Až budete někdy na svých toulkách projíždět Pardubickým krajem, rozhodně tak nečiňte vcelku. Občas se vyplatí udělat si zastávku a něco zajímavého si prohlédnout. Třeba některý ze zámků, které svou výstavností a zachovalostí patří mezi nejlákavější turistické cíle celého regionu.

Slatiňany – Moderní šlechtická rezidence lákající milovníky koní

Hodně majitelů se v průběhu staletí vystřídalo ve slatiňanském zámku, než se konečně dostal do rukou tomu pravému. Renesanční komplex postavený na místě dávné středověké tvrze totiž v polovině 18. století získal kníže Jan Adam z Auerspergu a od toho okamžiku věnoval veškeré úsilí, aby ho proměnil v moderní a pohodlné sídlo svého rodu.

Ve stejném duchu pak na jeho snahy navázali i jeho potomci. Rozsáhlý zámek se najednou začal vzpamatovávat z nejrůznějších dílčích úprav, zapomněl na vydrancování Švédy během třicetileté války a rostl do krásy.

Přibývalo barokních úprav, vyrostly věžičky a také mohutná hranatá čtyřpatrová věž včetně nového zámeckého křídla. A především si zde podávali dveře dodavatelé nejmodernějšího vybavení, jaké bylo v příslušné době k mání.

Ne každé šlechtické sídlo se mohlo už v 80. letech 19. století pochlubit koupelnami, toaletami a vodovodem, ústředním topením, rozvody elektřiny, telefonem nebo kuchyní s výtahem na dopravu pokrmů do jídelny.

Někdo ke koním, někdo do kotelny

Slatiňany byly také vždy spojeny s koňmi. Velkolepé knížecí konírny byly postaveny na sklonku 19. století a Auerspergové v nich vedle koní kočárových chovali i koně určené pro dostihy, pólo i parforsní hony.

Hřebčín ve Slatiňanech v těsném sousedství zámku je dnes kulturní památkou a jeho chloubou je zhruba 250 vzácných starokladrubských vraníků. Historii chovu koní z vědeckého i uměleckého pohledu ostatně připomíná i zámecká expozice – jedna z nejrozsáhlejších hipologických sbírek na světě zahrnující stovky obrazů, plastik, sedel či postrojů.

Hlavní prohlídkový okruh zámku zato nabízí detailnější pohled do života knížecí rodiny. Kromě soukromých i reprezentačních zámeckých pokojů v prvním patře zavede návštěvníky třeba i do umývárny nádobí, praktické kuchyně nebo do na svou dobu moderní teplovodní kotelny s čerpadly.

Milovníci koní i zámeckých interiérů se pak mohou sejít na ochozu zámecké věže, odkud lze nejen obdivovat úpravný anglický park, ale za příznivého počasí dohlédnout až do Krkonoš.

Nové Hrady: Rokoková perla posedlého hledače pokladů

Hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré je zajímavou postavou našich dějin. Příslušník francouzské šlechty žil už od dětství v Čechách a proslavil se jednak svými průkopnickými činy v oboru vzduchoplavby, jednak neúnavnou posedlostí při hledání mýtického pokladu na svém sídle na hradě Potštejn.

Zatímco ten téměř padl za oběť jeho vášni, jinou překrásnou stavbu po sobě svérázný hrabě zanechal. V 70. letech 18. století totiž nechal po vzoru letních francouzských sídel vystavět rokokový zámek Nové Hrady nedaleko Litomyšle.

Na jeho budování osobně dohlížel a dal si natolik záležet, že Novým Hradům se dnes přezdívá České Versailles.

Jak postavit z hradu zámek

Takhle zachovalá rokoková architektura nepoznamenaná přestavbami se příliš nevidí. Bohatá přední fasáda se pod mansardovou střechou pyšní obnovenou štukovou a sochařskou výzdobou, v západním křídle čeká zámecká kaple, hlavní vstupní trojlodní hala pak vysílá samostatné schodiště do každého zámeckého křídla.

V prvním patře nad vstupní halou je reprezentační rokokový hlavní sál s bohatou štukovou výzdobou. Interiéry jsou pak vybaveny rokokovým a klasicistním nábytkem.

Na návrší za zámkem se rozkládá anglický park, přední nádvoří vyplňuje osově souměrná a kompozičně promyšlená francouzská zahrada ve třech výškových úrovních osazená sochami a vodními objekty. K pozůstatkům původního gotického hrádku na konci parku vede nově opravená pískovcová Křížová cesta z roku 1767, o jejíž výstavbu se zasloužila manželka zakladatele zámku Anna Barbora Harbuval Chamaré.

Hrad se v původní podobě do dnešních časů nedochoval mimo jiné proto, že budovatelé zámku ho využívali jako zásobárnu stavebního materiálu. Originální je bezesporu Zelené divadlo – přírodní amfiteátr pro 150 diváků ze stříhané zeleně, kde se každoročně konají představení barokních oper.

