V každém městě si v uplynulých stoletích stavěli své domky a dílny drobní řemeslníci, v každém městě stála typická obydlí továrních dělníků. Ale ne v každém se takové památky na dávno minulé časy zachovaly v nezměněné podobě.

Město Hlinsko v okrese Chrudim bylo od 11. století, kdy tu vznikla první osada, vždycky sídlem vynikajících řemeslníků. Ostatně i sám název obce se vztahuje ke slovu hlína a tedy k pověstnému mistrovství zdejších hrnčířů.

V průběhu staletí se ale k hrnčířům a cihlářům přidávali i další živnostníci. Například s rozvojem pěstování lnu se objevili vynikající tkalci, kteří své stavy měli ve vlastních obydlích, i když třeba pracovali pro místní manufakturu.

V roce 1858 bylo v Hlinsku takto spočteno 95 tkalcovských stavů. Už od poloviny 18. století se stalo zvykem, že řemeslníci své domky soustřeďovali do jediné lokality – na pravý břeh řeky Chrudimky.

Tomuto místu se později začalo říkal Betlém, protože právě tak zdejší soubor lidových chaloupek vyhlížel. A profesní složení zdejších obyvatel bylo rozhodně pestré.

Vedle hrnčířů a tkalců tu bydleli i krejčí, kožešníci, hračkáři, truhláři, sedláři, ševci, ale také třeba výrobce hudebních nástrojů nebo místní porodní bába.

Jak se stěhují chaloupky

Zatímco leckde jinde se městská centra postupně proměňovala, jakýmsi zázrakem se hlinský Betlém zachoval v takřka nezměněné podobě.

A když se přece jen v 80. letech minulého století začalo uvažovat o změnách, našlo se dost nadšených fanoušků historie, kteří zbourání nedovolili. Naopak. Podařilo se prosadit záchranu šestnácti tradičních staveb v Betlémě.

Byly prohlášeny za nemovité kulturní památky a staly se součástí již téměř dvě desetiletí fungujícího Souboru lidových staveb a řemesel Vysočina s centrem na jen pár kilometrů vzdáleném Veselém Kopci.

Nikde v okolí se sice nemohli pochlubit tak unikátním souborem řemeslnických chalup, ale občas se přece jen nějaká našla.

Architektonicky zajímavé památky lidového stavitelství z širokého okolí, v původním místě ohrožené zánikem, sem byly postupně přeneseny v rozebraném stavu, pečlivě složeny a zrestaurovány.

Za pět let už stálo v Betlémě 23 domů jak roubených, tak i poloroubených a částečně zděných s klasicistními prvky, a v roce 1997 sem, do zrekonstruované budovy u vstupu do areálu Betlém, bylo přeneseno i sídlo správy celého muzea.

Všechny maškary pohromadě

Možná nás jako návštěvníky překvapí, že v některých chaloupkách dodnes bydlí lidé. Většina obydlí už ale přece jen slouží jako expozice či jako kavárny, restaurace nebo prodejní prostory.

Sídlí tu v domku s číslem popisným 561 i Turistické informační centrum města Hlinska s podkrovní expozicí dřevěných hraček nazvanou Příběh dřevěné panenky. Do chaloupky č.

178 zvané Pickův dům s rekonstruovanou hrnčířskou pecí zase míří nejčastěji kroky dětí, protože právě v ní se konají výstavy a vzdělávací programy pro školy.

Suvenýry si návštěvníci mohou zakoupit v prodejně upomínkových předmětů nebo v krámku Bylinka a nechybí ani prodejna lidových hudebních nástrojů s funkčním orchestrionem.

Oblíbený je také jeden z nejstarších zdejších domků s číslem 159, jehož původ dokládá dochovaný nápis „Tento domek jest wyzwižen z nákladu Jana Beneše roku 1765“.

V jeho interiéru najdeme i černou kuchyni s hliněnou troubou a otvory do chlebové pece a také expozici pracovních podmínek rodiny domácího tkalce z první poloviny 19. století. V domku č. 362 je pak neopakovatelná expozice o masopustní tradici zdejšího regionu.

Ostatně masopustní obyčej je od roku 2010 oficiálně zapsán do seznamu kulturního dědictví UNESCO a pokud chceme takzvané tradiční masopustní obchůzky vidět na vlastní oči, máme k tomu příležitost nejen ve skanzenu, ale i v nedalekých obcích Studnice, Vortová, Hlinsko-Blatno nebo Hamry.

V domku se dozvíme třeba to, že i když se za masopustní maškary převlékají většinou muži, v některých obcích se v nich mohou skrývat i ženy a děti.

Anebo to, že masopustní masky se dělí do dvou skupin – pěkné červené, například ženy nebo Turci, a škaredé černé, především ras s kobylou, kominík nebo medvědář.

Součástí expozice je výtvarná dílnička pro děti a promítá se také krátký dokument o historii masopustu.

Zpívá se tu a tančí

Soubor lidových staveb v Hlinsku ovšem není jen ospalá expozice starých domů. Žije bohatým životem.

Nejen že můžeme nahlédnout do dobové dílny výrobce hraček či ševce, do pracovny výrobce ručně sekaných pilníků s pecí ke kování, žíhání a kalení pilníků a v tkalcovské dílně sledovat výrobu žinylkové šály, ale i na prostranství mezi roubenkami se pořád něco děje.

Konají se tu akce s ukázkami výroby šperků či lidových oděvů, můžeme sledovat postup přípravy tradičních lidových pochoutek a každoročně poslední víkend v srpnu se sem sjíždějí lidé zblízka i zdaleka na Adámkovy folklorní slavnosti.

Jméno dostaly podle hlineckého rodáka Karla Václava Adámka, který se velkou měrou zasloužil o zachování lidových tradic v celé oblasti. Je to vlastně nesoutěžní přehlídka folklorních souborů z České republiky i zahraničí, doprovázená dalšími akcemi.

Samozřejmě nemůže chybět jarmark, ale hodně zájemců přitáhne i turistický pochod, cykloturistický výlet nebo výstava Výtvarné Hlinecko. Přijet do Betléma je o to snazší, že parkoviště není ani sto metrů daleko.

A až budete vstupovat do jednotlivých chaloupek, majitele čtvernohých průvodců určitě potěší, že je nemusejí nechávat venku.

Foto – Národní muzeum v přírodě, Vysočina