Velkolepé úkazy lze najít i v místech, která na první pohled vypadají jako pustá. Třeba v zemi, kde je zeleň vzácná a mít na zahradě strom se rovná téměř zázraku. I Island má svůj div světa, jsou jím vysoké gejzíry.

Před dávnými lety, konkrétně před 65 000 000 let, došlo ke zlomu v zemské kůře v oblasti mezi Grónskem a severní Evropou. Magma začalo vytékat do moře a tuhlo. Jak se láva na sebe vršila, vykoukl zpod hladiny moře malý ostrůvek.

Ten se pak rozrůstal a rozrůstal a dnes jej známe pod jménem Island.

Praotec všech gejzírů

Island je proslulý svou sopečnou činností. Když si některý z místních vulkánů kýchne, letečtí dispečeři po celé Evropě mají plnou hlavu starostí. S vulkanickou činností úzce souvisí termální prameny a gejzíry.

Největší koncentrace islandských gejzírů je v lokalitě Haukadalur, která leží asi 50 kilometrů od jižního pobřeží ostrova. Právě zde se nachází praotec všech gejzírů, který svým dětem dal i jméno: Geysir. O něm se letopisy zmiňují již v roce 1294. Jeho název je odvozen z islandského slovesa geysa znamenajícího „proudit“.

Když má Geysir dobrou náladu, kterou způsobuje blížící se výbuch sopky, je schopen tryskat do výše až 120 metrů. Dvakrát by tak přestříkl třeba rozhlednu v Praze na Petříně. Momentálně se celkem fláká, tryská velmi nepravidelně, ale dá se předpokládat, že někdy v budoucnu se probudí k aktivnějšímu životu.

Jen pár metrů od Geysiru se nachází gejzír zvaný Strokkur. Ten je mezi návštěvníky Islandu mnohem populárnější. Horkou vodu stříká sice „jen“ do výše třiceti metrů, ale zato pravidelně a v krátkých intervalech, takže člověk tu nemusí kvůli zajímavému zážitku bivakovat.

Tryská zhruba každých 5 až 10 minut. Strkat ruku do proudu vody se však nevyplácí, voda je horká 97 °C.

Vytápěné chodníky

Původně byla tato voda ještě mnohem teplejší. Tisíc metrů pod povrchem, kde to změny tlaku umožňují, překračuje bod varu. Vroucí voda je neocenitelným zdrojem energie, teplo v reykjavických bytech častokrát zajišťuje právě ona.

V islandské metropoli Reykjavík je tímto způsobem dokonce zajištěno i vytápění chodníků, takže místní ortopedové nemají tolik starostí s uklouznutím Islanďanů na námraze.

Další zajímavostí, která závisí na vulkanické činnosti, je existence bahenních sopek zvaných solfatary a fumaroly. Tyto pukliny v zemi chrlí především vodní páru a oxid uhličitý. Solfatary navíc vypouštějí i vyšší obsah síry nebo sirovodíku, takže okolí takové bahenní sopky je charakteristické svým zápachem připomínajícím zkažená vejce.

Foto: PX FUEL