Romantická procházka přírodou je příjemná v každé roční době. Zvlášť když objevíte místo, kde se všechny přírodní krásy poskládaly do nenapodobitelného a dokonale harmonického celku.

V krásném koutu přírody jižně od Prahy kdysi ve 12. století stávala tvrz s románským kostelem, později se tvrz proměnila na zámek, na němž se střídali architekti ve snaze přizpůsobit ho dalším a dalším požadavkům dobové módy, ať už byla gotická, renesanční nebo empírová.

Všechny majitele z řad bohatých šlechtických rodů nemusíme znát, ale jednoho bychom si rozhodně zapamatovat měli.

Jmenoval se hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, pocházel se slavného portugalského šlechtického rodu a na průhonickém zámku se s manželkou natrvalo usadil na sklonku 19. století.

Všechny peníze jen do parku!

Hrabě miloval přírodu a od počátku měl jasno v tom, jak okolí své nemovitosti zvelebí. Vystudoval práva, ale místo k paragrafům tíhl spíš k zahradám a parkům.

V tomto oboru sice za sebou neměl žádné formální vzdělání, ale díky své obsáhlé knihovně se brzy vypracoval na tak respektovaného odborníka, že se později stal i prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska.

Svou představu přeměnit okolí zámku na unikátní přírodně-krajinářský park začal uskutečňovat v roce 1889 a nic ho přitom nemohlo zastavit.

Skoupil okolní zanedbané pozemky a nechal dokonce zbourat celé jižní křídlo zámku, aby se z terasy otevřel neopakovatelný pohled na přírodní krásy kolem.

Nechal sice přistavět novou bohatě zdobenou věž, fasádu zámku pokrýt sgrafity a k vnitřní výzdobě povolal umělce zvučných jmen včetně Mikoláše Aleše nebo Josefa Mánesa, ale jinak bychom v interiérech příliš vybavení, sbírek obrazů nebo vzácného nábytku nenašli. O to víc financí mohlo jít na venkovní úpravy.

Krása vpravdě pohádková

Při velkorysých změnách krajiny využíval hrabě dokonalou znalost kompozice. Přesně věděl, kam umístit jaký strom či keř, aby dosáhl nejen dokonalého celkového tvaru a celoročně stálé barevnosti, ale také důmyslných průhledů.

Součástí jeho nového parku, který se podařilo dokončit za pouhé čtyři roky, se staly i tři rybníky a podle tehdejšího zvyku nesmělo chybět ani rozsáhlé alpinum, pro které už se český název skalka dávno nehodí.

Údolí totiž pro něj nabízelo přírodní skálu úctyhodných rozměrů. Hrabě si svůj sen splnil a současně zanechal budoucím generacím krásu, která ani v evropském měřítku nemá příliš konkurence.

Díky unikátní kombinaci výstavného zámku a malebné přírody ostatně průhonický park v minulosti posloužil také filmařům. Možná si leckdo z nás vybaví třeba pohádky O Popelce, Princezna se zlatou hvězdou, Třetí princ nebo S čerty nejsou žerty

Barevné květy pro celý svět

Procházíme-li dnes průhonickým parkem o rozloze 250 hektarů, obdivujeme důmyslně vytvořenou krásu přírody.

Sotva si přitom uvědomujeme, že všude kolem nás obklopuje 186 druhů jehličnanů a 847 druhů listnatých stromů a vydat se k nim můžeme po čtyřiceti kilometrech cest.

O rozlehlosti parku svědčí i to, že čtyři zdejší prohlídkové okruhy nabízejí procházku na 90 minut nebo na čtyři hodiny, ale také výlet celodenní. Promyšleně regulovaná říčka Botič vytváří četné tiché meandry, ale také zurčící splavy a vodopády.

Určitě si nesmíme nechat ujít ani tři zdejší romantické stavby – Rybárnu, Českou chaloupku a umělou zříceninu zvanou Gloriet.

Pýchou parku, kterou přijíždějí obdivovat návštěvníci z celého světa, jsou ale především rododendrony a azalky, kterých tu najdeme osm tisíc kusů. A spatřit na jaře zdejší svahy pokryté pestrobarevnými květy, to nikdy nemůže zevšednět.

Úvodní foto: Zp / Creative Commons / CC BY-SA 3.0