Pokud se rozhodneme navštívit impozantní zříceninu hradu Rokštejn, budeme muset dávat pozor na pravopis.

Pokud bychom totiž nedávali pozor, mohli bychom skončit na čtyřicet kilometrů vzdáleném hradě Roštejn nebo dokonce na hradě Rotštejn v Českém ráji, kam už je to skoro 300 kilometrů. I když oba stojí také za prohlídku, pro dnešek zůstaneme na Rokštejně.

Monumentální zřícenina Rokštejna na skále nad šířkou Brtnicí nedaleko Jihlavy má za sebou od svého založení v polovině 13. století bohatou historii.

Postupným přebudováním se navíc proměnil do unikátní a v našich krajích málo vídanou podobu takzvaného dvojhradu – komplexu se dvěma na sobě nezávislými jádry.

Zatímco horní hrad se mohl pochlubit velkou a malou věží a palácem s kaplí a velkým sálem vytápěným kachlovými kamny a krby, takzvaný dolní hrad měl sice také palác, ale patřila k němu i kuchyně a hospodářské objekty.

Ovšem i Dolní palác nabízel patřičné pohodlí v podobě teplovzdušného vytápění. V topeništi v suterénu se na cihlové klenbě nahřívaly kamenné valouny, přes které se pak teplý vzduch rozváděl kanály v podlaze do jednotlivých místností.

Když bránu hlídají hráči

Už po sto letech své existence byl Rokštejn zásadně přestavěn, takže z původní strohé středověké pevnosti se náhle stalo komfortní a reprezentativní sídlo. To už si samozřejmě v původní podobě prohlédnout nemůžeme.

Už na konci 15. století byl areál opuštěn, protože ho pobořila a zapálila uherská vojska Matyáše Korvína. Tenkrát se hradu nevyplatila jeho poloha, která nepočítala s rozvojem moderních palných zbraní.

Hrad sám sice stojí na skále, ale okolní kopce jej převyšují, a tak Korvínova děla mohla nerušeně pálit z výšky.

Do dnešních dnů se zachovala mohutná hranolová věž stále ještě vysoká patnáct metrů, zbytky dvou paláců až do výšky druhého patra a také části hradebních zdí.

Už od roku 1981 na hradě probíhá systematický archeologický průzkum a Rokštejn se tak řadí k nejlépe prozkoumaným hradům u nás. A archeologové nás občas dokázali skutečně překvapit. Pozoruhodná je třeba kostra novorozence objevená v základech věže.

Ve 13. století byla takzvaná stavební oběť starým pohanským zvykem, který měl zajistit ochranu a bezpečnost hradu.

A bez zajímavosti není ani obsáhlá kolekce hracích kostek, největší v Evropě, nalezená v šachtě u brány do horního hradu a svědčící o tom, jak trávily čas hlídky ve strážní bráně.

Hradní poklad je v bezpečí

Na Rokštejn se můžeme vypravit sami a průvodce k tomu potřebovat nebudeme. Dostaneme se k němu nejlépe podél vody překrásným údolím Brtnice po zelené turistické značce od vlakové zastávky Přímělkov.

Archeologický průzkum tu byl kdysi zahájen vlastně proto, že se plánovalo vybudovat v údolí Brtnice přehradu jako zdroj pitné vody pro Jihlavu. Rokštejn by se pak proměnil v izolovaný ostrůvek a možná, že by ho postihlo úplné zatopení.

Archeologové se tak na poslední chvíli snažili zachránit, co se dá. Naštěstí k realizaci gigantické vodní stavby nedošlo a romantický Rokštejn stále zdobí skálu nad Brtnicí skoro tak jako za středověkých časů.

Možná, že se tak ještě někdy ještě podaří ověřit pravdivost zdejší pověsti, která připisuje Rokštejnu poklady nedozírné ceny ukryté ve sklepeních. Hlídá je prý ohromný černý pes s ohnivým jazykem – zakletý duch lakotného rokštejnského rytíře.

Možností, jak poklad objevit, ale není právě moc. Zjevuje se prý pouze na Květnou neděli a na Velký pátek, a to ještě pouze člověku poctivému a spravedlivému.

Foto: CC BY-SA 4.0 – Vlach Pavel (obě fotografie)