Zlatý kočár z Říma, unikátní barokní divadlo či hradní stráž jako v Londýně či Praze, tím vším se může pyšnit druhý největší zámecký a hradní areál u nás. Ohromné sídlo s desítkami paláců a pěti nádvořími je právem chloubou jižních Čech.

Na skalním ostrohu nad Vltavou se hrdě tyčí monumentální areál hradu a zámku Český Krumlov. Z původní malé tvrze postavené před rokem 1250 pány z Krumlova vyrostlo v dalších šesti stoletích gigantické šlechtické sídlo, které dnes patří k nejrozsáhlejším v Evropě!

Co do velikosti mu v Česku může konkurovat jen Pražský hrad, ale i ten je větší pouze o několik málo metrů čtverečních. O největší rozkvět luxusního sídla se postarali dva nejslavnější Rožmberkové – Vilém (1535–1592) a jeho bratr Petr Vok (1539–1611). Náročná stavba sídla ale ve skutečnosti zabrala dlouhých 300 let, na jejím konci je však unikát, který prostě musíte vidět.

Sídlo říše blahobytu Aby tak impozantní areál mohl vzniknout, bylo třeba nepřístupné rokle mezi jednotlivými nádvořími buď zasypat, nebo je přemostit. Nakonec kameníci celý skalnatý hřeben ztesali do lavic a na nich byly vztyčeny obvodové zdi celého hradu a zámku.

Ten čítá přes čtyřicet paláců, osazených kolem pěti nádvoří, v zámku je také 600 dveří, 2000 oken a je obklopen dvaceti hektary zahrad. Ohromné sídlo však dobře odpovídá bohatství a rozsahu rožmberského panství.

V nepřístupné bažinaté krajině plné neprostupných hvozdů vybudoval šlechtický rod několik set měst, mnoho tisíc vesnic, a také na tři tisícovky rybníků, které patří stále mezi největší umělé rybníky na světě.

Z bohatství Rožmberků ale těžili i jejich poddaní, kteří byli nuceni robotovat jen několik desítek dní v roce. Okolní šlechta si navíc stěžovala, že rožmberští poddaní o slavnostech chodí v bílých halenách vyšívaných zlatou nití, což přísluší pouze panskému stavu.

Ochranná ruka Petra Voka Posledním z Rožmberků, který vládl na zámku v Českém Krumlově, byl slavný vzdělanec Petr Vok. Vědec a badatel, který napsal třeba pojednání o destilaci prvků, byl se svým panstvím a sídelním městem spojen velmi silným poutem.

Což dokládá třeba to, že město zachránil před vypleněním pasovskými vojsky na začátku 17. století. Vok kvůli tomu nechal dokonce roztavit zlatý rožmberský poklad, který rod střádal po několik generací, aby mohl touto ohromnou částkou vyplatit okupanty.

Zavázal je tím k tomu, aby jeho panství nedrancovali a nezvětšovali škody. Toto rozhodnutí společně s dalšími velkými dluhy ale nakonec vedlo k tomu, že musel krumlovský zámek prodat samotnému císaři Rudolfu II. a po něm jej nakrátko vlastnil také císař Ferdinand II. V roce 1622 ale zámek získal další bohatý a mocný šlechtický rod Eggenberků, a právě z této doby pak pochází jeden z nejcennějších exponátů, který si tu můžete dnes prohlédnout.

K papeži zlatým kočárem Když na trůn na začátku 17. století usedl nový císař Ferdinand III., pověřil krumlovského pána Jana Antonína I. z Eggenberku důležitým posláním. Měl osobně papeže zpravit o změně na císařském trůnu.

To ale neznamenalo sebrat listinu a vyjet na koni do Říma. Císařská moc musela být náležitě prezentována, a stav pokladny Eggenberků tomu odpovídal víc než té císařské. Do Itálie se z Vídně vypravilo poselstvo čítající na 200 lidí a cesta mu trvala déle než měsíc.

Audiencí u papeže Urbana VIII. mělo poselstvo hned několik, doslova zlatým hřebem ale měla být ta poslední. V listopadu 1638 se do Vatikánu vydal opravdu impozantní průvod vyslanců, lokajů, gardistů a trubačů, v jehož závěru jel kníže ve zlatem vyšívaném obleku na koni se zlatými podkovami.

Za ním pak, tažen šestispřežím, jel ohromný zlatý kočár vyrobený přímo pro tuto příležitost řezbářem Giuseppem Fiochinim.

Opravdová limuzína Kočár z ořechového dřeva byl pokrytý plátkovým zlatem a měl interiér vyčalouněný černým sametem se zlatými výšivkami, které zakrývaly žluté, zlatě vyšívané závěsy. Uvnitř pak byly uloženy dary pro papeže.

I velikost tohoto vozu byla impozantní. Výška tři metry zajistila jeho nepřehlédnutelnost v průvodu a délkou přes pět a půl metru překonává i současnou limuzínu amerického prezidenta. Když pak nastoupil habsburský vyslanec spolu se svým doprovodem na zpáteční cestu, vezl drahocenný zlatý kočár s sebou.

Hodlal ho totiž věnovat císařovně Marii Anně. Z toho ale nakonec sešlo a římský vůz, jak se mu začalo říkat, zůstal v eggenberském zámku poblíž Štýrského Hradce. Později pak byl převezen právě do Českého Krumlova, kde jej můžete vidět v Eggenberském sále společně s obleky trabantů, kteří průvod s kočárem provázeli.

