Od návštěvy zámku tak nějak samozřejmě očekáváme, že uvidíme historické interiéry a sbírky uměleckých děl či zbraní. Přesto nás to nijak nepřipraví na nádheru, kterou objevíme, vstoupíme-li do zámku Žleby jen pár kilometrů od Čáslavi.

Pokud bychom měli jedním slovem charakterizovat zámek Žleby, nejvhodnější by asi byl výraz „změna“. Odborníci na architekturu si mohou nadšeně mnout ruce, když sledují stavební proměny nejrůznějších slohů, kterými Žleby v průběhu věků procházely.

A jen nejpečlivější historik by se dopočítal jmen všech majitelů, kteří se za staletí ve zdech zámku vystřídali. Víceméně jistý je alespoň zrod stavby. Tenkrát, na sklonku 13. století, ale ještě bývala opevněným hradem rodu Lichtenburků.

O půlstoletí později Žleby zakoupil sám Karel IV. Hrad se tak hrdě stal královským majetkem, ovšem sám panovník tu nikdy bydlet nezamýšlel. Považoval hrad pouze za investici, kterou bude možné v případě potřeby dávat do zástavy.

Od té chvíle nastává ve vlastnických záznamech nebývalý rej, v němž se můžeme pozastavit až v 19. století, kdy tehdejší majitel Vincenc Karel Auersperg vtiskl areálu dnešní romantickou podobu a proměnil ho ze strohého hradu v pohodlný zámek.

Současně se pustil také do terénních úprav v okolí. Výsledkem je anglický park o rozloze 24 hektarů, jehož tvůrci šikovně využili strmého hradního svahu i kaňonovitých meandrů řeky Doubravy. Na relativně malé ploše tak vytvořili nečekaně dramatickou podívanou, jíž dominuje třeba přemostěný vodopád před říčku Hostačovku, přemíra kvetoucích rododendronů lemujících výhledy na zámek a také řada pro tehdejší dobu typických historizujících stavbiček – bran, hlásek, věžiček s cimbuřím či zdánlivě prastarých obranných zdí.

Bílá paní a ohnivý meč

Každý správný hrad či zámek má své strašidlo, a Žleby samozřejmě nemohou být výjimkou. Tady je doma Bílá paní, kdysi nesmírně bohatá, ale právě tak krutá majitelka hradu. Její manžel padl v jakési dávno zapomenuté válce a ona zůstala sama, nešťastná a smutná, obklopena sice přepychem a služebnictvem, ale bez lásky a radosti.

Veškerý čas tak věnovala rozmnožování svého majetku.

A jak je známo, pro feudální pány byli vždycky nejdostupnějším zdrojem bohatství jejich poddaní. Paní ze Žlebů tvrdě vyžadovala vysoké daně a její biřicové důsledně obcházeli všechny, kteří měli platit.

Jednoho dne dorazili i ke kováři Janovi z podhradí, který ale živil pět malých dětí, na zaplacení neměl a biřicům se vzepřel. Okamžitě skončil v hradní šatlavě a ukrutná šlechtična ho záhy poslala na popraviště.

Ještě než katův meč dopadl na jeho hrdlo, stačil Jan vyslovit osudovou kletbu.

Podle ní bude majitelka hradu za svou krutost jednou potrestána a její osud bude ještě horší než ten, který přichystala pro nešťastného kováře. A jeho slova se v ten pravý čas vyplnila. Když paní ze Žlebů po letech podlehla těžké chorobě, její duše nenalezla klid, dodnes bloudí komnatami a střeží svůj majetek.

Janova poprava přinesla i další legendu. Podle ní se na popravišti na nedalekém vrchu Šibeničník od té doby zjevuje ohnivý meč, který ale není radno pokoušet se spatřit. Takový odvážlivec by se už také z vrchu nemusel nikdy vrátit.

Mlsání v historické kuchyni

Pokud se ale budeme držet v bezpečí zámku a za bílého dne, nemusíme se bát a můžeme se soustředit na krásy, které nás obklopují. Žleby se totiž mohou pochlubit nejen skvostnými interiéry, na nichž si Vincenc Auersperg dal opravdu záležet, ale také opravdu výjimečnými sbírkami starožitností, skla či porcelánu a keramiky.

Málokde může zámek nabídnout takovou kolekci vzácných okenních vitráží a jen tak někde také nespatříme tolik ojedinělých obrazů, textilií nebo historického nábytku od dob renesance až po 20. století.

A to jsme se ještě nezmínili o hlavní chloubě Žlebů, kterou je unikátní sbírka historických chladných i palných zbraní a dobové zbroje. Mnohá překvapení při prohlídce Žlebů nás přitom ještě čekají. Celá Evropa může závidět zdejší historický divadelní sál z 19.

století včetně původního vybavení – scény, kulis a také nečekaně zachovalých divadelních kostýmů. Úžas návštěvníků budí také malý technický zázrak v podobě plně vybavené zámecké kuchyně, v níž nás ohromí třeba i prakticky řešené hygienické zázemí.

V některých obdobích, například v čase adventu, se dokonce můžeme těšit na dobroty připravené právě v těchto historických prostorách.

Po schodišti nahoru dolů

Návštěvníci Žlebů mají k dispozici výběr hned několika prohlídkových okruhů. Ty základní je zavedou do reprezentačních sálů a salonů východního i jižního křídla, umožní jim nahlédnout do zámecké zbrojnice, pochlubí se renesančním arkádovým nádvořím s ochozy či zámeckou kaplí Zvěstování Panny Marie.

Utajeny nezůstanou ani soukromé pokoje Auerspergů, v nichž je možné udělat si přesnější představu o způsobu života na šlechtickém sídle. Fyzicky zdatnější návštěvníci se pak mohou vydat na výběrový okruh, při kterém vyšplhají na vyhlídkový ochoz velké věže nebo naopak sestoupí hluboko do zámeckých sklepení.

Tenhle výšlap ale opravdu není pro každého, vždyť je potřeba při něm překonat celkem více než 350 schodů. Mimořádné tématické prohlídky se pak konají také o vánočních či velikonočních svátcích.

FOTO: Shutterstock