Španělská metropole leží ve středu země a do Barcelony na východním, Malagy na jižním a do Bilbaa na severním pobřeží je to stejně daleko. Na třímilionové město je tu ale velká pohoda a i když tu vládne „maňana“ přístup, kdy se nic neřeší, služby tu fungují bezchybně.

Na řeči o líných jižanech zapomeňte. V Madridu pracuje hodně Jihoameričanů a ti se snaží! Pohyb po městě usnadňuje hustá síť metra (10 linek), přičemž vám místní vždy rádi poradí.

K magnetu č. 1, slavné galerii Prado, vede bleděmodrá linka, vystoupíte ve stanici Atocha, a ještě než se ocitnete mezi obrazy, projděte se nádhernou zahradou Real Jardín Botánico, kterou v 18. století založil král Karel III.

Je to dobrá předehra před explozí dojmů a barev v jedné z největších evropských galerií. Sbírky poskytují dobrý přehled o vývoji evropského malířství, najdete tu zbožné gotické motivy, renesanční a barokní mistry El Greca, Velasqueze, samozřejmě Goyu a novodobé klasiky Dalího a Picassa.

Děsivé i krásné výjevy  

Někdo má rád lyrickoerotické výjevy, třeba Goyovu múzu Maju, jiný si nechá polechtat smysly mrazivě bláznivými výjevy Hieronyma Bosche, další si rád porovná pojetí morbidního výjevu Saturn požírá svého syna, jak jej pojednal Rubens a zase všudypřítomný Goya.

Projít si Prado, to je náročný zážitek, a tak lze jen doporučit odpočinek v blízkém Parque de El Retiro, kde se kromě bezpočtu odpočinkových zákoutí pokocháte průhledným Palacio de Crystal a památníkem Alfonse XII. s přilehlým bazénem, tak velkým, že se po něm projíždí na lodičkách.

Ke královskému paláci (Palacio Real) se nejlépe dostanete ze stanice metra Ópera, kde se kříží červená a zelená linka, a s trochou štěstí uvidíte parádu královských dragounů.

I když je král je doma  

I když tu sídlí španělský král Filip VI., Palacio Real je otevřený lidu. Desítky mistrovských pláten, fresky, královská kaple, zbrojnice, Porcelánový sál… Ale to je stále jen drobek z madridských muzeí a galerií! Muzeum královny Sofie (opět u metra Atocha) vystavuje monumentální sbírku moderního umění, právě tady je k vidění slavná Picassova Guernica, burcující plátno 3,5 na 7,7 metru.

Na dohled odsud je Museo Thyssen-Bornemisza, kde bývají retrospektivy slavných malířů, teď např. impresionisty Augusta Renoira. Určitě vyjeďte k Escorialu, paláci ležícímu 45 km severozápadně od Madridu. Vznikl v 16. století, kdy bylo Španělsko světovou mocností a je to na něm vidět. Jede se sem vlakem z nádraží Chamartín na severu Madridu.

Jak se jí v Madridu?  

Určitě musíte zajít do některé z kaváren, ať už na náměstí Puerta del Sol, považované za střed Madridu, kde se sbíhají linky metra, nebo na nedalekém a možná hezčím Plaza Mayor. Předností madridských restaurací je, že tu neexistuje dělení na pivnice, kavárny a vinárny, takže uspokojí všechny, kafaře, vinaře i milovníky „točeného“.

Turistu potěší, že vám k pití většinou přinesou k zakousnutí i „tapas“, které bývá v ceně. Jedná se o zákusky ve formě chleba či veky, na které spočívají sýry, salámy nebo šunka (jamón), obvykle s olivami, čímž se dá docela zasytit.

Šunku vůbec Španělé milují, dokonce v Madridu je několik muzeí věnovaných – šunce. Jedním z typických jídel je paella, směs rýže např. s krevetami, kuřecím nebo králičím masem a zeleninou, jinak ale převažují těžší jídla, jako cocido madrileňo (dušené maso s cizrnou), rabo de toro (nadívaný hovězí ocas), oreja (pečené prasečí uši), callos a la madrileňa (držky v ostré rajské omáčce) nebo tortilla de patatas (sytá omeleta z vajíček, cibule a brambor).