Málokteré město je tak citlivě zasazeno do okolní přírody jako Mikulov. Jako bonbónek na dortu se nad ním navíc tyčí místo, které je už po staletí cílem jak výletníků, tak věřících ze širokého okolí. Na Svatý kopeček se teď společně vypravíme i my.

Občas se stává, že velké neštěstí se nakonec přece jen promění v něco pozitivního. Morová nákaza, která v roce 1622 postihla město Mikulov a jeho okolí, nakonec odezněla a majitel zdejšího panství, olomoucký biskup kardinál František z Dietrichsteina, cítil potřebu nějak vyjádřit vděk za to, že město bylo uchráněno zničení.

Rozhodl se vybudovat kapli zasvěcenou svatému Šebestiánovi, ochránci před morovou nákazou. Příhodným místem byl vrch tyčící se nad městem, který nesl jméno Tanzberg neboli taneční hora, snad na základě staré lidové pověsti, podle níž zde za Valpuržiny noci konaly své tajemné divoké obřady čarodějnice.

Kaple byla dokončena během sedmi let a hned nato k ní byla pro nově odlitý zvon přistavěna samostatná zvonice neboli kampanila v italském stylu. Vrch, kterému se od té chvíle začalo říkat Svatý kopeček, se rychle stal cílem proslulých podzimních jihomoravských poutí a nejstarším poutním místem v českých zemích.

Pokud se blížíme k Mikulovu z jižní strany, uvidíme panoráma Svatého kopečku už z dáli. Právě odtud nejvíce oceníme, jak stavitelé města dokázali skloubit své sídlo s okolní přírodou.

Osvěžení po náročném výstupu

Dokončením kaple však stavební aktivity na bývalém Tanzbergu neskončily. Už jen proto, že po třiceti letech kompletně vyhořela, a na jejím místě bylo třeba vystavět novou, o něco větší. Je postavena na půdorysu řeckého kříže a může se pochlubit nejstarší kopulí na Moravě.

A také tu byla Křížová cesta vedoucí na kopec. Původně ji lemovalo jen sedm zděných kapliček. Až v polovině 18. století pak přibylo dalších sedm a Křížová cesta tak dostala svou dnešní podobu. Projít ji můžeme jako součást naučné stezky dlouhé 5,5 kilometru, která nás provede z mikulovského náměstí a má 11 informačních panelů a dvacet míst určených k odpočinku.

Na vrchol Svatého kopečku snadno trefíme a v nejhorším nám vypomůže modrá turistická značka, ale musíme se připravit na poněkud náročnější fyzický výkon. V letním období se ale po absolvování výstupu můžeme na závěr výletu osvěžit v nedalekém zatopeném vápencovém lomu u Mariánského mlýna a vzpomenout si přitom třeba na seriál Vinaři, který se právě na tomto místě také natáčel.

Těžba už výry rušit nebude

Od okamžiku vystavění kaple mířily na Svatý kopeček zástupy poutníků. Jen se postupně stále početnější průvody nekonaly na počest svatého Šebestiána, ale od konce 18. století jsou zasvěceny Černé Madoně mikulovské – sošce Panny Marie s Ježíškem, kterou si kdysi kardinál Dietrichstein přivezl z Itálie a která je v současnosti uložena v mikulovském kostele svatého Václava.

V dnešní době se tradice mikulovských poutí opět obnovuje a vždy v první zářijovou neděli se sem sjíždějí věřící z širokého okolí včetně Rakouska. Svatý kopeček má ale nejenom náboženské poslání. Je současně také významnou přírodní lokalitou, po válce byl prohlášen botanickou rezervací a od roku 1992 je i přírodní rezervací.

Těžba vápence, která tu probíhala ještě během 70. let, je již naštěstí zastavena. Roste tu množství vzácných druhů rostlin a také zdejší populace teplomilného hmyzu je podle odborníků unikátní. Nemluvě o tom, že nedaleko si v prostoru zrušeného lomu místo k hnízdění vybral i párek vzácných výrů velkých.

Foto: Shutterstock