Pokud jste někdy v Praze stanuli pod Nuselským mostem, určitě vás tato impozantní stavba ohromila. Možná ještě silnější dojem na vás čeká tři kilometry od Jílového u Prahy, kde se uprostřed lesů tyčí kamenný viadukt. Je jen o metr nižší než Nuselský most.
Na konci 19. století bylo jasné, že malebné údolí kolem potoka Studený zvané Kocour bude nutné kvůli rozvíjejícímu se průmyslu překlenout. Doprava pomocí vorů po Sázavě přestávala stačit, ale moderní železnice potřebovala rovnou trať.
Smělá myšlenka na obří kamenný viadukt se začala uskutečňovat na jaře roku 1898. Pod rukama dvou stovek dělníků povolaných z Itálie, kteří si přivezli cenné zkušenosti z budování podobných mostů z Alp, začalo pozvolna růst nevšední dílo, které je už přes šest desítek let zařazeno mezi kulturní památky naší republiky.
Co nás naučili staří Římané
Z okolních lomů bylo třeba svézt téměř 6000 krychlových metrů hrubozrnné žuly. Umístění v krajině a vedení železniční trati si vyžádalo zajímavé technické řešení. Sedm oblouků o rozpětí 12 metrů netvoří nad údolím přímku, jak bývá u mostů zvykem, ale zatáčku.
Jednotlivé pilíře nejsou stejně široké – každý třetí byl vyprojektován jako silnější. Při pohledu zdola můžeme v pilířích zahlédnout vyčnívající kamenné krakorce, které během stavby nesly dřevěné výztuže pro uzavření jednotlivých oblouků.
Přesně tak budovali své pověstné akvadukty i staří Římané. Most nakonec dosáhl výšky přes 41 metrů a délky 109 metrů. Mezi kamennými stavbami tohoto druhu ho v Evropě překonává jen slavný švýcarský Landwasserviadukt.
Viadukt nahoře, viadukt dole
Turista má dvě možnosti, jak si unikátní viadukt prohlédnout. V Jílovém u Prahy sjede do místní části Žampach až k řece a podél ní se pak vydá po proudu. Zhruba po 300 metrech už bude viadukt nepřehlédnutelnou dominantou oblohy.
Pohled shora vyžaduje ovšem zcela jiný přístup. Po trati vedoucí po 5,77 metru širokém viaduktu projede denně kolem třiceti vlaků takzvaného Posázavského pacifiku, takže postačí koupit si lístek mezi stanicemi Jílové a Luka pod Medníkem.
A pokud má milovník přírody více času, rozhodně by neměl opomenout zajít na Žampašskou vyhlídku na opačném břehu Sázavy. Odměnou mu bude viadukt jako na dlani.
Vzpomínky na zlaté časy
Stačí pak ujít od pilířů viaduktu sotva pět minut a octneme se v místě, kde se do okolních skal zakusují staré zlatonosné štoly.
Zářivý kov se v těchto místech těžil už od keltských časů dva tisíce let a odhaduje se, že za tu dobu se ho podařilo nashromáždit až jedenáct tun.
Ostatně Svatováclavská koruna, nejstarší a nejvýznamnější součást českých korunovačních klenotů, je z 90 procent vyrobena právě ze zlata odtud. Dnes jsou tu už jen prohlídkové trasy ve štole svatého Josefa, štole Halíře a štole sv, Antonína Paduánského.
Foto: Shutterstock
