Když se řekne Lisabon, vybaví se člověku nejspíš uličky starého města, západ slunce, šumění moře, posezení u vína. Pokud jste tam ještě nebyli, je na čase to změnit.
Kdysi bylo hlavní město Portugalska centrem světové koloniální říše, odkud vyplouvali slavní mořeplavci na objevitelské plavby. Dnes je město v kopci, kterým si to rachotí starodávné tramvaje, živou metropolí plnou překvapení, jejíž
Brusel se dnes skloňuje ve všech pádech především proto, že tu sídlí nejdůležitější úřady Evropské unie a centrála NATO, ale existuje i jiné město. To, které má svou historii, a kde lidé normálně žijí.
V největším belgickém městě pobývá téměř milion obyvatel. Ale jen přes den. To počet lidí narůstá a v noci naopak klesá dokonce o stovky tisíc. Každý všední den ráno sem totiž přijíždějí za prací l
Druhé největší bavorské město stojí za návštěvu kdykoliv, ale mnoho lidí sem míří v adventním období, které je – přiznejme si to – už tak nějak za rohem. Kromě památek sem totiž lákají proslulé trhy.
Pro někoho jsou symbolem Norimberka bavorské klobásky a perník, pro další je městem Albrechta Dürera, německého romantismu, skvostných kostelů, památek a muzeí, jiní si jej spojují s se sjezdy NSDAP
Asi jste poznali, že tentokrát vás pozveme na Chodsko. A věřte, že pokud se sem vydáte, budete okouzleni.
Říká se, že kdo tento svérázný kraj jednou navštíví, musí se sem stále vracet. Proč se to děje, nevíme, ale něco vás tu chytí za srdíčko a už nepustí. Může to být v lidech, tvrdých chodských palicích se srdcem na dlani, ale i kouzelné krajině s úpravnými vesnicemi, nad nimiž se tyčí pohoří
I když bez piva to také úplně nepůjde. Už proto že historie města a jeho život současný i minulý je s pivem prostě nerozlučně spjat.
„Plzeňácí“ mají své město rádi. Fandí Viktorce, pijí svoje pivo, chodí do divadla a také brblají na každou novotu, na kterou si posléze zvyknou (nebo taky ne). Prostě lidi. V každém případě jejich město stojí na návštěvu.
[caption id="attachment_124495" align="