích vypukl požár. Mladý muž neváhal a rozběhl se na pomoc. Pil potom vodu používanou při hašení a na následky infekčního onemocnění zemřel.
Říká se, že jeho duch ale Litoměřice nikdy neopustil. Při procházce nočním ztichlým městem prý můžeme někdy spatřit postavu ve světlém, červeně podšitém plášti, s červenou čapkou a ve vysokých botách. To sám básník navštěvuje místa, na nichž se v životě cítil nejšťastnější.
Stezka za pivem a vínem
Opusťme však básníka a vydejme za další litoměřickou zajímavostí. Kdo by nezbystřil pozornost, když zaslechne název Stezka za pivem a vínem? Tak se jmenuje zdejší hojně využívaná turistická trasa.
Litoměřice mají totiž dlouhou a slavnou tradici vinařství a vaření piva.
Zmínku o zdejších vinicích obsahuje už zakládací listina kapituly litoměřické z roku 1057, velkého rozmachu dosáhlo pěstování révy za vlády Karla IV, který si zdejších vinic natolik cenil, že na deset let osvobodil litoměřické vinaře od daní a poplatků.
A protože litoměřické víno zřejmě považoval za výjimečně chutné, po uplynutí této doby uložil vinařům povinnost odvádět každý desátý sud vína do litoměřického hradu.
O vinařské tradici se hodně dozvíme při prohlídce Litoměřického vinařství v prostorách bývalého dominikánského kláštera ve Velké Dominikánské ulici nebo při návštěvě Vinného šenku na Mírovém náměstí.
A koneckonců na víno nezapomeneme ani při návštěvě vyhlídkové věže Kalich postavené v 16. století, která je symbolem města a svým tvarem má vinařskou tradici připomínat.
Kromě toho je z ní nádherný výhled na město i na okolí včetně hradu Hazmburk nebo na horu Říp.
Uvařte si vlastní pivo!
Už ve středověku se litoměřičtí občané pyšnili právem várečným, tedy výsadou vařit pivo. V dalších obdobích tu existovaly hned dva velké pivovary – Měšťanský, založený roku 1720, a Labskozámecký, který vznikl v polovině 19. století.
Do dnešních časů se bohužel ani jeden z nich nezachoval, ale v tradici vaření vynikajícího piva pokračuje v Litoměřicích několik malých soukromých pivovarů.
Třeba ten s názvem Labut, který sídlí v prostorách bývalého secesního hotelu v historickém centru a připravuje jak ležáky plzeňského typu, tak sezónní vícestupňové speciály.
Kromě ochutnávky při návštěvě můžeme prožít takzvaný Den ve společnosti sládka, který nás zasvětí do tajů vaření lahodného moku. Podobnou akci připravil pro své fanoušky také pivovárek Koliba pyšnící se širokou nabídkou nefiltrovaných a nepasterovaných piv.
Pravidelně totiž pořádá kurzy Uvař si vlastní pivo a samozřejmě také prohlídky s odborným výkladem sládka. Kromě pivovaru nabízí Koliba také pivní lázně, hotel i restauraci.
A pokud bychom zatoužili ještě po další ochutnávce, čeká na nás také Biskupský pivovar U sv. Štěpána. Právě tady dostaneme šanci ochutnat spodně kvašený světlý nebo polotmavý nepasterizovaný ležák. Také tady si můžeme užít možnost načepovat si ho vlastnoručně.
Foto: Shutterstock
