Nejvíce otazníků se na hradě Zvíkově určitě vznáší nad hradní věží Markomanka, která kdysi sloužila jako úkryt korunovačních klenotů. Právě tady mají být nejsilnější tajemné proudy energie, které dokážou způsobit nevysvětlitelné poruchy elektroniky. Kameny věže pak na sobě nesou šifry, ukazující prý cestu k pokladu.

Zvláštní kapitolu v historii hradu, založeného v první polovině 13. století, hraje jeho věž Markomanka, nazývaná také Hlízová věž. Taje prý daleko starší než pevnost na skále nad soutokem Vltavy a Otavy. Hrad měl vzniknout za vlády Přemysla Otakara I. (1155–1230), ale věž? Její stavba se dokonce někdy připisuje Římanům a podle toho mohla být postavena už ve 3. století. Jiní badatelé tvrdí, že ji tehdy postavili naopak germánští Markomané na obranu proti Římanům. To by také vysvětlovalo původ tajemných značek, podobných starogermánským runám, které jsou vyryty na kvádrech věže. Přestože skeptici tvrdí, že jde o pouhé kamenické značky, faktem je, že Zvíkov je jediný hrad v Čechách, na kterém se tyto značky vyskytují.

Tajemství hradní věže
Přestože historici odmítají domněnky, že by byla věž Markomanka vystavěna dříve než samotný hrad, jedno popřít nemohou. Je totiž postavena ve stylu německé gotiky, což vůbec nezapadá do celkového charakteru hradu. Síla jejích zdí dosahuje tří metrů, což by napovídalo, že měla chránit cosi nesmírně cenného. Podle legend to měla být královská koruna rodu Přemyslovců. Zavěšena měla být Korunní síni věže na silném řetězu u stropu sálu. Jeho repliku mohou návštěvníci vidět i dnes. Co se s původní přemyslovskou korunou stalo, to ale nikdo neví. Mnozí záhadologové však věří, že je dodnes ukryta spolu s dalšími poklady kdesi v podzemí hradu a právě k jejímu úkrytu mají navést hledače tajemné znaky na zdech věže. Ty prý naznačují existenci jakési tajné chodby, vybudované templáři, vedoucí do hlubokého skalního podzemí hradu. Je možné, že by taková chodba existovala?

K čemu sloužila Markomanka?
Takovým teoriím může nasvědčovat třeba fakt, že pod hradními sklepy se nachází další patro podzemních prostor, z kterých vede zdánlivě nesmyslně vybudovaná štola hluboko do nitra skály. Pokud to tak je, nejspíše zůstane královský poklad navždy skryt, protože při stavbě Orlické přehrady se zvedla voda jezera natolik, že zatopila celé zvíkovské podzemí.
Kolem samotného účelu věže však existuje stále spousta nezodpovězených otázek. Panují dokonce domněnky, že ji vystavěli už Keltové. Jakou měla vlastně plnit funkci? Pokud je pověst o korunovačních klenotech opravdu jen pověstí, proč byla zbudována s takovou důkladností? Na účinnou ochranu hradu totiž není postavena na správném místě. Proto se často uvádí, že byla jakousi samostatnou pevností, chránící cosi cenného ve svém nitru i v případě, že by ostatní budovy hradu obsadili nepřátelé. Co to však mělo být?

Záhadné znaky na kamenech
Tomu, že věž byla původně starším a samostatným objektem, by napovídala i skutečnost, jak je propojena se samotným palácem. Obě stavby jsou tak rozdílné, že muselo být do věže přistavěno zvláštní schodiště, napojené na úzkou vstupní chodbičku. Samotný vchod do věže byl zabezpečen jak těžkými dubovými dveřmi, tak ještě železnými vraty, které zajišťovala silná závora a soustava řetězů. Další záhadou jsou navíc znaky, vyryté na kamenech ve věži. Podle mnohých badatelů mají ukazovat cestu k pokladu. Nicméně domněnek o jejich významu je celá řada. Někdo je považuje za staré alchymistické šifry, či neznámou, dosud nerozluštěnou abecedu. Mohlo by její rozluštění vnést světlo do záhad obklopujících její stavitele a jejich záměry?

