Socha Samsona se lvem se uprostřed největšího českobudějovického náměstí odráží ve vodní hladině zdejší historické kašny už téměř tři sta let. Kašna je jednou z největších v zemi a je také symbolem města.
Nikdo z návštěvníků Českých Budějovic nemůže minout náměstí Přemysla Otakara II. Leží přece přímo v centru města a navíc je druhým největším čtvercovým náměstím v republice.
Ten čtverec je pravidelný, má rozměry 133 x 133 metry a byl takový už v roce 1265, kdy jej přesně takhle vytyčil králův dvořan Hirzo z Klingenbergu.
Náměstí nabízí mnoho zajímavostí, třeba Černou věž ze 16. století vysokou 72 metrů nebo katedrálu svatého Mikuláše starou stejně jako město samo. Nás dnes ale bude nejvíce zajímat objekt, který stojí v samém středu prostranství.
Výjimečná Samsonova kašna na počátku 18. století nahradila pranýř, kterému srdce náměstí bývalo vyhrazeno předtím.
Sedm let práce se vyplatilo
České Budějovice se na počátku 18. století začaly rozrůstat tak, že spotřeba vody přesahovala možnosti všech dostupných cisteren. Městská rada se proto rozhodla postavit kašnu, z níž by se voda rozváděla do okolních ulic.
A samozřejmě měla být tato ryze praktická stavba také krásná. O obojí se společnou rukou postarali jezuita František Baugut z Jindřichova Hradce, který navrhl technické řešení, místní kamenický mistr Zachariáš Horn a sochař Josef Dietrich. Práce na kašně trvaly sedm let, ale výsledek stál za to.
77 koní mělo co dělat
Bylo jasné, že kašna musí být vzhledem ke svému účelu opravdu velká. A tak její kamenná nádrž s osmiúhelníkovým půdorysem měří v průměru 17 metrů.
V jejím středu se pak z vodní hladiny vypíná sloup se čtyřmi postavami atlantů podpírajícími rozměrnou kamennou mísu. Tu mistr Horn vytesal přímo v kamenolomu poblíž Besednice a vůbec nebylo jednoduché hotové dílo dopravit na místo určení.
Dokonce tehdy kvůli nadměrnému nákladu na voze taženém 77 koňmi nezbylo než nákladně rozšířit několikapatrovou historickou Svinenskou bránu ze 13. století, jednu ze tří hlavních městských bran v dnešní ulici Karla IV. Ta se však do dnešních dnů bohužel nedochovala. Mísa kašny je pak korunována Dietrichovou postavou Samsona krotícího lva.
Voda, která proudí pod vodou
Kašna byla napuštěna dokonce i v zimě, kdy byla ovšem náležitě zakryta, aby voda nezamrzla. Ostatně voda po celý rok se v kašně udržuje i v současnosti, protože by mráz mohl ohrozit stabilitu prázdné nádrže.
Pro to, aby do kašny mohla přitékat vltavská voda, potrubí vedlo dokonce pod říčním dnem, a také bylo třeba na břehu řeky nejprve postavit vodárenskou věž. I ta je technicky výjimečná a svému účelu dlouho sloužila.
Ještě dnes je v ní zásobárna vody pro zkušebnu vodoměrů, ale jinak po náročné rekonstrukci už slouží veřejnosti jako muzeum s komentovanými prohlídkami včetně dvou videoexpozic.
Co budou dnes hrát zvonky?
V roce 1990 byly po celkové rekonstrukce původní Dietrichovy sochy nahrazeny kopiemi, ale pokud bychom snad přece jen chtěli vzácná originální barokní díla spatřit na vlastní oči, stačí zaskočit do přízemí českobudějovické radnice, kde jsou vystavena.
Je to jen kousek, radnice totiž stojí v jihozápadním rohu náměstí. Pokud bychom snad neměli cit pro určování světových stran, zcela postačí, když si počkáme na zvukovou nápovědu.
Zvonkohra na prostřední věži radnice skládající se z 18 zvonků totiž čtyřikrát denně vyhrává, a protože dokáže zahrát až 80 melodií a ty se v průběhu dne i ročních období mění, těžko nám tohle krásné potěšení pro uši zevšední.