Pohled do dějin nábytku a velocipédů

Ačkoliv je zámek ojedinělý a architektonicky nesmírně cenný, v průběhu minulého století dlouho chátral a až soukromý vlastník mu od roku 1997 vrací původní krásu a slávu. Návštěvníky v něm přivítá stálá expozice historického nábytku od baroka po kubismus ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a za prohlídku rozhodně stojí také muzeum cyklistiky v budově bývalého barokního špýcharu představující exponáty od poloviny 19.

století po současnost včetně velocipédů z dob Rakouska-Uherska, dobových cyklomap nebo trofejí z prvních cyklistických závodů. A zajímavým cílem jsou určitě i zámecké stáje nebo farma jelení a daňčí zvěře.

Kostelec nad Orlicí: Užijte si prohlídku s urozeným průvodcem!

Rod Kinských získal kostelecké panství v roce 1796, ale s výstavbou krásného empírového zámku podle plánů vídeňského architekta Jindřicha Kocha se na okraji města započalo až po třech desetiletích. Jednopatrové obdélníkové stavbě se suterénem a zvýšeným přízemím se zakrátko začalo říkat Nový zámek, aby se odlišila od již stojícího staršího barokního zámku – prosté budovy stojící nedaleko dnešního centra, která byla po dokončení Nového zámku přeměněna v úřadovny a byty panských úředníků.

Zvýšené přízemí Nového zámku bylo vyhrazeno reprezentačním místnostem včetně velkého sálu a pracovny a bohatě vybavené knihovny. První poschodí bylo pak určeno k bydlení rodiny Kinských. Kaple, která původně ještě ve stejném patře byla, se v pozdějších letech přesunula do suterénu včetně oltářního obrazu Madony malovaného na dubové desce.

V zámku obklopeném důmyslně sestaveným anglickým parkem s mnoha výhledy na široké okolí pak rodina Kinských bydlela až do znárodnění po druhé světové válce.

Tam, kde se vaše ANO nejlépe rozléhá

Osudy zámku v cizích rukou pak rozhodně nebyly příjemné. Stát se rozhodl do něj umístit několik institucí převážně zemědělského charakteru a nakonec se cenný historický objekt stal dokonce sídlem Výzkumného ústavu pro chov prasat.

I ten ale nakonec jeho prostory opustil, protože zámek byl téměř v havarijním stavu. V takovém ho potom také v roce 1992 převzal zpět Josef Kinský, který se ihned i přes svůj pokročilý věk pustil do náročné a nákladné rekonstrukce.

Po třinácti letech se tak zdevastovaný zámek opět vyloupl do krásy. V roce 2012 pak byla v reprezentačních prostorách slavnostně otevřena nová expozice Život v biedermeieru, v níž našel místo dochovaný a restaurovaný původní mobiliář zámku spolu s dalšími dobovými předměty z majetku rodiny Kinských.

a poprvé ve své historii byl tak zámek zpřístupněn veřejnosti. Součástí prohlídkového okruhu v délce 45 minut je i proslulý Zrcadlový sál – prostor s natolik skvělou akustikou, že je tradičně využíván při konání koncertů a v němž se také konají svatební obřady.

Pokud budeme míst štěstí, provede nás po zámeckých prostorách sám současný majitel František Kinský. V sezoně se pak můžeme zúčastnit i atraktivní noční prohlídky zámku.

Užijte si bledule a ptačí svět

Expozice věnující se období biedermeieru ale není jediná, kterou je možné si v rekonstruovaném zámku prohlédnout. V horním patře se v sezoně v rámci akce Zámecké kulturní léto konají výstavy v nově otevřené Galerii Kinský, v přízemí je zase ve třech místnostech otevřena stálá výstava přibližující návštěvníkům historii Kostelce a zahrnující archeologické nálezy, model původního středověkého osídlení a mnoho dalších cenných památek a dokumentů.

Za pěkného počasí můžeme samozřejmě doporučit i procházku anglickým parkem o rozloze přes třicet hektarů, v němž můžeme obdivovat třeba nekonečné polštáře bílých bledulí a který je domovem mnoha vzácných živočišných druhů, především ptáků, které tak miloval poslední poválečný majitel zámku Bedřich Kinský.

Ostatně právě tento nadšený ornitolog se zasadil o to, aby byl park už v roce 1949 vyhlášen ptačí rezervací. Přírodně-krajinářský park vznikal souběžně se zámkem a i díky němu je celý komplex srovnáván i se slavnějšími konkurenty, například se zámeckým areálem Kačina nebo Kynžvart.

Projektanti citlivě využili všech terénních vlastností krajiny a založili park, který je i dnes uznáván za jeden z dendrologicky nejvýznamnějších parků východních Čech, v němž roste řada vzácných starých stromů.

Foto: Shutterstock