Odnepaměti běží krkonošskou krajinou dravá říčka, které zdejší lidé vybrali jméno Mumlava. Inspirovali se německým slůvkem murmeln, což znamená mumlat, a přesně takový zvuk slyšeli, když se do tekoucí vody zaposlouchali. A mumlání vody se znásobilo v místě, kde se vrhala z desetimetrové výšky.

Snažit se popsat Mumlavský vodopád je trochu jako vědecky rozebírat Monu Lisu. Stejně bude vždycky nejlepší přijít osobně a nechat na sebe všechnu tu krásu přímo působit.

Pro pořádek si ale můžeme říci, že leží jen kousek od Harrachova, kde řeka Mumlava překonává až dvanáctimetrové převýšení. Široký je až deset metrů, při nižším průtoku se ale rozděluje do několik oddělených vodních proudů.

Jestli krásu Mumlavského vodopádu chodili obdivovat lidé zdaleka v dávných dobách, to samozřejmě nevíme. Jisté je, že už v roce 1804 se o něm zmiňovala publikace, provádějící turisty krkonošskou krajinou.

Vodopády v Krkonoších pak začaly přitahovat také výtvarníky, i když ti kupodivu dlouho dávali přednost konkurentům v podobě Pančavského, Labského nebo Úpského vodopádu. Sotva však vodopád spatříme, snadno je usvědčíme z toho, že udělali chybu.

A návštěvníci Krkonoš to už dávno dobře vědí. Ostatně hrabě Jan Harrach nechal vedle vodopádu postavit turistickou chatu už v roce 1879. Stavba zvaná Mumlavská bouda byla dlouho hájovnou, dnes slouží jako vyhledávaná výletní restaurace.

Dokonalý výhled ze všech stran

Mumlavský vodopád totiž patří mezi nejmohutnější, nejvodnatější a nejkrásnější České republice, a proto se také dnes řadí k těm nejvyhledávanějším. S Adršpašským vodopádem na říčce Metuji se pere o pozici nejnavštěvovanějšího vodopádu na našem území.

Obdivovat ho můžeme z celého jeho okolí, a to jak z upravených chodníčků, tak z volného terénu. Pozor ovšem musíme dávat na mokré skalní plotny, které jsou velice kluzké. Sledovat vodopád můžeme i z lávky, z níž uvidíme dvě vodní kaskády. Horní je vysoká tři a půl metru, spodní je jen o malý kousek nižší.

Jen nezmizet v čertově oku

V toku můžeme zahlédnout různé zvláštnosti, vytvořené vodní erozí. Říká se jim obří hrnce nebo také čertova oka – takzvané evorzní výtvory, prohlubně vzniklé unášením pevného podkladu vířivým proudem vody.

Největší z nich dosahuje téměř sedmimetrového průměru a třímetrové hloubky. Odborníci tvrdí, že za srovnatelnými přírodními výtvory bychom museli až do Alp nebo do Skandinávie.

Příliš se ovšem nedoporučuje v horkých letních dnech podlehnout lákání klidných jezírek, tvořených obřími hrnci. Voda je v nich příliš chladná, je tu stále silný proud, a navíc je překvapivě obtížné vydrápat se po kluzkých kamenech zpátky na břeh.

Od vodopádu rovnou do podzemí

Nejvíc si vodopád užijeme na jaře, kdy je nejbohatší na vodu, ale zajímavý pohled se na něj naskytne i v třeskutých mrazech. Tehdy voda zamrzne a vznikne unikátní přírodní dílo – ledopád.

K Mumlavskému vodopádu se dobře dostaneme od harrachovského autobusového nádraží po modré turistické značce, po takzvané Harrachovské cestě. Je to docela pohodlný výšlap, dlouhý zhruba 7,5 kilometru.

Auto můžeme bezplatně zaparkovat blízko autobusového nádraží v Harrachově, nebo na parkovišti u silnice směrem z Harrachova k hraničnímu přechodu.

Návštěvu vodopádu můžeme také spojit s prohlídkou nedalekého Hornického muzea – bývalých rudných dolů, kde se za letního horka můžeme ochladit i v kilometrové podzemní prohlídkové štole. Teplota se tu pohybuje jen něco málo přes deset stupňů.

Foto: Shutterstock