Podle památkového katalogu na našem území najdeme neuvěřitelných 461 hradů a hradních zřícenin. Některé jsou nákladně zrekonstruované a každoročně přivítají statisíce návštěvníků, z jiných zbylo jen pár kamenů zarůstajících vegetací.

Ale některé mohou nabídnout něco navíc – krásu, romantiku a pocit návratu do dávné historie.

Andělská Hora

Hrad pro básníka i banditu

Na čedičovém kopci Andělská Hora jen pár kilometrů od Karlových Varů se vypíná kdysi pyšný hrad (viz úvodní obrázek) pojmenovaný po místě, na kterém byl vystavěn už někdy na konci 14. století. Teprve o sto let později bylo v podhradí založeno i stejnojmenné městečko.

Andělská Hora s typickou čtverhrannou obytnou věží na nejvyšším místě skály toho za dobu své existence prožila hodně. Nejprve zažila období velkého rozmachu, kdy prošla i nákladnou pozdně gotickou přestavbou, později dostala i nový renesanční dvoupatrový palác s neobvyklým pětiúhelníkovým půdorysem.

Za třicetileté války po drancování Švédů ale skončila v takovém stavu, že už nikdo nevěřil, že bude ještě někdy obyvatelná. Žádný z řady dalších majitelů se vlastně o něco takového ani nepokusil, a tak se postupně měnila v romantickou zříceninu, kterou si přijížděli s oblibou užívat i lázeňští hosté z nedalekých Karlových Varů.

Ostatně i slavný básník Johann Wolfgang Goethe tu s gustem oslavil svoje 37. narozeniny. A my, kteří žijeme v moderní době, si pak Andělskou Horu asi nejvíce pamatujeme z filmu Balada pro banditu.

Helfenburk

Hajný hrad neuhlídal

Postavit si ve 14. století hrad nebylo tak úplně snadné, a tak Rožmberkové museli o souhlas budovat na skalnatém vrchu Malošín u Bavorova požádat samotného krále Karla IV. Ale získali ho, a tak se zrodil Helfenburk, projektovaný podle tehdy módního vzoru s dvoupalácovou dispozicí.

Postupně přibývaly další části včetně věží, dodnes se také dobře zachoval obranný systém soustavy dělových a obranných bašt. Vojenský význam hradu začal ale v průběhu staletí přece jen klesat a už ke konci 16.

století v chátrajícím objektu přebýval jen hajný, kterému ale místní obyvatelé za zády nenápadně hradní zdi rozebírali, aby získali materiál na svá vlastní stavení.

Až ve 20. století si lidé začali uvědomovat krásu a romantičnost hradu, a tak byly zakonzervovány zdi, věž se změnila v rozhlednu s dalekým výhledem a dnes se tu nejen konají četné kulturní akce, ale můžete se tu nechat klidně třeba i oddat.

Až pojedeme na Helfenburk, musíme dávat pozor, protože v republice jsou Helfenburky dva, ten druhý je v severních Čechách. K tomu jihočeskému se dostaneme po červeně značené turistické trase z Husince nebo po modré z Bavorova.

Choustník

Památka na falešné vousy

Choustník nedaleko od Tábora je cennou ukázkou nepříliš vídaného dvoujádrového hradu, tedy stavby s více částmi, patřícími více majitelům. Areál si totiž po smrti zakladatele Beneše z Choustníka na konci 13. století rozdělili jeho dva synové. Poté na Choustníku nadlouho panovali Rožmberkové, kteří ho náležitě opevnili, takže nebyl nikdy dobyt. Potom se ale hrad spolu s pivovarem, chmelnicemi, mlýnem, pilou, poplužním dvorem, zahradami, štěpnicemi, ovčínem a osmi vesnicemi rozhodli prodat.

Po jejich odchodu už hrad začal chátrat a v záznamech je veden jako pustý už v roce 1614. Dodnes se dochovaly mohutné hradby a dvě čtyřhranné palácové věže. Jedna z nich slouží jako vyhledávaná rozhledna.

A jak vlastně Choustník získal své neobvyklé jméno? Podle pověsti si hrad postavila císařova dcera, která utekla se svým milencem a jejich lásce otec-panovník nepřál. Ten se po čase vydal dceru zkontrolovat maskovaný falešným vousem, a když se přesvědčil, že je šťastná, vous si strhnul a mladým jejich útěk odpustil.

Hradu se od té doby říkalo fousáč, což se postupně změnilo na foustník a nakonec choustník.

Břecštejn

Hrad hned nad Hrádečkem

Hrad si na místě starého hradu Stein postavil bohatý vladycký rod Zilvárů v polovině 15. století. Vybrali si strmou skálu, která sice znamenala snadnější obranu, ale zase neposkytovala příliš prostoru pro stavbu.

Hrad musel být proto co nejmenší a díky tomu je dnes typickou ukázkou takzvaného hradu slezského typu, tedy stavby, v níž všechny objekty včetně věže tvoří jediný celek. Jméno hrad získal počeštěním německého názvu Brettstein neboli prkenný hrad, které označovalo zdejší dřevěnou nástavbu na hradbách.

Zilvárové si po nějaké době uvědomili, že by se jim vlastně mnohem pohodlněji žilo v modernějším renesančním sídle, a protože jedno takové měli v nedalekých Vlčicích, už se na Břecštejn nevrátili. Od 16.

století tedy hrad pustl a do dnešní doby se z něj zachovaly vlastně jen obvodové zdi, mezi něž se vchází vchodem, náležejícím kdysi ke sklepení. A když už budeme na hradě, můžeme zaskočit ještě do podhradí.

