Bitva u Slavkova je jednou z největších a nejslavnějších bitev, které se kdy odehrály na našem území. V roce 1805 tu vojska císaře Napoleona porazila spojené armády Rakouska a Ruska a výsledek výrazně ovlivnil pozdější uspořádání celé Evropy.

Bohužel ale při této válečné řeži padlo na obou stranách kolem dvaceti tisíc vojáků.

Na počátku 20. století pojal brněnský kněz Alois Slovák myšlenku vybudovat na místě krveprolití památník, který by neoslavoval vítěze, jak tomu většinou u podobných pomníků bývá, ale vzdal úctu všem obětem bez rozdílu příslušnosti k jednotlivým vlajkám a stejnokrojům.

Slovák byl odborníkem na historii, jejíž znalosti často využíval i při svých kázáních, a napoleonské období studoval obzvlášť pečlivě. Už v roce 1899 založil výbor, jehož cílem bylo takový památník postavit, a později osobně vedl jednání i s vládami Francie, Ruska a Rakouska, aby získal potřebné finanční příspěvky.

Vše spělo ke zdárnému konci. Jako nejvhodnější místo byl vybrán nejvyšší bod slavkovského bojiště na vrcholu Prackého kopce, zhruba kilometr jižně od obce Prace.

Ani tichý šepot nezanikne

Jenže rozestavěné mohyle nebylo souzeno, aby byla otevřena ve stanoveném termínu. Nejprve musel Alois Slovák absolvovat složitá diplomatická jednání, protože vyžadoval, aby kaple byla vysvěcena jak katolickým, tak pravoslavným rituálem.

A do toho přišla první světová válka, během níž se samozřejmě o mohylu zasvěcenou míru nikdo příliš nezajímal. Navíc musel kněz v roce 1917 složitě bránit pokusu rakouských úřadů zkonfiskovat pro válečné účely měděný kříž o váze 4,5 tuny, který měl stát na vrcholku celé stavby.

Pro památník byl zvolen tvar staré slovanské mohyly vztyčované nad pohřebním místem. Ostatně v kapli s mramorovým oltářem uvnitř Mohyly míru je kostnice, v niž jsou uloženy ostatky vojáků nalezené v prostoru bývalého bojiště.

Vybudovaný pomník slavkovské bitvy je vystavěn z lomového kamene a tvoří čtyřboký komolý jehlan vysoký 26 metrů. Na jeho vrcholu je pak vztyčen desetimetrový starokřesťanský kříž spočívající na zeměkouli a zdobený reliéfy Panny Marie, ukřižovaného Krista, Boha Otce a Adamovy hlavy.

V každém z rohů stavby je pak umístěna štítonoše z dílny sochaře Čeňka Vosmíka. Štíty symbolizují země, které se kruté bitvy zúčastnily. Kromě Francie, Ruska a Rakouska také Moravu, na jejímž území ke krvavému střetnutí došlo.

Vpravo od vstupu je pak zpodobněna plačící matka, vlevo dívka v kroji nesoucí smuteční věnec. Mohyla míru je mimo jiné známá také svou jedinečnou akustikou. Pouhý šepot v jednom rohu kaple je v rohu protilehlém slyšet stejně silně.

Světlo do temné historie

S památníkem sousedí objekt muzea, který nabízí mimo jiné jedinečnou multimediální prezentaci o bitvě tří císařů. Vedle řady exponátů jsou v expozici umístěny také monitory a dotyková obrazovka s databází textů, ilustrací, animací a filmových scén, kde si mohou návštěvníci volit informace, o které mají zájem.

Nejnovějším přírůstkem v areálu se pak v roce 2010 stal nový pavilon, který na první pohled možná i přehlédneme.

Je totiž ukryt pod zemí za samotnou mohylou. Sídlí v něm nová část expozice nazvaná Fenomén Austerlitz (podle německého jména pro Slavkov) představující slavkovskou bitvu z pohledu zúčastněných osob – vojáků, diplomatů, kronikářů nebo umělců.

Přes nenápadnost objektu je uvnitř k dispozici výstavní plocha o rozloze 160 čtverečních metrů. Zvenčí pak nejspíš znalci ocení to, jakým způsobem terén nad pavilonem kopíruje skutečný terén bojiště.

Zeminou pak prostupují tři světlíky přinášející nejen světlo dovnitř, ale také symbolizující tři strany válečného konfliktu.

Foto: Creative Commons, úvodní foto: Kirk – CC BY-SA 3.0