Správný hrad se má podle všech zvyklostí tyčit na skalním ostrohu někde vysoko nad údolím. Nebo ne? Když se kamenná pevnost ukrývá přímo v údolí, nemusí být o nic horší. Starobylý hrad Kost nás přesvědčí, že výška nemusí být pro obranu vůbec podstatná.

Stará pověst praví, že hrad kdysi obléhal Jan Žižka s husitským vojskem. Rozhodl se nechat obránce vyhladovět a opravdu, po nějaké době už na hradě nebylo vůbec nic k jídlu. Tu jakýsi prohnaný zbrojnoš navrhl svéráznou taktiku: na hradě uspořádali velkolepou hostinu, při níž řinčeli prázdnými talíři a cinkali prázdnými skleničkami ostošest.

Husité usoudili, že zásob je na hradě dostatek, a odtáhli s nepořízenou. „Ten hrad je tvrdý jako kost, a kost patří psu!“ nechal se tehdy údajně slyšet sám náležitě rozzlobený Žižka. A tak hrad získal své jméno.

Ve skutečnosti se označení Kost zrodilo docela prozaicky. Zakladatel hradu Beneš z Vartenberka se rád podepisoval cizokrajně coby Benesius di Costi. Přídomek značící „kamenný“ připomínal, že Beneš je pánem tvrze na Sobotce, která není jen obyčejná dřevěná jako jiné, ale opravdu vystavěná z kamene.

Jenže znáte Čechy… Jméno hned zkomolili a na světě byl hned pán z Kosti.

Křivou věž není lehké zasáhnout

Kamenný velikán z první poloviny 14. století je výjimečný už svou polohou. Není zbudován na vysoké skále, ale naopak v údolí. Přesněji řešeno v místě, kde se setkávají hned tři údolí najednou. V některých situacích to mohla být i výhoda, protože hrad byl pěkně ukryt mezi kopci a nepřitahoval zdálky pozornost.

ostatně i ten Žižka na rozdíl od legendy ve skutečnosti hrad při svém tažení přehlédl a své muže vedl rovnou ke zdáli viditelným Troskám. A pro případ nebezpečí měl Kost v záloze trojici rybníků, které v případě nutnosti mohly po protržení hrází okolí hradu zaplavit a tím útočníkům pořádně ztížit obléhání.

Zajímavostí hradu je také věž vysoká 32 metrů, u které si můžeme povšimnout lichoběžníkového půdorysu – z určitého místa v podhradí můžeme spatřit najednou všechny čtyři hrany věže. Takové řešení se používalo pro případ ostřelování kanóny, protože po zkoseném povrchu koule snadněji sklouzla a nenadělala tolik škody.

Za povšimnutí stojí také hradní kaple s okny zdobenými malbami na skle, která patří k nejstarším podobným památkám u nás. Za staletí hrad měnil majitele, nějakou dobu ho vlastnil i vojevůdce Albrecht z Valdštejna, a nakonec ho do svého majetku získal rod Kinských, který zde po restituci panuje i dnes.

Do pohádky, nebo radši do mučírny?

To panování je ovšem v současnosti velice pracovní. hrad prochází nákladnou rekonstrukcí a přestože je stále otevřen pro veřejnost, všechny prohlídkové trasy nemusejí být podle postupu prací vždy k dispozici.

Nicméně rekonstrukce má skončil ještě letos na podzim, a potom bude Kost opět ve stoprocentní formě. Budeme si tak moci užít nejen expozice připomínající historii rodu Kinských včetně zbrojnice nebo kaple sv.

Anny a černé kuchyně, ale silnější povahy zavede speciální prohlídkový okruh do hradních sklepení s mučírnou a návštěvníkům se dostane náležitého výkladu o způsobu uplatňování hrdelního práva. Naopak pro nejmenší si přijde usměvavá princezna Karolína a provede je po hradě za vyprávění pohádek spjatých se zdejší historií.

Milovníci přírody si pak budou hradu Kost určitě o něco víc vážit, když se dozvědí, že zde v létě na půdě a v zimě ve sklepeních sídlí například jedna z největších našich kolonií netopýrů, například vzácného vrápence malého.

Foto: Shutterstock