Každého patriota bezesporu potěší, když je stavba z jeho města součástí každé učebnice architektury. Přesně takhle si mohou dělat radost občané Moravské Třebové. Jejich zámek, který zdobí tamní centrum, je totiž nevídanou renesanční perlou.

A to i přesto, že od dob renesance stačily generace majitelů na unikátní stavbě leccos původního pozměnit.

Když se město Moravská Třebová někdy kolem roku 1270 zakládalo, na jižním svahu vrchu Dubina už stál hrad zvaný Třebovské hradisko. To však na sklonku 13. století pobořil Záviš z Falkenštejna během svého tažení na Moravu, a tak k obraně města začal vznikat nový hrad v jeho jihovýchodní části.

Měl tenkrát lichoběžníkový půdorys a rozměrech 43×44 metrů, palác a čtverhrannou věž.

Jak už to u hradů bývá, v průběhu dějin měnil majitele, nějaký čas ho do svého osobního majetku zařadil i sám král Jiří z Poděbrad, a každý z vlastníků se snažil zanechat na něm svou stopu. Pořádně se to ovšem podařilo až bohatému rodu pánů z Boskovic na konci 15. století.

Poprvé přinesli do českých zemí nové moderní renesanční prvky z Itálie a začali místo hradu důsledně budovat pohodlný zámek. A už jen vstupní portál by stačil, aby zámek vstoupil do dějin umění. V latinském nápisu na něm se skví datum vybudování 1492 a díky tomu můžeme bránu považovat za jednu z nejstarších renesančních památek nejen na našem území, ale ve všech evropských zemích severně od Alp.

Malý zámek uvnitř velkého

Přestavba dala sbohem původnímu hradu takřka dokonale. Na milost vzala jen hranolovou věž se šnekovým schodištěm, i když došlo k jejímu snížení. Přibyla kaple a chodba k ní vedoucí byla ozdobena mramorovými portréty tehdejších majitelů zámku, pořízenými v italských sochařských dílnách.

Z této doby se dochoval rytířský sál s křížovou klenbou vyzdobenou znaky Boskoviců a spřízněných rodů.

Poschoďový zámek dostal klasický renesanční půdorys čtyř křídel s rozlehlým nádvořím. Každé z křídel mělo svou vyhrazenou funkci. Severní s hlavním vstupem bylo obytné stejně jako východní, jižní obsadily reprezentační komnaty a západní část byla určena pro hospodářské účely.

Pokud si chceme udělat představu o tehdejší renesanční podobě areálu, nesmíme při prohlídce vynechat unikátní dobovou maketu vyrobenou na počátku 17. století, která je už šest let součástí expozice.

Pochvala od samotného krále

Když už jsme se zmínili o zanechávání stop, o jednu z největších se postaral osvícený Ladislav z Boskovic, zcestovalý a uměnímilovný muž mimořádného vzdělání. Byl to on, kdo na zámku vybudoval rozsáhlou knihovnu obsahující nejen klasická řecká a římská díla, ale i odbornou literaturu především z oboru přírodních věd.

Vybavil zdejší prostory také sbírkami uměleckých děl a gobelínů takových kvalit, že chválou nešetřil ani král Vladislav Jagellonský, který na zámku strávil několik dnů.

Další přestavby a tedy další stopy postupně přidávali Žerotínové a po nich ještě Lichtenštejnové, hodně jejich snah ale vzalo zasvé za třicetileté války, kdy zámek vydrancovalo švédské vojsko a odvezlo si odtud kořist v podobě uměleckých sbírek a bohužel i téměř kompletní knihovny.

To ale ještě nebyla největší tragédie, kterou si osud pro zámek připravil. O první květnové noci roku 1840 město zachvátil požár, který zničil nejen 186 domů, ale také při něm kompletně vyhořel zámek.

Všechny následující opravy už tak jen zachovávaly torza původních přestaveb a vdechly zámku spíše modernější empírovou podobu. Dnes ale můžeme zámkem procházet jako obrovskou architektonickou galerií a na každém kroku sledovat doklady stavebních slohů dávné minulosti.

Alchymisté z moravských Atén

Na výběr mají návštěvníci zámku hned několik prohlídkových okruhů. Ten základní se slibným názvem Poklady Moravské Třebové je provede historií objektu a pochlubí se i mnoha vzácnostmi. Patří mezi ně třeba jedna z drahocenných tapisérií, která se dochovala z doby Ladislava z Boskovic, originální mramorové medailony z chodby ke kapli nebo krásná italská madona z počátku 16. století.

Milovníci tajemna určitě ocení relativně novou expozici Alchymistická laboratoř.

Na zámku totiž na přelomu 16. a 17. století alchymisté skutečně působili. Tehdejší majitel Ladislav Velen ze Žerotína se hodně věnoval nejen umění, ale i vědám. Zval do svého sídla italské umělce a kameníky, stejně tak ho ale navštěvovali i učenci.

Moravská Třebová se v těch časech dočkala přezdívky Moravské Atény. Nejslavnější postavou zde tenkrát byl Velenův osobní lékař, alchymista a astrolog Marcus Eugenius Bonacina. Při prohlídce jeho laboratoře se dozvíme něco víc o jeho neutuchající snaze vyrobit elixír věčného mládí.

Vyzkoušejte si španělskou botu!

Do zcela jiného prostředí nás zavede expozice, za kterou musíme sestoupit až do sklepení, bývalého vězení. Jmenuje se Středověká mučírna a připomene nám, že Moravské Třebové bylo uděleno hrdelní právo už v roce 1406.

Katovna a mučírna byla ovšem tehdy umístěna až za městskými hradbami.

Ve sklepení poznáme nejrůznější mučící nástroje včetně španělské boty, palečnice, skřipce nebo stoličky pro čarodějnice poseté kovovými bodlinami. Všechny mučící nástroje jsou funkční, vyrobené přesně podle dobových předloh.

Atmosféru pak dokreslují i figuríny v patřičných pozicích, o jejichž výrobu se postarali studenti scénografie Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. A aby dojem byl ještě dokonalejší, nechybějí ani světelné a zvukové efekty.

Slunce už zase měří čas

Při procházení vnitřních expozic bychom si rozhodně měli vyšetřit čas na prohlídku nádvoří. Na něm totiž najdeme unikátní sluneční hodiny s několika ciferníky vytesané z pískovce. Podle toho, že tvarem připomínají řečnický pult, se takovému druhu hodin říká pultové.

Podle data na nich uvedeného pocházejí z roku 1558. Mají za sebou bohatou historii a moc nechybělo a byly by nadobro zničeny. Některý z dávných majitelů je nechal použít jako obyčejný kámen do zdi a objeveny byly pod omítkou až v roce 1916.

Ani potom ale ještě nebyly nadobro zachráněny. Byly totiž umístěny v parku, poškozeny při neodborném kácení stromů a teprve v poslední době se dočkaly zasloužené renovace a pozornosti.

Foto: Shutterstock