Silueta trojice věží je nepřehlédnutelná, ať se k ní blížíte po vodě, či po souši. Dřívější sídlo mocného rodu Rožmberků patří k nejkrásnějším památkám u nás a je také domovem nejslavnějšího hradního přízraku.
Na skalnatém ostrohu, který se vypíná nad řekou Vltavou, stávaly v dávných časech hrady hned dva. To ale bylo před více než sedmi staletími, v dobách, kdy na jihu Čech vládl rod Vítkovců.
Právě oni byli předci slavného rodu Rožmberků, kteří pak vládli okolním panstvím několik dalších staletí.
Příběh jednoho z našich nejkrásnějších hradů je nejen protkán legendami o slavné bílé paní, ale je zároveň i příběhem o pádu českých šlechticů, kteří byli kdysi tak mocní, že se mohli měřit s králi.
Horní a Dolní hrad
Dvojice hradů byla až do roku 1302 hlavním a nejstarším sídlem předního českého šlechtického rodu Rožmberků. Ti se ovšem rozhodli přestěhovat do tehdejšího mocenského centra v Českém Krumlově. V roce 1522 pak Horní hrad vyhořel a zůstal neudržován.
Když po dalších třiceti letech celé panství včetně starého sídla získal teprve šestnáctiletý Vilém z Rožmberka, rozhodl se dát původnímu sídlu dřívější důstojnost. Nejprve jej ale samotný císař musel prohlásit za plnoletého.
Právě za Viléma, který zastával významné funkce u královského dvora, a dokonce mu byla nabízena polská královská koruna, zažil Rožmberk svou zlatou éru. S posledním potomkem Petrem Vokem však mocný rod vymírá a hrad nakrátko získávají páni ze Švamberka.
Ústup české moci
Třicetiletá válka ale byla na spadnutí a Petr ze Švamberka patřil k jednomu z vůdců stavovského povstání. Už v roce 1619, tedy rok před bitvou na Bílé hoře, se hrad Rožmberk ocitl v rukou císařského generála Karla Bonaventury Buquoye.
Po konfiskaci hradu se pak hrabě Buquoy a jeho následníci stali majiteli Rožmberka na další tři staletí. Od raného středověku až do druhé světové války tak na Rožmberku v podstatě vládly jen dva šlechtické rody. Ten druhý mu také dal jeho současnou podobu.
Bylo to v době, kdy romantismus oslavoval středověké hrdinské příběhy a rytíře. Také hradní pán Jiří Jan Buquoy (1814–1882) zatoužil dodat Rožmberku podobnou atmosféru, a nechal jej proto novogoticky přestavět na rodové muzeum.
Slavná bílá paní
Kromě pánů Rožmberků se však nesmazatelně do jeho dějin zapsala i jedna žena – Perchta z Rožmberka. Právě ona má totiž být zdejší bílou paní. Byla svého času provdána za Jana z Lichtenštejna, nebylo to ale nijak šťastné manželství. Právě naopak.
Perchta zažívala na Janově mikulovském sídle jen nouzi a utrpení. Pověst říká, že když Jan na smrtelné posteli prosil svou ženu za odpuštění, Perchta mu ho odmítla dát. Svým posledním dechem ji pak manžel proklel a kvůli tomu nemůže najít po smrti klid.
Přízrak Perchty prý měli spatřit za války i nacisté! Tehdy byl Rožmberk sídlem německé dívčí organizace a každé ráno byla vyvěšována na věži nacistická vlajka. Jednou se však zjevila bílá hrozící postava a dívky odmítla na věž pustit.
Co nesmíte minout při návštěvě Rožmberka?
Katovna na Rožmberku – Pokud sejdete do sklepení Rožmberka, můžete si prohlédnout muzeum hrdelního soudnictví. Jak název napovídá, hlavním lákadlem jsou nejrůznější mučicí nástroje a také ukázky technik, k jakým tyto děsivé pomůcky sloužily.
Hláska Jakobínka – Z původního Horního hradu, který nad Vltavou stál ještě v 16. století, zůstala po velkém požáru jen ruina, kterou dál jeho majitelé neudržovali. Dnes tak z původní pevnosti zůstala jen kamenná hláska jménem Jakobínka.
Autor: Jiří Mareček
