Hlediště londýnského divadla Drury Lane je potemnělé a prázdné. Přesto se jím ale linou podivné zvuky. Z jeviště je slyšet jakési mumlání, z nedaleké chodby čísi kroky a ze šaten tlumené výkřiky. V divadle totiž údajně straší.

Bohatý anglický divadelník Thomas Killigrew (1612–1683) pozvedne oči a s pýchou se podívá na právě dokončovanou stavbu. Ve druhé polovině 17. století si totiž nechá v centru Londýna v okrsku Covent Garden postavit honosné divadlo.

To přitom čeká velmi spletitá budoucnost. Drury Lane několikrát hrozí bankrot, zachvátí ho několik zničujících požárů a je bezpočtukrát přestavováno. Hlavně se jím ale už od 18. století údajně procházejí duchové mrtvých herců.

„Drury Lane je považováno za jedno z nejstrašidelnějších divadel na světě,“ připomíná současný americký iluzionista Tom Ogden. Může snad za to místo, kde divadlo vyrostlo?

Pozemek totiž ve středověku patřil klášteru svatého Petra, nebo v tom sehrály roli tragické události, k nimž v budově v minulosti došlo?

HÁDKA KONČÍ SMRTÍ

Dvojice maskérek připravuje herce k představení. Když tu se zrcadlem před nimi mihne čísi bledá postava s parukou na hlavě. Ženy zděšeně vykřiknou a upustí hřebeny a líčidla na zem.

Nejde totiž o nikoho ze zdejšího souboru, ale o nejznámějšího ducha, který se po Drury Lane prochází. Ten patří někdejšímu slavnému herci Charlesi Macklinovi (1699–1797).

Temperamentní divadelník se totiž roku 1735 ošklivě pohádá se svým kolegou o paruku. „Sakra, ty ničemo, skrčku, darebáku!“ osopí se na svého hereckého partnera Thomase Hallama (†1735) a mrští po něm svou holí.

Trefí ho však tak nešťastně, že nadaného divadelníka zabije. Macklin sice tvrdému trestu, zřejmě i díky svým konexím, unikne a může tak i nadále v Drury Lane vystupovat, po smrti však nedokáže najít pokoj a straší herce v zákulisí.

ZÁHADNÝ MUŽ V ŠEDÉM

V divadle už kromě uklízečky nikdo není, nebo by neměl být. Když však zvedne oči od podlahy, spatří na konci chodby muže s třícípým kloboukem na hlavě, mečem u pasu a jezdeckými botami na nohou. „Co tady děláte, člověče? Vždyť mi tady našlapete,“ zaječí žena.

Muž se však v tu chvíli rozplyne jako pára nad hrncem a uklízečka jen nechápavě zamrká očima. „Nejčastěji se zjevujícím duchem v divadle je zřejmě tzv. muž v šedém – šlechtic vybavený třírohým kloboukem a ostrým mečem,“ domnívá se Tom Ogden.

Zprvu se přitom neví, o koho jde. V roce 1848 se však při přestavbě Drury Lane podaří v jedné z postranních chodeb objevit zazděné ostatky jakéhosi zavražděného muže. Podle mnohých patří duch právě jemu.

NÁPOMOCNÝ PŘÍZRAK

Mladý divadelník, jenž si má za pár okamžiků odbýt na prknech Drury Lane svou velkou premiéru, postává v rohu šatny a doléhá na něj tréma. „To bude dobrý,“ povzbudí ho jakýsi muž a poklepe mu na ramena. Herec kývne hlavou a poděkuje.

Vůbec si přitom nevšimne, že muž, který mu dodává odvahu, je podivně bledý. Jde totiž o ducha komika Josepha Grimaldiho (1778–1837), který se v Drury Lane čas od času zjevuje.

Na rozdíl od ostatních přeludů však neděsí personál divadla, ale snaží se naopak hercům trpícím trémou pomáhat. „V Drury Lane se dodnes zjevuje velké množství přízraků.

Nedávno kupříkladu několik diváků údajně zahlédlo přes sto let mrtvého baviče Dana Lena,“ připomíná Ogden. Zda je to pravda, případně, proč se tak děje, se zatím nepodařilo nikomu vysvětlit.

Autor článku: Pavel Besta