Příchozí může mít při pohledu zdálky možná pocit, že nějaká nezměrná síla vzala někde z okolí dlouhou stodolu a položila ji napříč přes řeku Ohři. Jenže tahle stavba severovýchodně od Karlových Varů je tu správně.

A má pořádně dlouhou a zajímavou historii.

Obchod v polovině 14. století čile vzkvétal a nenápadná západočeská víska Radošov v něm hrála docela významnou roli. Na řece Ohři tu totiž byl příhodný brod, a tak tudy procházela takzvaná Královská cesta spojující Prahu s Chebem a pokračující poté do Porýní.

Král Karel IV. dokonce vydal nařízení, podle kterého obchodní výpravy musejí tuto cestu používat. Kupci totiž přinášeli bohatství královským městům ležícím na trase. A aby to měli snazší, vydal panovník Radošovským povolení, aby místo brodu vystavěli pořádný most.

Ten samozřejmě kromě zjednodušení cesty přinášel nezanedbatelnou výhodu: Vybíralo se na něm clo z převozu vzácného zboží, jakým byla jemná sukna nebo francouzská vína.

Švédové, Francouzi a povodně

Stavba mostu přišla na 800 zlatých a zapojili se do ní poddaní z širokého okolí. Aby most vydržel co nejdéle, zvolili stavitelé krytou variantu. Předpokládali, že střecha zabrání rychlému opotřebení a zpomalí hnilobu dřevěných částí vystavených povětrnosti.

Na čtyřech pilířích stojící most však ani tak nemohl vydržet věčně. Přicházela jarní tání či povodně a nemalá část vybraného cla padla na neustálé opravy. A pak tu byly také požáry. Most za dobu své existence shořel několikrát, ale vždycky byl opět obnoven.

Radošovští se dokázali vyrovnat i s poničením od švédského vojska během třicetileté války i od Francouzů o století později. Z jedné z kompletních rekonstrukcí se zachoval podrobný soupis potřebného materiálu: 40 kmenů dubů, 32 jedlí, 20 smolných borovic, 72 dubových kůlů, 150 oloupaných kmenů na lešení a 140 kmenů na řezivo.

Nic není důležitější než klobouk

Most se ve zdraví dožil sklonku 20. století a měl za sebou zrovna další náročnou opravu, když ho v létě 1986 nikdy nevypátraný žhář podpálil. Jen kamenné pilíře smutně trčely z koryta řeky. Tenkrát měl zřejmě most za celou svou existenci nejblíž k zapomnění.

Nechybělo totiž mnoho a místo něj tu vznikl moderní betonový kolos. Naštěstí i tentokrát se našlo dostatek nadšenců, kteří si historický skvost nenechali vzít. Od roku 2003 už zase zdobí Radošov stejně jako před šesti stoletími.

A je to dobře. Legenda totiž praví, že pokud radošovský most ztratí svůj klobouk, tedy zastřešení, nastane konec světa.

Pevnější než za Otce vlasti

Unikátní stavba je v současnosti o něco delší a širší než za časů Karla IV. Dnes je radošovský krytý most dlouhý 62 metrů a široký 5,75 metru. O přirozené osvětlení se starají čtyři velká okna a pětadvacet menších.

Šindelová střecha je čtyři metry vysoká a při konstrukci krovu byly i ve třetím tisíciletí použity klasické tesařské technologie bez hřebíků. Jednu moderní novinku ale most přece jen má, přestože ji na první pohled spatřit nemůžeme.

Je natolik pevný, že jím mohou projíždět i až pětitunová auta. Vozovka je sice stále dřevěná, ale pod ní se skrývají nosníky z předpjatého betonu.

Foto: Shutterstock