V historii každého zámku bychom našli okamžik, kdy našel své poslání a svůj smysl. Zámek v jihomoravských Židlochovicích se stal střediskem lovu, kam přijížděli ti nejvzácnější hosté v rámci státních návštěv.
V polovině 14. století, kam až lze historii židlochovického zámku vysledovat, ovšem ještě bylo k diplomatickým jednáním, hostinám a honitbám daleko. Stávala tu jen vodní tvrz na takzvané jantarové stezce, spojující Středomoří s Baltem.
Majitelé se střídali, Židlochovice vlastnil moravský markrabě, rody Valdštejnů či Pernštejnů a dlouho se tu nic zvláštního nedělo.
Až Žerotínové na sklonku 16. století přeměnili starou tvrz v moderní renesanční zámek a o sto let později zase dal na jejich práci zapomenout nový pán, Filip Ludvík Václav, hrabě ze Sinzendorfu, kterému se více zamlouvalo barokní pojetí.
Jenže pak se dostal do módy empír a v polovině 19. století už bylo v Židlochovicích zase všechno jinak. Stará opevnění začala v moderní době ztrácet smysl, a tak se bořily hradby, srovnávaly obranné náspy a rušily padací mosty.
V té době tu také vznikla bažantnice, která založila dlouhou tradici zdejších honů.
Zámek konečně začal nabývat současného vzhledu. A nebyl to jen tak nějaký provinční zámeček. V roce 1858 se tu například narodila rakouská arcivévodkyně a pozdější španělská královna Marie Kristina Španělská.
Četníci hlídají bažanty
Se vznikem Československa se stal zámek majetkem státu a v meziválečném období sloužil jako oficiální letní sídlo prezidenta T. G. Masaryka, jehož pobyty dnes připomíná deska u vchodu do zámeckého parku.
Na jeho počest byla také v roce 1930 v západní části parku vysazena pamětní lípa. Ani v jeho dobách neustalo pořádání honů pro významné hosty.
V roce 1936 se jednoho z nich například účastnil i rumunský král Karel II. spolu se svým synem a pozdějším nástupcem Michalem.
V těch dobách se tu pořádaly hony na bažanty, zajíce a králíky sedmkrát ročně, a aby vzácným hostům nekazili zážitek pytláci, procházely tu speciální četnické hlídky.
Buďte vítáni jednou ročně
K Židlochovicím odjakživa patřil vyhlášený park. Jeho plány vypracoval už na počátku 18. století věhlasný francouzský zahradní architekt Arnošt August Charbonier a výsadbu si pak vzal na starost zahradník Josef Hatzl.
Ten sice prozatím nebyl nijak slavný, ale to se brzy změnilo. Když do Židlochovic v roce 1746 dorazila císařovna Marie Terezie, jeho práce ji tak uchvátila, že ho okamžitě přetáhla do Vídně a udělala z něj správce zahrad v Schönbrunnu.
V krajinářském parku v anglickém stylu s rozlohou 22 hektarů roste 25 druhů jehličnanů a přes osmdesát druhů listnatých dřevin.
Chloubou zdejší kolekce je například největší jihomoravská maklura oranžová, původem severoamerický strom se šesti kmeny, dosahující dvacetimetrové výšky.
Park je celoročně volně přístupný a město dokonce vybudovalo nový vstup, aby se lépe propojil park s prostorem před zámkem, a vytvořil tak klidovou zónu k procházkám a odpočinku.
Zámek Židlochovice vzhledem k jeho poslání můžeme obdivovat pouze zvenčí. Vzhledem k tomu, že tradičně slouží k diplomatickým setkáním, není volně přístupný veřejnosti.
Atmosféru zdejší lovecké jídelny, hlavního společenského sálu nebo slavného růžového salonku tak zažít nemůžeme. S jedinou výjimkou – vždy první víkend v září je zámek jeden den v roce otevřen i veřejnosti k prohlídce.