Podpis cechů kamenických?
Co když je to ale ještě jinak? Existují totiž i domněnky, že znaky ve věži mohly mít okultní význam, nebo byly pozůstatkem dávných germánských rituálů a jsou tedy nějakým způsobem spojeny s magickými naukami. Některé ze symbolů sice opravdu připomínají starogermánské runy, jiné jsou však podle badatelů spíše podobné ogamské abecedě, používané kdysi na Britských ostrovech. To by je pak spojovalo třeba s magií, sloužící k ochraně svatých míst a cenných pokladů. Snažili se tedy stavitelé věže ochránit její zdi i pomocí magických symbolů? Zajímavý je i fakt, že se nacházejí pouze na jedné její straně, kde jich bylo objeveno celkem 36. Pokud by šlo skutečně o značky kamenických cechů, jak se domnívají historikové, museli by se při stavbě střídat řemeslníci z řady zemí, protože tolik kamenických cechů tehdy u nás ani neexistovalo. Zdá se tedy, že jde skutečně o jakousi magickou ochranu věže.

Stáli u vzniku věže Keltové?
Samostatnou kapitolou, hovořící o vzniku věže, jsou pověsti, svázané s původními obyvateli skalního ostrohu nad soutokem řek, tedy Kelty. Archeologické nálezy potvrzují, že zde stálo jedno z nejvýznamnějších keltských hradišť, plnící svou funkci ochrany kupecké stezky na jih do alpských zemí a to až do 1. století. Keltští druidové měli dar nacházet místa se silnou přírodní energií a svá hradiště či svatyně, stavěli právě na takovýchto místech. Jejich zvíkovské hradiště přežilo všechna ostatní na našem území a podle některých badatelů je docela možné, že právě sem sváželi své poklady z ostatních oppid, vypleněných germánskými nájezdníky. Protože v té době už bylo okolí osídleno novým obyvatelstvem, je docela možné, že Keltové s okolními osadami spolupracovali. Výsledkem toho mohlo být i úsilí bezpečně ukrýt nashromážděné poklady v dokonalém trezoru. A tím mohla být právě věž Markomanka. Možná byla zpočátku jednodušší, v podobě jakési kamenné keltské svatyně a svou mohutnost získala teprve později, ale co se nedá popřít, jsou síly mohutné energie, doslova prostupující celou stavbu.

Technika zde selhává
Lidé studující paranormální jevy se domnívají, že kdysi, před dávnými věky, vytvořili naši předkové kolem věže ochranné energetické pole. Cenné poklady, umístěné uprostřed věže pak měl chránit silný proud neznámé přírodní energie v podobě spirály. Tomu by nasvědčovala celá řada nadpřirozených jevů, které se ve věži objevují. To potvrdila v posledních letech i řada svědků a tvrdí to na příklad i členové štábu televize Prima, kteří zde natáčeli jeden z dílů seriálu Záhady a mysteria. Podle nich se jim ve věži záhadně vybíjely baterie v kamerách, a to hned po odpojení nabíječky. To se několikrát opakovalo a navíc baterie byly po vyjmutí z kamery úplně horké. Problémy zde měly i další filmové štáby, které chtěly prostory věže využít k působivým záběrům. Jejich monitory přestaly fungovat, nebo se na nich objevovaly podivné skvrny.

Potíže s natáčením
Nakonec žádný ze záběrů, které štáby natočily uvnitř věže, nebyl použitelný. Obraz na záznamu byl rozmazaný a měl nepřirozené barvy. Mnohokrát se také technikům stalo, že se kamery nepodařilo vůbec zprovoznit. Stejné problémy mívá ale ve věži i řada návštěvníků, pokoušejících se natáčet pomocí mobilních telefonů. Buď se jim rychle vybije i plně nabitá baterie, nebo je na obrazovce jen bílá plocha. Nejvíce těchto případů se při tom odehrává právě v Korunní síni věže. Zvláštní zážitek potkal i štáb natáčející na Zvíkově seriál nazvaný Strážce duší. Na jednom ze záběrů kamery se objeví jakási tajemná postava, kterou nikdo neznal. Přitom ji během samotného natáčení nikdo z herců ani techniků neviděl. Podivné a nevysvětlitelné zkušenosti zažívají ve věži i mnozí návštěvníci. Podle historických záznamů se už v dřívějších dobách lidé obávali do věže vstoupit, protože měli pocit, že je pronásleduje jakýsi zlý duch.

