Obec Kuželov na severním svahu hřebene Bílých Karpat stojí v krásné krajině, ale vodními toky, a tedy ani vodními mlýny, okolí právě neoplývá. V roce 1842 se tak obec problémy s mletím obilí rozhodla vyřešit jednou provždy.
Kuželovitá stavba větrného mlýna holandského typu v našich krajích není právě obvyklá, ale funkci mlýn rozhodně plnil. Jeho stavba si vyžádala 300 koňských fůr kamene.
Mlýn se šířkou základny 8,6 metru se směrem vzhůru zužuje až na průměr 4,7 metru a korunován je ještě téměř třímetrovou šindelovou střechou. Impozantní je i čtyřkřídlé větrné kolo o průměru 15,6 metru.
Záchranné lano z Ameriky
Mlynáři si po dokončení mlýn pronajímali, a teprve v roce 1904 získal soukromého majitele, kterým se stal Jan Kašík. Musel si tehdy vzít půjčku, ale ani ta na provoz nikterak výdělečného mlýna nestačila.
Naštěstí měl mlynář syna Bedřicha v Americe, který se o přísun potřebných financí postaral. Mohla se tak přistavět i pohodlnější obytná budova, a když se světoběžník vrátil domů, přidal ještě chlév a stodolu.
Druhá světová válka ale mlýnu udělala velkou čáru přes rozpočet. Německá okupační správa ho zavřela, aby se v něm nemlela mouka načerno, a po válce už se Bedřichu Kašíkovi dařilo mlýn jen udržovat, aby nechátral.
Nejlépe opravená památka
Slavné obnovy svého rodinného mlýna už se Bedřich Kašík nedočkal. Teprve dva roky po jeho smrti, v roce 1973, unikátní památku zakoupilo a zrenovovalo Technické muzeum v Brně, a o čtyři roky později ji také zpřístupnilo veřejnosti.
Další rekonstrukce přišla v roce 2019 a mlýn je tak nejen opět stejně krásný jako kdysi, ale také provozuschopný.
Díky zdařilým restaurátorským pracím se tato národní kulturní památka pyšní oceněním nejlépe opravené kulturní památky Jihomoravského kraje roku 2019.
Hudba a tanec pod mlýnem
Díky tomu si můžeme prohlédnout zachovalé technické zařízení, které jinde jen těžko spatříme. Můžeme si tak živě představit, jak to v mlýně vypadalo za plného provozu.
Převodové ústrojí v nejvyšším patře pod střechou přenášelo sílu z lopatek na mlecí soustavu s mlýnskými kameny, takovému technickému řešení se odborně říká české složení. Umleté obilí se pak dostávalo do přízemí, kde se mouka třídila podle hrubosti.
Až do roku 1906 do postavení vedlejšího domu mlynář s rodinou v přízemí také bydlel. Právě ve vedlejší obytné budově je dnes otevřena expozice zemědělských a pracovních nástrojů přelomu 19. a 20. století, a leccos tam také zjistíme o způsobu života na Horňácku.
O tom se ostatně můžeme více dozvědět třeba 21. července, kdy se v okolí mlýna v Kuželově uskuteční závěrečná část foklórních Horňáckých slavností.
Větrný mlýn Klobuky u Brna
V obci Klobuky u Brna stávalo celkem osm větrných mlýnů, počátku 20. století se už ale dočkal jen jediný.
Postaven byl v roce 1748 jako majetek zábrdovického kláštera a na rozdíl od holandského v Kuželově je konstruován podle německého, takzvaného sloupového nebo také beraního vzoru.
Dosahuje výšky 14,5 metru a těsně před 2. světovou válkou měl namále, když se ho majitel rozhodl rozebrat. Památkový ústav to tenkrát nedovolil, a udělal dobře.
I když mlýn při osvobozování v roce 1945 vyhořel, skupina nadšenců v 80. letech na jeho místě postavila dokonalou repliku. Dnes je větrný mlýn v Klobukách jedním z mála v republice, který je plně funkční, a navíc přístupný veřejnosti.
