Romantický hrad Svojanov nedaleko Poličky patří k nejstarším hradům u nás a současně představuje nevídanou stylovou kombinaci gotiky a empíru. Přezdívá se mu občas také Vila českých královen.

Malebná krajina kolem říčky Křetínky už ve 13. století přímo lákala k usazení. Využil toho královský purkrabí Svéslav z Bořitova a založil tu nad údolím hrad Svojanov, který dnes patří k našim nejstarším kamenným hradům vůbec.

Svéslav tak o pěkných pár let předběhl krále Přemysla Otakara II., který až o čtyřicet let později nedaleko založil město Poličku.

Pokusil se zasáhnout i do osudu Svojanova, když ho oficiálně a podle poslední módy přejmenoval na německý Fürstenberg, ale tohle nové jméno se nikdy neujalo.

Po králově smrti tu nějaký čas přebývala jeho vdova královna Kunhuta se svým druhým manželem Závišem z Falkenštejna.

Historie propojená staletími

Hrad coby strážní pevnost hlídal zemskou obchodní stezku, spojující Brno s Litomyšlí, a stále nabýval na významu.

Svědčí o tom třeba i to, že sám Karel IV. ve svém zákoníku Majestas Carolina později zahrnul hrad Svojanov mezi jedenáct hradů, které nesmějí být vyjmuty z majetku koruny. Za jeho života se toto nařízení dodržovalo, později už se ale majitelé měnili.

Patřili mezi ně třeba páni z Boskovic, kteří se postarali o důmyslný systém pozdně gotického opevnění se sedmi baštami a Domem zbrojnošů, který patřil v té době k nejpokrokovějším u nás, nebo Trčkové z Lípy, po nichž tu zase zůstal dodnes zčásti zachovaný renesanční palác s psaníčkovými sgrafity.

A zapomenout nesmíme ani na manžele Kriestenovy, kteří po požáru v roce 1842 nechali hrad renovovat v empírovém stylu, čímž nevědomky vytvořili unikát – jediný hrad u nás, v jehož architektuře se mísí gotika s empírem, tedy středověk s 19. stoletím.

Nemíchat pány a dámy, prosím!

Dávná obchodní stezka ale ztratila s rozvojem železnice smysl, a tak i Svojanov už nebyl tak významnou pevností jako kdysi. Nakonec ho v roce 1910 zakoupilo město Polička, a zachránilo ho tak zřejmě před zánikem.

A díky tomu ho dnes také můžeme obdivovat v plné kráse. Hrad stojí za to projít opravdu pečlivě. Ostatně, přilákají nás sem možná četné kulturní akce a také například šermířské slavnosti.

Prohlídka je rozdělena do dvou okruhů a my si můžeme vybrat, co nás zajímá více.

Pokud se rozhodneme spíš pro reprezentační prostory, pak je pro nás nejlepší vstoupit do empírového paláce s komnatami zařízenými stylovým inventářem včetně doplňků každodenní potřeby.

O celkové podobě hradu v době jeho největší slávy na konci 16. století si můžeme udělat představu v přízemním sále, kde na návštěvníky čeká velký model areálu.

V tomto podlaží určitě nemineme gotickou sloupovou síň, používanou jako romantický lovecký salonek, kuchyň se spižírnou, sbírku loveckých trofejí a pro mnohé možná bude překvapením i dochovaný záchod z 19. století.

Pak už se vydáme do soukromých prostor v patře. Brzy si uvědomíme, že v 19. století bývalo zvykem oddělovat soukromě prostory a členit je na pánské, dámské a společenské. Přesně tak postupovali i majitelé Svojanova.

Jak pánská, tak dámská část měly svůj salon i ložnici, dámám navíc přibyl i dětský koutek a pánům zase pracovna, společenskou část pak tvořila jídelna se sousední přípravnou jídel.

Ve všech místnostech samozřejmě nechybějí velká kachlová kamna a všechny stropy zdobí dokonalé malby.

U Kateřiny už se zase zvoní

Druhý prohlídkový okruh se věnuje spíše zázemí hradu, což ovšem vůbec není tak nudné, jak by se mohlo zdát. Součástí prohlídky je totiž také sestup do nejhlubších sklepení včetně středověké mučírny se skřipcem, rumpálem nebo pranýřem.

Sklepení je využíváno také jako lapidárium, představující fragmenty původní výzdoby dodnes bohužel nedochované hradní kaple sv. Kateřiny. Po té nám zůstala pouze zvonička z moderní doby, díky které se v roce 2014 po 444 letech opět na Svojanově rozezněl zvon.

Koně zahřívají zbrojnoše

Průvodce nás zavede také do ceněného Domu zbrojnošů z konce 15. století, a ten je něčím, čím se Svojanov může opravdu chlubit. Dochoval se totiž ve zcela nedotčeném stavu včetně původních omítek a dřevěných prvků.

