Pokud se vydáme do města Boskovice, máme jako málokde na vybranou. Navštívíme raději zdejší hrad, nebo si vybereme zámek? Ztrácet čas vybíráním je ale zbytečné. Za prohlídku totiž rozhodně stojí obojí.

Vznik boskovického hradu se poněkud ztrácí v mlhách historie. Pravda, existuje pověst, podle níž ho založil bývalý ptáčník Velen, který zachránil brněnského knížete zbloudivšího v lesích při honu na kance a ještě ho ochotně učesal vlastním hřebenem.

Dostal za to rozsáhlé území i s kopcem, na němž pak hrad vybudoval. Opevněné sídlo podle historiků vzniklo nejspíš v první polovině 13. století a během své existence se v něm vystřídalo šest šlechtických rodů.

Hrad postupně procházel mnoha úpravami, nejprve ve stylu pozdní gotiky, později v renesančním slohu s cílem vytvořit pohodlnější příbytek.

Jak na hradě šlapali vodu

Když pak hrad na konci 17. století získali Dietrichsteinové, už pro ně příliš neznamenal. Co představovalo pohodlí v renesanci, teď už nestačilo, a tak dali páni přednost městské komfortní rezidenci, v níž dnes sídlí muzeum.

Hrad o rozloze 64 arů začal chátrat, zakrátko přišel o střechu a proměnil se ve zdroj stavebního kamene pro panské domy v Boskovicích. Do dnešní doby se tak zachovalo už jen torzo kdysi monumentálního paláce se skvělým výhledem do okolí a okrouhlá věž s renesančním cimbuřím.

Cennou součástí areálu je 26 metrů hluboká studna s unikátním šlapacím mechanismem z 18. století, jediným funkčním v celé republice. Nedaleko hradu pak stojí stará bašta, původně patrně součást předsunutého opevnění, které mělo hlídat hrad ze strany příliš otevřené do krajiny.

Ani u ní ovšem přesně neznáme datum jejího založení. Není vyloučeno, že je mnohem starší než sám hrad a je pozůstatkem původní tvrze.

Turci na buvolích kůžích

Pokud jsme se dostatečně pokochali výhledem a prozkoumali neopakovatelnou kombinaci stavebních stylů boskovického hradu, můžeme se přesunout k neméně atraktivnímu cíli – empírovému zámku. Na tomto místě kdysi stával starý dominikánský klášter, který byl ale za vlády Josefa II. zrušen a Dietrichsteinové ho přestavěli na zámek.

A vzali to skutečně důkladně. Celý areál od základů přebudovali na čtyřkřídlou empírovou budovu a vnitřním arkádovým dvorem, vnitřní prostory pak vybavili třeba monumentální vstupní halou s trojramenným schodištěm lemovaným mramorovými bustami.

Největší místností zámku se stal Velký sál zaujímající dvě podlaží, v němž i dnes můžeme obdivovat původní šachovnicovou podlahu z roku 1830. Za povšimnutí rozhodně stojí také Salón bitev s rozměrnými výjevy z protitureckých válek malovaných na buvolích kůžích.

Barokní knihovna obsahuje přes 11 tisíc svazků a nechybí v ní ani vzácný měděný glóbus hvězdné oblohy ze 17. století. Výjimečná je rovněž zámecká kaple, která vznikla z části původního klášterního kostela a zaujme mimo jiné valenou klenbou s lunetami.

Samozřejmě u zámku nesmí chybět ani park, a to boskovičtí splnili do puntíku. Je rozdělen na dvě části. Zatímco jižně od zámku procházíme spíše přírodním lesoparkem, na východní straně najdeme jízdárnu se stájemi v novogotickém stylu s lomenými okny a kamenným cimbuřím nebo skleník s prosklenými arkádami, dnes využívaný k výstavám a kulturním akcím.

Foto: Creative Commons, úvodní foto: Lasy – CC BY 3.0