Už na první pohled jej poznáte mezi všemi ostatními. Červená Lhota patří právem k našim nejmalebnějším a nejromantičtějším zámkům. K nezapomenutelnému zážitku si stačí třeba půjčit loďku a projet se po rybníce, kde se na hladině odráží silueta rudého zámku.

Hned na první pohled je jasné, proč zámek, který proslavila i populární pohádka o princezně Zlatovlásce, patří mezi nejoblíbenější památky. Mezi všemi totiž vyčnívá díky své jasně červené fasádě. Snad každého musí přitom napadnout ta nejjednodušší otázka.

Jak k ní zámek přišel a proč se kdosi rozhodl zrovna pro takovou barvu? Na tuto otázku ovšem není zcela jasná odpověď. Na pomoc si totiž můžeme vzít jen místní legendy.

Čertovská návštěva V historických pramenech totiž o důvodech přetření zámku načerveno nelze najít ani stopu. Podle lidové pověsti však prý kdysi dcera jednoho z majitelů zámku ztratila svou víru v Boha a odmítla odejít na rodinnou modlitbu do zámecké kaple.

S rodiči se kvůli tomu pohádala a ve vzteku pak vzala ze stolu posvátný kříž a vyhodila jej z okna zámku přímo do rybníka. V tom okamžiku se však komnata naplnila pekelným zápachem a objevil se v ní samotný ďábel.

Ten pak dívku odnesl s sebou do pekla. Ještě než se tak stalo, stačil pekelník na stěnu nakreslit svým pařátem namočeným do dívčiny krve znamení kříže. Zoufalí rodiče se jej snažili všemožnými způsoby odstranit, ale nic nepomáhalo.

Jedinou možností, jak hrozné znamení zakrýt, bylo přetřít celý zámek červenou barvou. A tak se prý i stalo.

Nejasná historie Podobně málo nám historické kroniky a záznamy říkají i o samotném založení sídla v Červené Lhotě. Středověká tvrz tu měla stát už ve 13. století, tehdy se jí ovšem říkalo jen Lhota. Nicméně první skutečně doložená zmínka o vlastnictví zdejšího panství se váže k roku 1465, kdy Lhotu zdědil po svém otci Ctiborovi ze Zásmuk syn Petr.

Někdy kolem roku 1530 pak Lhotu koupila rytířská rodina Kábů z Rybňan, která pozvala na starou tvrz italského stavitele Honse Vlacha, aby ji přestavěl v renesančním stylu. V roce 1555 se pak v dobových dokumentech poprvé objevuje nový název sídla – Nová Lhota.

Dnešní jméno pak zámek získal až v roce 1602, a to právě podle nové barvy na zámecké fasádě.

Vkus knížecího rodu Za dlouhá staletí se na zámku vystřídala samozřejmě celá řada majitelů, do jeho současné podoby se nejvíce zapsal poslední šlechtický rod, který tu pobýval, a to Schönburgové-Hartensteinové.

Říšská německá knížata získala Červenou Lhotu v roce 1835 a postupně tu žily celé čtyři generace rodiny. V 19. století nejdříve zatoužili po romantické novogotice, a nechali proto přestavět zámeckou věž a průčelí zámku.

Když však sídlo obýval jeho poslední majitel, princ a diplomat Johann Schönburg-Hartenstein, rozhodl se tyto úpravy odstranit a vrátit sídlu jeho původní renesanční duch. Právě tato přestavba podle projektu architekta Humberta Walchera z Moltheimu dala zámku jeho dnešní podobu.

Princ a diplomat Zmíněný poslední majitel zámku Johann Schönburg-Hartenstein byl pozoruhodnou osobností své doby. Narodil se v Rakousku v knížecí rodině a po studiu práv nastoupil do diplomatických služeb.

Svou kariéru pak završil jako velvyslanec rakouského císaře – nejprve v Bukurešti a později ve Vatikánu. Po rozpadu monarchie se pak i se svou manželkou a devíti dětmi stáhl do ústraní na zámek Červená Lhota.

Ze svého bytu ve Vatikánu si přivezl například vzácný černý lakovaný nábytek, který si i dnes můžete v zámeckých komnatách prohlédnout. Existují dokonce záznamy o tom, jak v roce 1922 putovaly zapečetěné železniční vagony na trase Řím – Kardašova Řečice, které převážely knížecí cennosti z Itálie na Červenou Lhotu.

Mezi nimi třeba vějíř s vyobrazením římského Colosea. Podle svého posledního přání byl pak princ Johann v roce 1937 pochován v nově zřízené hrobce přiléhající k zámecké kapli na Červené Lhotě.

Novodobá sláva Zámek byl po válce zkonfiskován a nějakou dobu sloužil i jako dětská ozdravovna. Nakonec byl však v roce 1949 zpřístupněn návštěvníkům. Za své moderní éry bylo červené sídlo zvěčněno nejméně ve dvaceti různých filmech.

Nicméně největší úspěch a slávu mu v 70. letech minulého století přinesla nezapomenutelná hudební pohádka Zlatovláska. Právě díky Zlatovlásce tehdy neuvěřitelně stoupla návštěvnost zámku. Na začátku 70.

let totiž bylo obvyklé, aby si památku přišlo prohlédnout na 20 tisíc lidí ročně. Poté, co byl film promítán v kinech, se však zájem o Červenou Lhotu vyšplhal rázem na více než 120 000 návštěvníků.

Co nesmíte minout při návštěvě Červené Lhoty?

Hrad Choustník – Pokud se vydáte z Červené Lhoty na sever směrem k Táboru, můžete se zastavit také u zajímavé zříceniny hradu Choustník z 13. století. Prohlédnout si tu můžete mohutné hradby a také dvě čtyřhranné palácové věže.

Jedna z nich je navíc upravena jako rozhledna s dobrým výhledem na Soběslavsko a Táborsko.

Jihočeské selské baroko – Jen kousek na západ od Červené Lhoty můžete narazit na zajímavou oblast prostírajících se zhruba v trojúhelníku mezi Soběslaví, Veselím nad Lužnicí a Bechyní. Právě zde se v několika obcích dochovaly překrásné domy s nádherně zdobenými fasádami ve stylu, pro které se vžilo pojmenování selské baroko.

Jiří Mareček