Neuvěřitelně vytrvalí byli ve Vizovicích, než nakonec postavili tenhle nádherný zámek. Několikrát museli začínat znovu od začátku, ale výsledek, který můžeme obdivovat dnes, za všechny ty obtíže určitě stojí.

Už v polovině 13. století sám panovník Přemysl Otakar II. byl osobně u toho, když byla sepsána zakládací listina cisterciáckého mužského kláštera Rosa Mariae ve Vizovicích. Klášteru se říkalo také Smilheim, protože onu důležitou listinu vydal králův důvěrník Smil ze Střílek.

Byla to ovšem doba, kdy si nájezdníci všemožného druhu nedělali starosti s tím, že útočí na sídlo svatých mužů. Klášter byl několikrát napaden a vypleněn takřka každým, kdo táhl kolem, od Uhrů až po husity, a na konci 15.

století to cisterciáci vzdali. Klášter byl minulostí, ale jeho místo nezůstalo dlouho prázdné. Na troskách zaniklého kláštera vznikl ve druhé polovině 16. století renesanční zámek zvaný Nový Smilheim, ale ani on se v dějinách neudržel dlouho.

Po sto letech ho vyplenili Turci, a tak se v polovině 18. století místo něj objevil nový zámek – dvoupatrová budova se třemi křídly ve tvaru písmene U v tehdy moderním slohu francouzského baroka. K němu samozřejmě přibyla i nezbytná zámecká zahrada, která kombinovala prvky anglického parku i francouzské zahrady s bohatou sochařskou výzdobou.

Zahrada v těch dobách zaujímala rozlohu dvakrát větší než dnes. Tenkrát zde usazený rod Blümengenů měl štěstí, že válečná vřava už Vizovice míjela, a tak mohl bez obav zámek plnit cenným vybavením a také začít shromažďovat později pověstnou sbírku obrazů.

Slunce ukryté v kapse

Dispozice tvaru podkovy a mansardová střecha s vikýři se dochovala dodnes. Zatímco zvenčí zámek kryje jednoduchá bílá klasicistní fasáda, uvnitř se to jen hemží styly a slohy všech dob. Nábytek pamatuje časy baroka, rokoka, empíru i biedermeieru, jsou tu benátská zrcadla, kachlová kamna a bohaté sbírky čínského, japonského, vídeňského i míšeňského porcelánu.

K tomu musíme přičíst již zmíněné obrazy – vzácnou kolekci holandského malířství. Během prohlídky, která nás zavede do 24 pokojů, rozhodně nesmíme vynechat reprezentační sál s působivými nástěnnými malbami.

Unikátní je především barokní sedací souprava potažená francouzskými gobelínovými potahy s motivy LaFontainových bajek, která je jediná svého druhu na světě. Menší komnaty jsou vybaveny původními předměty z majetku dřívějších majitelů, a je to sbírka vskutku pestrá, zahrnující knihy, dýmky, původní sirné zápalky, kapesní sluneční hodiny s kompasem, nádobí, skleněné flakony a panenky a dokonce i dámský taneční pořádek určený k uložení do kabelky.

Jakou hru si dnes zahrajeme?

Kromě honosných komnat šlechty si můžeme prohlédnout i pokojík komorníka, pečlivě rekonstruovaný na základě dochovaných záznamů a pamětí původního majitele zámku. A minout nesmíme ani zámeckou knihovnu, jejímž nejstarším exponátem je Řemeslnická kniha z 16. století.

Páni z Vizovic byli také zřejmě docela hraví, jak dokazuje málokde vídaná kolekce dvaatřiceti dobových stolních společenských her. Samostatná prohlídka je pak věnována zámecké kapli Nanebevzetí Panny Marie, která v roce 2014 prošla celkovou rekonstrukcí a delší pozornost si určitě zaslouží.

Kaple se pyšní plastickou výzdobou moravského sochaře 18. století Ondřeje Schweigela, jehož sochy pak poznáme i v zámecké zahradě. Návštěvníci také jistě ocení návštěvu zámecké čokoládovny nedaleko vchodu do objektu, a protože jsme ve Vizovicích, nemůže chybět ani expozice Historie pálení slivovice.

Úvodní foto: CC BY-SA 3.0 – Radek Linner