Částí nedalekých Vlčic je totiž také osada Hrádeček, kde stojí známá chalupa bývalého prezidenta Václava Havla.

Cornštejn

Romantický naštvaný hrad

Když jeden celostátní deník v roce 2008 pořádal mezi svými čtenáři anketu o nejromantičtější místa republiky, na jižní Moravě s přehledem vyhrál hrad Cornštejn, tyčící se nad hladinou Vranovské přehrady.

Jeho jméno vzniklo spojením německých slov Stein (kamenný hrad) a Zorn (hněv), jde tedy nejspíš rozzlobený hrad. Na svém místo stojí už od počátku 14. století a postaven byl proto, aby pomohl ochránit nedaleký hrad Bítov.

Původně byl malý, jenže jak šel čas, vyvstávaly další a další potřeby opevnění, a tak přibývalo předhradí, zesílené brány s padacími mosty, nemohl chybět reprezentativní dvoupatrový palác, na blízkém návrší bylo nutné vytvořit další opevnění a o kousek dál ještě předsunutou pevnůstku, a nakonec měl Cornštejn devět bran a zaujímal plochu celého hektaru.

I přes svůj význam a krásu nakonec zpustl a po roce 1945 se stal majetkem státu, což nadlouho znamenalo, že jeho pustnutí pokračovalo. Až v 70. letech proběhla rekonstrukce, kterou dnes odborníci považují spíš za nepovedenou, a tak se teprve poslední dobou na Cornštejně něco děje.

Vznikl zde nový objekt pokladny a občerstvení pro návštěvníky, obnoveny byly dřevěné ochozy na hradbách předsunuté pevnůstky včetně dělostřelecké bašty a schodiště do sklepení obou hradních paláců. V sezoně je prohlídka doplňována vystoupeními kejklířů, šermířů nebo středověkých muzikantů.

Jen zdejší Bílou paní, přízrak manželky hradního pána, která skočila z okna ze zoufalství poté, co její muž padl v boji, už letos asi nezastihnete. Tradičně se prý ukazuje pouze o Květné neděli, kdy se také z hradní studny prý vynořuje sud s pokladem.

Krašov

Vyhlídka hned po probuzení

Za dob středověku získali právo postavit si kamenný hrad jen ti nejvěrnější královi stoupenci. Jetřich Hroznata asi takový byl, když mu Václav I. někdy v polovině 13. století povolil vystavět hrad Krašov nad údolím Berounky.

I když panovník měl asi i trochu vedlejší úmysly, protože Krašov významně posílil obranu královského hradu Týřova, vzdáleného jen zhruba dvacet kilometrů. Krašov je tak jedním z nejstarších šlechtických hradů u nás.

Po Hroznatovcích hrad měnil majitele, nějaký čas se tu usadil rod Kolovratů, pak ho získali mniši z plaského kláštera, kteří ho barokně přestavěli, takže měl dvě kaple, refektář, kuchyň a 27 obytných místností.

Pak už se ale nenašel nikdo, kdo by se o Krašov staral. Do dnešních dnů se tak zachovaly jen zbytky budov hospodářského předhradí, tedy pivovar, sladovna, kovárna, cihelna a sklepy. Pořád ale stojí také okrouhlá věž, ve skále je stále cisterna na vodu a opravené jsou i zbytky kdysi dvoupatrového hradního paláce.

Naštěstí už od roku 1931 existuje místní Spolek pro zachování hradu Krašova, který se o památku stará. Díky němu je Krašov v létě volně přístupný, a můžeme si tak užít nejen skvostnou vyhlídku, ale třeba i zkusit přespat ve zdejší turistické noclehárně.

Na Krašov se dostanete z vesničky Bohy nebo Všehrdy po modré turistické značce. Nenáročná trasa měří 3,5 kilometru.

Sirotčí hrádek

Most ze skály na skálu

Své jméno získal půvabný hrad nad vsí Klentnice v Pavlovských vrších podle svého zakladatele, švábského rytíře Siegfrieda Sirotka z rodu Wehingenů. Po vymření rodu už to ale šlo s hradem jen s kopce. Nějaký čas sice patřil samotnému králi Václavu III., ale ten byl rok po jeho získání zavražděn a dobové kroniky už Sirotčí hrádek zmiňují jako pustý od roku 1590. Jeho stavitelé si ale dali opravdu záležet. K založení hradu využili rozeklané vápencové skalisko o dvou vrcholech, oddělených hlubokou roklí, přes kterou v době největší slávy hradu vedl most.

Větší jižní vrchol obsadil třípatrový palác, ten severní byl určen pro hranolovou strážní věž. Do dnešních dob můžeme obdivovat zbytky palácových zdí, silných 2,5 metru a osm metrů vysokých. K hradu se váže pověst o rytíři Čičosovi, který se kvůli narození syna odmítl přidat k armádě a byl za to s celou rodinou popraven.

Jen jeho syna biřici odvezli a dali mu jméno Orphanus, tedy Sirotek. Když pak vyrostl a konečně se dozvěděl, co se s jeho rodinou stalo, zešílel, vrátil se na hrad a od té doby se tu po nocích projíždí na koni.

Sirotčí hrádek je volně přístupný a dostaneme se k němu nejlépe přímo z Klentnice, ti zdatnější si ale mohou podniknout výšlap až z Mikulova. Cesta je dlouhá zhruba pět kilometrů.

Foto: Shutterstock