Slezsko může mnoha turistům ze zbytku republiky připadat trochu odlehlé. O to zajímavější ale je se tam vypravit a zjistit, kolik krás a zajímavostí se v tomto regionu ukrývá.

Při putování po slezských památkách nám ve všech turistických příručkách doporučí jeden ze zdejších nejcennějších barokních zámků v Kuníně (viz úvodní foto).

Hraběcí rod Harrachů tu na počátku 18. století do podoby dvoupatrového zámku nechal přestavět původní kamennou tvrz. Díky kráse zdejšího průčelí, které připomíná slavnou rezidenci v Salbzburgu, se kunínskému zámku přezdívá Malý moravský Mirabell.

Kdysi zde byla založena i vyhlášená škola zvaná filantropinum, kde studoval mimo jiné u budoucí velký historik František Palacký.

To, že dnes můžeme procházet historické prostory včetně obrazárny hraběcího rodu, knihovny nebo soukromých prostor majitele zámku, je vlastně obrovské štěstí, protože ještě v 50. letech minulého století zdevastovaný objekt sloužil jako skladiště a ubytovna.

Deset let trvající rekonstrukce ho ale proměnila k nepoznání, dnes je zpřístupněno 17 místností a k vidění je třeba i opravený unikátní barokní komínový systém.

Za obrazy, knihami i koberci

Konkurencí pro kunínský zámek může být klidně zámek Fryštát v Karviné. Vznikl z původního hradu rodu Piastovců z konce 13. století a postupně získával více a více reprezentativní podobu.

Po roce 1989 začala kompletní rekonstrukce, která umožnila zámek v roce 1997 znovu otevřít veřejnosti.

Sídlí zde například pobočka Národní galerie v Praze s celoročně otevřenou expozicí českého vrcholného umění 19. a 20. století, je tu jedna z největších zámeckých knihoven a také významná kolekce ručně vázaných francouzských koberců 18. století.

Káva s dokonalým rozhledem

Vždycky je pro turisty lákavé podívat se na okolí z výšky. V Bohumíně, nedaleko hraničního přechodu s Polskem, stojí v prostorách rozsáhlého sportovního areálu Bospor bývalá vodárenská věž vysoká 39 metrů, která už svému účelu ovšem dávno neslouží.

Dnes je v ní unikátní penzion nabízející ubytování v atraktivně uspořádaných pokojích.

V nejvyšším patře čeká vyhlídka s kavárnou, odkud se naskýtá široký výhled na Bohumín a okolí, o patro níž je pak samostatná vyhlídková terasa.

Nahoru vyveze ubytované hosty výtah, vyhlídku si ovšem mohou užít i příchozí, jen jim nezbývá než využít venkovního proskleného schodiště.

Mnoho turistů se vydává za zvláštním druhem památek, protože si oblíbili vojenskou historii. Ve Slezsku mají výjimečnou příležitost spatřit něco, co jinde nenajdou.

Systém opevnění Šance v Mostech u Jablunkova je unikátní i v evropském měřítku a dokazuje, jak důležitou roli hrál Jablunkovský průsmyk už v 16. století především se vzrůstajícím tureckým nebezpečím.

Zdejší návštěvnické centrum nabízí interaktivní expozici umožňující si virtuálně vystřelit z děla či si vlastnoručně sestavit model Šancí, návštěvníci se projdou naučnou stezkou Cesta útočníka, která vede příkopem opevnění.

Celý areál se nachází na území tří států, tedy kromě České republiky i Polska a Slovenska, má tvar pravidelné hvězdy a dodnes se zde zachovaly příkopy a valy, obranný příkop a zbytky hradeb.

Slovníček slezských specialit

Přijedete-li do Slezska a budete-li chtít ochutnat místní speciality, možná se v první chvíli nebudete orientovat v jejich názvech. Co si tedy nejlépe poručit?

* Vařónka je tradiční kořalka, k jejíž přípravě se kromě vody a lihu používá karamelový cukr, koření, med a citronová šťáva. Pije se horká a kdysi bývalo zvykem ji i omastit slaninou.

* Miodula je specialitou z Těšínska. Tato kořalka vděčí za svou chuť také množství medu a měla by zrát čím déle, tím lépe.

* Bigos je tradiční polévka ze zelí a masa, kterou si za dávných dob brávali v soudcích s sebou lovci při dlouhých zimních výpravách.

* Na slezské kvaky potřebujete kromě vepřového nebo skopového masa a smetany především tuřín, který se v místním nářečí jmenuje právě kvak.

* Nabídne-li vám někdo šmórák, pak vězte, že se jedná o tradiční hornický pokrm z brambor, škvarků a česneku.