Zůstal neporušen díky tomu, že v pozdějších dobách sloužil jako pivovar a sýpka, a vyhnul se tak všudypřítomným modernizacím a dobovým stavebním úpravám. Památkáři o Domě zbrojnošů občas hovoří jako o jedné z nejvýznamnějších památek v naší zemi.

Byl vybudován jako patrový. Hradní posádka přebývala v prvním poschodí, zatímco v přízemí byly umístěny stáje. To mělo tu výhodu, že koně svým teplem vyhřívali i prostory o patro výš.

Ze svého stanoviště měla posádka přístup na jednotlivé hradní ochozy a současně ovládala i přístup do hradu samotného.

Po službě se hrají karty

Dnes v přízemí nahradila stáje výstava klasicistních vyřezávaných dveří a horní sál, kdysi ubytovna zbrojnošů, se proměnil v expozici života hradní posádky.

K vidění tu jsou dobové zbroje, brnění či zbraně, výjimečná je také kroužková košile, sestavená z 16 000 kroužků. Vystavená sbírka přiblíží chladné zbraně od 14. do 16. století – sekyry, halapartny, cepy s ostrými hroty nebo kopí se železnými špicemi.

Mezi unikáty patří i rakouská jezdecká leštěná zbroj a pěšácká trabantská půlzbroj.

Návštěvníka pak možná překvapí kolekce starých her, jimiž se zbrojnoši ve volném čase bavili a mezi nimiž jsou například vyřezávané šachy nebo karty na ručním papíře. Nad horním sálem ještě můžeme nahlédnout i do podkroví se zachovalými krovy z doby výstavby.

Kastelán v roli malíře

Venku můžeme nahlédnout do hradní studny, kterou se podařilo objevit při stavebních úpravách před deseti lety.

Zastavíme se také u voliér s dravými ptáky a dojdeme až do hradní zahrady, jediné na území střední Evropy, v níž se dochovalo původní tradiční gotické členění. A hned pod ní čekají rozsáhlé parkány s obrannými baštami.

Na té západní stojí odpočinkový altán, na východní zase vyhlídková besídka, nabízející pohled na město.

Vynechat bychom rozhodně neměli ani výstavní síň, kde jsou soustředěny obrazy Aloise Živného, který na hradě strávil dlouhá léta nejprve jako provozovatel hradní restaurace a po znárodnění jako kastelán. Expozice jeho děl je umístěna právě v prostorech, kde až do své smrti bydlel.

Dělostřelci mají smůlu

Zvláštností Svojanova je hradní věž, vysoká 26 metrů, na které nás bezpochyby zaujme její nezvyklý půdorys s jednou ostrou hranou. Takové věži se říkalo břitová a ta hrana byla velice důležitá při obraně.

Byla totiž natočena směrem, odkud se dala očekávat nejtěžší dělostřelecká palba. Dělové koule měly po ostré hraně sklouznout, aniž by věž výrazně poškodily. Na hradní věž dnes můžeme vystoupit i my a užít si rozhledu z jejího ochozu.

Na obléhání byl hrad připraven i v jiných směrech. Jeho hradby totiž na některých místech dosahují tloušťky až osmi metrů.

Přízrak nešťastné Kateřiny

Pokud by se nám podařilo setrvat v hradu, zvláště pak v jeho sklepení po setmění, pak bychom mohli narazit na průsvitný přízrak smutné dámy, který se tu podle pověsti zjevuje. Je to Kateřina, vdova po hradním pánovi Bohuslavovi, který zahynul při obraně hradu.

Po jeho smrti o ni usiloval jeho bratr Karel, a přivedl ji dokonce do jiného stavu, ale potom zahořel zištnou láskou k bohaté panně z rytířského rodu a nebohou Kateřinu nechal zavřít do nejhlubšího sklepení.

Mladá žena tam zešílela a zemřela, ani Karel však svému osudu neunikl. Zrazená Kateřina se mu od té doby každou noc zjevovala a zanedlouho i on opustil tento svět. Nešťastná postava v bílém rouchu ovšem prý hradem nepřestala bloudit dodnes.

Hrad si může užít každý

Hrad Svojanov si zaslouží ocenění za to, že myslí i na handicapované návštěvníky. Nejen že pro ně na různých místech připravil bezbariérové vstupy, nebo jim poskytuje takzvaný schodolez, aby si mohli užít i prohlídku vyšších pater.

Hodně toho dělá i pro nevidomé, kteří si mohou vyzkoušet bronzové hmatové modely, nebo použít speciální sluchátka s informacemi. Neslyšícím jsou zase k dispozici tablety s výkladem ve znakové řeči.

Foto: Shutterstock