V moci Schwarzenbergů Rod Eggenberků nakonec vymřel, aniž by po sobě zanechal dědice, a v roce 1719 tak do Krumlova přišla nová, a také slavná dynastie – knížecí rod Schwarzenbergů. Také oni pokračovali v přestavbách, tentokrát ve stylu vídeňského baroka.

Za jejich vlády tak byl v roce 1764 dokončen například unikátní Plášťový most, který postupně nahradil středověkou lávku s padacím mostem. Zvláštní pětipatrová stavba překlenuje hluboký příkop a spojuje části zámku, dvě nejvyšší patra tvoří kryté chodby a pod nimi je v bocích otevřený průchod ozdobený sochami.

Horní chodba propojuje zámeckou obrazárnu se zámeckou zahradou a pokračuje až do minoritského kláštera na Latránu. Dolní chodbou pak můžete projít z Maškarního sálu k dalšímu divu krumlovského sídla, kterým je zámecké divadlo.

Divadlo se sopkouJedno z nejzachovalejších zámeckých divadel na světě opravdu stojí za vidění. Bylo původně vybudováno již za Eggenberků, dnešní podobu mu ale vtiskli Schwarzenbergové v polovině 18. století.

Dochovaly se tu stovky původních kostýmů a dekorací. Dodnes jsou funkční také stroje na světelné a zvukové efekty, napodobující třeba hvízdání vichřice, hřmění přibližující se bouře či třeba výbuch vulkánu.

V dobových představeních bylo možné vytvořit efekty zemětřesení, mořských vln či potápějících se korábů. Speciální stroje umožňovaly, aby se na umělých oblacích vznášeli nad jevištěm bohové, a propadla se postarala o kouzelná zjevení i mizení nadpřirozených bytostí.

Pozoruhodná je také malířská výzdoba hlediště a jeviště. Od konce 19. století ale divadlo zůstalo uzavřené skoro na celých sto let. Nyní je však barokní skvost opět přístupný.

Stráž jako v Londýně Zámecké sídlo v Krumlově se může pyšnit i další zvláštností. Stejně jako v Londýně či Praze, tu můžete potkat hradní stráž. I když tu nesídlí ani královská rodina či prezident, patří Schwarzenberská granátnická garda ke zdejší tradici, kterou se nyní skupina dobrovolníků snaží plně obnovit.

Původní tělesná stráž šlechtického rodu se na zámku v Krumlově usídlila již v polovině 18. století.

Poprvé jednotce hrozil zánik už za Rakousko-Uherska při rušení samostatných šlechtických jednotek. Schwarzenbergům ale byla udělena výjimka za jejich zásluhy o rozvoj jižních Čech.

Granátníci sloužili i po vzniku Československa a za druhé světové války. Za únorového puče v roce 1948 byli dokonce chvíli řízeni komunisty, kteří ale jednotku následující měsíc rozpustili. Spolek nadšenců usiluje i o návrat gardovního orchestru a trubačů, kteří troubili z krumlovské věže například na Vánoce nebo ve svátek sv. Václava.

Co nesmíte minout při návštěvě Českého Krumlova?

Otáčivé hlediště – Autorem zvláštního otočného divadla v zahradě krumlovského zámku je scenárista Joan Brehms, který byl po válce výtvarníkem v českobudějovickém divadle. První improvizovaná točna se roztočila v roce 1958, aby šedesát diváků mohlo zhlédnout inscenaci Jiráskovy Lucerny.

Původně byla poháněna lidskou silou. Úspěch představení pak přispěl k založení tradice dnešních letních sezon otáčivého hlediště. Divadlo však mezi tím prošlo mnoha úpravami, které postupně zvýšily kapacitu z původních 60 na současných 644 míst.

Teď už navíc zařízení pohání elektřina.

Letohrádek Bellarie – Letohrádek v krumlovské zámecké zahradě je vzácně dochovaná rokoková stavba, která je také jediná svého druhu u nás. Vzorem pro protáhlý osmiboký půdorys letohrádku byl pak zřejmě palác Evžena Savojského Horní Belveder.

Bellarii nechal postavit na konci 17. století kníže Jan Kristián z Eggenberku, svou dnešní podobu jí však v polovině 18. století vtiskl architekt Andrea Altomonte. V přízemí se dochovala barokní kuchyně a také je tu velmi zajímavá umělá jeskyně.

Letohrádek je však přístupný jen při výjimečných příležitostech, například při Dnech evropského dědictví, hudebních festivalech a Muzejní noci.

Muzeum tortury – Pokud toužíte poznat základy katovského řemesla, vypravte se do starobylého radničního sklepení v Českém Krumlově. Mimo slavných mučicích nástrojů, jakými jsou španělské boty, housle nebo skřipec, uvidíte také nejrůznější pomůcky k zostřujícím trestům, například kleště na trhání nehtů, všelijaké důtky a býkovce, cejchy, drtičky palců a kloubů, potupné oslí masky nebo železnou pannu.

Samotná budova radnice je také pozoruhodná, vznikla totiž již v polovině 16. století spojením dvou nebo tří samostatných gotických domů.

Jiří Mareček