Zámek ve Veltrusích bývá označován za jedno z vrcholných barokních děl na našem území. Možná si při prohlídce této úžasné stavby a okolního parku ani neuvědomíme, že celý areál vlastně stojí na ostrově.

Na počátku 18. století začal nápadně vzrůstat vliv rodu Chotků, příslušníků staré české rytířské šlechty. Zvláště Václav Antonín Chotek, císařský komoří a postupně hejtman hned několika krajů, pozvedl rod mezi nejvyšší českou smetánku.

Tomu by samozřejmě mělo náležitě odpovídat honosné rodové sídlo. A tak se v roce 1704 začal stavět zámek s velkorysou barokní koncepcí, s válcovitým jádrem, z něhož vybíhají čtyři nižší křídla.

Kdyby měli tehdejší pozorovatelé možnost prohlédnout i zámek z ptačí perspektivy, určitě by si povšimli, že půdorys nápadně připomíná ondřejský kříž, často užívaný heraldický prvek.

Znějí tu zvučná jména

Na stavbě se podílel významný architekt Giovanni Battista Alliprandi, jehož dílo známe také z Kuksu, některých pražských paláců nebo kláštera v Kosmonosích. Alliprandi nebyl jedinou osobností zvučného jména, která pozvání podílet se na stavbě přijala.

Čestný dvůr uzavřený mezi budovami na severní straně uzavírá řada alegorických soch pocházejících z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Není divu, že po svém dokončení byl veltruský zámek považován za nejvýznamnější dílo období vrcholného baroka v Čechách.

Přijíždí sama panovnice

Chotkův syn Rudolf, který se pak stal majitelem zámku, ve zvelebování areálu pokračoval, protáhl jednotlivá křídla a přistavěl hospodářský dvůr, aby samotný zámek sloužil opravdu jen reprezentativním účelům.

Odměnou mu byla třeba návštěva samotné panovnice Marie Terezie u příležitosti veletrhu českého manufakturního zboží v roce 1754. Ostatně nejen za zorganizování této záslužné akce si Rudolf Chotek vysloužil jedno z nejvyšších habsburských vyznamenání – Řád zlatého rouna.

Po Rudolfovi se panství ujal jeho synovec Jan Rudolf Chotek, který měl zase úplně jiné zaměření. Postaral se totiž o obrovský rozmach veltruského zámeckého parku. Ostatně on to byl, kdo založil také zámek Kačina s neméně proslulým parkem.

Když v roce opouštěl tento svět, zabíralo už veltruské panství rozlohu téměř 2000 hektarů a tvořilo ho kromě zámku také osm poplužních dvorů, šest ovčínů, pivovar, palírna vína, čtyři vápenky, vápencový lom a mlýn.

Blahodárná ničivá povodeň

Navštívíme-li Veltrusy, kromě zámku samozřejmě nesmíme vynechat ani zdejší zámecký park. Velké plány s ním měl už sám zakladatel zámku Václav Antonín Chotek, takže nakupoval ovocné i okrasné stromy a semena květin.

Vinou povodní v polovině 18. století se bohužel do dnešních dnů nedochovala jeho obdivovaná francouzská zahrada s typickými geometrickými tvary záhonů a pečlivě stříhanými dřevinami, která obklopovala bezprostřední okolí zámku.

Obnovení se nedočkala především proto, že do módy přišly spíš anglické krajinářské parky, které přírodu nesvazují a nechávají jí volný rozlet. Povodeň tenkrát ale pomohla vytvořit něco, co se od té doby stalo pro Veltrusy typické.

Prorazila totiž z Vltavy nové rameno a zámek s parkem se tak vlastně ocitl na nově vzniklém ostrově. Chotkové toho využili a z nového vodního toku vybudovali sedm kilometrů dlouhý Mlýnský potok, jehož přítok se reguloval stavidlem v nově postaveném pavilonu.

Romantická projížďka na lodičkách

Aby měli Chotkové dostatek příležitostí si užívat odpočinku, k tomu byl park vybaven romantickými stavbičkami, jaké v podobných parcích bývaly samozřejmostí. Do dnešních dnů se zachovaly čtyři pavilony a množství soch rozesetých po parku.

Chotkové se rádi přírodou romanticky projíždět na lodičkách po vodním kanálu. Nezapomínali ale ani na praktičnost. V parku bylo dost zemědělsky využívaných míst a stála tu třeba i sušárna ovoce nebo hospodářský dvůr.

Takové parkové koncepci schopné skloubit užitek s relaxací se začalo říkat Okrasný dvůr.

Daňci pózující pod okny

Park je ovšem nejen místem pro kratochvíle a procházky, ale je také domovem mnoha druhů zvířat. O to, aby měla k životu ty nejlepší podmínky, se správa parku ostatně stará dodnes, a tak návštěvníci mohou zahlédnout nejen srnčí zvěř, ale i zajíce nebo bažanty.

Na počátku 19. století se k parku přidala i další přírodní součást – daňčí obora.

Exoticky vyhlížející daňci byli tenkrát také v módě a majitelé zámku měli šťastnou ruku, když oboru umístili do bezprostřední blízkosti zámku, takže zvěř mohlo panstvo sledovat rovnou z oken hlavního zámeckého sálu.

Stavitelé si dali záležet, aby průhled k oboře vytvořili v místech, kam dopadá nejvíc slunce, je tam tedy chutnější tráva a daňci se právě v těchto místech rádi zdržují nejvíc.

Po parku kočárem i na kole

Po skončení druhé světové války se stal veltruský zámek majetkem státu a vzniklo v něm muzeum bytové kultury pozdního baroka. Až na počátku 90. let dostal zámek nové fasády a o pár let později se dočkal vyhlášení národní kulturní památkou.

To bylo v roce 2002 – ve stejném roce, kdy ho podstatně poškodila další povodeň. A tak od té doby zámek Veltrusy prochází opět renovací a hlavní zámecká budova byla pro veřejnost otevřena teprve loni v létě.

Návštěvníci mají na výběr z několika tematických prohlídek.

Během nich se dozvědí hodně třeba o období baroka či o návštěvě císařovny, kterou připomíná i Salon Marie Terezie, prostor dostává ale také další ze slavných Chotků, hrabě Jindřich, který tu žil v letech 1824-1864 a jehož soukromé pokoje můžeme také navštívit.

Samostatný okruh je věnován životu aristokracie, praktičtěji založení návštěvníci zase ocení okruh s názvem Laboratorium, který umožňuje nahlédnout do technických prostor zámku a současně proniknout do tajů práce restaurátorů.

A pokud si chceme do sytosti užít krásu parku, máme k tomu dvě netradiční možnosti.

Pořádají se totiž nejen projížďky koňským povozem po areálu, ale sportovněji založení návštěvníci se mohou zúčastnit komentované cykloprohlídky, která je provede všemi romantickými zákoutími včetně mostů přes Mlýnský potok.