Působí zde energetické víry?
A podobné zážitky mívají lidé při návštěvě zvíkovské Markomanky i dnes. Mnohým se dělá ve věži špatně, pociťují tíseň a jakési brnění celého těla, jakoby byli v dosahu silného pole statické elektřiny. Na druhé straně ale, některá svědectví mluví i o pozitivních pocitech některých návštěvníků. Ve středu věže se do nich prý vlil silný proud pozitivní energie, která jim přinesla pocit štěstí a sebevědomí. Záhadologové to vysvětlují tím, že každý může tento druh energie vnímat jinak a souvisí to prý s jeho povahou. Pro slabé a příliš citlivé povahy je až fyzicky nepříjemná, ty silné jedince naopak ještě posílí. Středem věže pak podle nich má procházet doslova sloup silné přírodní energie. Svá tvrzení dokládají záznamy z magnetometrických měření, která zde zaznamenala silné vysokofrekvenční elektromagnetické pole. Jedné skupině badatelů se prý podařilo pomocí detektoru objevit pod podlahou jakýsi kovový předmět, nejspíše anténu, zesilující onen sloup energie, vyvěrající ze země.

Existuje pod hradem dračí žíla?
Takzvané dračí žíly, nazývané dnes geopatogenními zónami, jsou známé už tisíce let. První zmínky o nich jsou staré 4000 let a pocházejí z Číny. Čínští císaři dokonce nařizovali, že při stavbách paláců a dalších významných budov, musí být nejprve proveden průzkum proutkaři, kteří určí nebezpečná místa, kde z hlubin Země vystupuje na povrch silná negativní energie. Podobně znali nebezpečné účinky dračích žil i staří Egypťané a Římané. Tradovalo se, že v místech, kde tyto žíly vyvěrají na povrch, docházelo k těžkým onemocněním, častým úrazům a lidé měli na těchto místech nevysvětlitelné závratě či zlé pocity. Geopatogenní zóny byly pod Zvíkovem zkoumány několikrát a většina studií potvrdila, že jsou zde neobyčejně silné. Přímo pod věží se má nacházet trhlina, sahající hluboko do nitra Země, jíž vystupuje na povrch onen energetický vír.

Zvláštní svědectví kameníka
Není tedy divu, že se už v dávných dobách Zvíkov mezi lidmi, žijícími v jeho okolí nikdy netěšil příliš dobré pověsti. Místní se mu spíše vyhýbali a dlouho na něm nevydrželo ani služebnictvo. Kolovaly totiž pověsti, že hradu vládnou duchové. Podle jedné z nich se mají v noci před svátkem svatého Václava otevřít brány hradu, aby se z nich se vyhrnul celý zástup tančících přízraků. Asi nejznámější nadpřirozenou bytostí je však Zvíkovský rarášek, známý i ze stejnojmenné hry Ladislava Stroupežnického. Jeho přízrak se prý objevuje o půlnoci v hodovní síni hradu a také v Korunním sále, nacházejícím se v Hlízové věži. Jeho zjevení má být varováním, aby se nikdo nepokusil strávit noc v Korunním sále, protože by do roka zemřel.

Kdo odhalí zvíkovské záhady?
O jeho zjevení dokonce existuje i záznam na Vlachově tabulce. Jde o destičku, umístěnou na fasádě hradního paláce, na které zednický mistr Jan Antonín Vlach dosvědčuje, že se mu léta páně 1597, zjevil zlý hradní duch a chtěl se jej zmocnit. Jen tak, tak se prý spasil útěkem. Ať už mají podivné úkazy ve věži Markomanka na svědomí energetické víry, magie či nadpřirozené bytosti, zůstává zde celá řada otázek, na které zatím není možné najít odpovědět. Kdo byli tajemní stavitelé věže? Keltové, Římané, templáři nebo docela obyčejní středověcí kameníci? Co způsobuje ony nadpřirozené a nevysvětlitelné úkazy uvnitř věže? Vybudovali zde naši předkové jakousi ochrannou magickou hradbu? Možná, že se nám jednou podaří nahlédnout pod roušku těchto tajemství. Vždyť je celá řada jevů mezi nebem a zemí, kterým stále nerozumíme.