Svět je plný zámků, které i přes svou architektonickou rozdílnost a originalitu výzdoby mnohdy působí tak trochu stejně. Na zámku Úsov ve stejnojmenné obci mezi Olomoucí a Šumperkem tenhle pocit mít zaručeně nebudete.

Zámek v Úsově, založený na stezce spojující Olomouc s královským městem Uničov, býval původně středověkým hradem, a řadí se dokonce k nejstarším na Moravě. Současně se může pochlubit tím, že u něj došlo k unikátnímu propojení hradu a zámku do jediného areálu.

Barokní zámek byl vlastně vestavěn do gotického hradu. Svou dispozicí patří původní hrad mezi takzvané francouzské kastely, tedy hrady s více věžemi, které se staraly o jeho obranu. Archeologické průzkumy dokládají, že těch věží na Úsově stávalo dokonce šest.

Z původního hradu se dodnes dochovaly především hradby, zvýšené pro potřeby dělostřelby v 15. století. Renesanční klenby ilustrují výstavbu zámku na místě staršího gotického paláce.

Poprvé se o Úsově historie zmiňuje v roce 1260, ale nás budou více zajímat pozdější období, kdy se jeho podoba začala postupně proměňovat.

Sídlo hodné pověsti rodu

Impulz ke změnám Úsova dal král Václav IV., když v roce 1416 svěřil hrad bohatému šlechtici Janu z Vlašimi. Měl tehdy jen jediný požadavek – aby sám mohl na Úsov kdykoli přijet.

A pánové z Vlašimi hned začali na hradě provádět změny k lepšímu a modernějšímu způsobu života, aby Úsov proměnili v reprezentativní panské sídlo, hodné pověsti významného rodu.

Postarali se o mnoho gotických úprav a díky nim dodnes v areálu stojí také věž zvaná Vlašimka. V době, kdy tu na sklonku 15. století sídlili Karel a Jiří z Vlašimi, patřilo rozsáhlé úsovské panství k nejbohatším na Moravě.

Majitelé se ovšem mění a stalo se to i na Úsově. Po pánech z Vlašimi se majetku ujali Boskovicové a pak také Lichtenštejnové. V jejich době to měl Úsov hodně těžké, ostatně jako většina tehdejších bohatých sídel v zemi.

V rámci třicetileté války tu totiž řádili Švédové, kteří na svých taženích nevynechali ani Úsov a když odcházeli, nikdo z předchozích majitelů by zámek asi nepoznal.

Unikátní ve střední Evropě

Ale potřebné opravy byly spojeny také s novým rozvojem. Přibyl třípatrový zámecký palác se schodištěm a v rámci barokní přestavby dostala třeba nejvyšší věž střechu ve tvaru cibule s hodinovým strojem.

Lichtenštejnové pak na zámku žili vlastně nenápadně až do konce 19. století.

Tehdy kníže Jan II. z Lichtenštejna rozhodl, že rozsáhlé rodové sbírky přírodnin a exponátů, pořízených na četných zahraničních výpravách, si zaslouží místo, kde budou soustředěny a důstojně vystaveny. A jako takové místo si vybral právě Úsov.

Položil tím základ dnešní slávy zámku a jeho výjimečnosti ve srovnání s ostatními podobnými památkami.

I dnes, kdy na zámku sídlí Lovecko-lesnické muzeum, ojedinělé ve střední Evropě.

tvoří totiž lichtejnštejnské sbírky základ celé expozice. Tematika je každému jasná už ve chvíli, kdy vejde do vstupní chodby a na slavnostní schodiště. Stěny jsou totiž zaplněny trofejemi domácí i exotické zvěře.

Muzeum uchovává na 4000 kusů přírodnin, a právě rohů a parohů je mezi nimi na sedm set.

Pohled až do kuchyně

Prostory na Úsově samozřejmě nejsou jen úzce zaměřeny na přírodní exponáty. Už úvodní čtyři sály se věnují historii a nabídnou například model hradu, zachycující podobu jeho opevnění ve 13. století nebo, archeologické nálezy ze zámeckého nádvoří.

Milovníci historie určitě ocení hned tak neviděnou korespondenci správy zámku s odborníky na preparování ulovených zvířat nebo možnost nahlédnout do starých inventárních knih.

Za skvěle dochovanou je možné prohlásit také černou kuchyni, objevenou během rozsáhlé rekonstrukce v 80. letech minulého století. Je stále vybavena pecí, dřevěným nábytkem, a především kuchyňským nádobím ze 17. století.

Zbraně panské i pytlácké

Při procházení lichtenštejnských sbírek určitě budeme přemýšlet o tom, kde si jejich majitelé vlastně všechny ty exponáty pořídili. Odpověď je snadná. Příslušníci rodu rádi cestovali a nebáli se ani hodně exotických destinací.

Přírodniny tak pocházejí z jejich výprav nejen do Polska či Itálie, ale také z Keni, Tanganiky, Ugandy nebo Somálska. Většinu z trofejí si pořídil princ Jindřich Lichtenštejn, který pak své sbírky v roce 1911 zámku Úsov odkázal.

Zdejší africké exponáty jsou tak starší než celé století. Základ sbírek tvoří sály v prvním patře, věnované trofejím africké zvířeny.

Obdivovat můžeme preparovaného lva pustinného, ale přehlédnout se nedají ani šedesátikilové sloní kly, lví kůže a hlavy gazel, antilop, zeber nebo žiraf.

Samostatný sál je věnován kozorožcům a pak už se můžeme vydat o patro výš, kde pro změnu čeká kolekce, pocházející ze středoevropských krajin. Najdeme v ní trofeje srnců, kamzíků, divokých prasat, medvědů, lišek nebo vlků. Dokonce i sbírky hmyzu vystačí na celý jeden zámecký sál.

S přírodou a lovem souvisejí také zbraně, a i těch si na Úsově užijeme do sytosti.

A to nejen takových, které používali majitelé zámku, třeba zbraní vyrobených lichtenštejnskými puškaři z Valtic na konci 18. století, ale i těch pytláckých, které svého času zabavili hajní z lichtenštejnských panství.

Pro mnohé návštěvníky bude určitě překvapující sbírka značkovacích seker a také takzvaná knihovna dřevin – unikátní sada dřevěných krabiček s plody a listy různých stromů.

Kromě exponátů nejsou zdejší pokoje a sály vybaveny nábytkem, ovšem s jednou výjimkou. Tu tvoří sál zařízený originálním nábytkem, vyrobeným z kořenů stromů.

Pro současné milovníky myslivosti pak budou určitě zajímavé modely dobového nářadí, posedů a dalších lesních staveb.

Hodnota celé úsovské expozice spočívá zejména v její celistvosti a autentičnosti, neboť její podoba se zachovala téměř nezměněná více než sto let. Ovšem to neznamená, že expozice ustrnula v minulosti.

Před pěti lety byla dokončena modernizace celého druhého patra. Nově jsou řešeny grafické prvky a stávající statické exponáty jsou doplněny o audiovizuální a interaktivní prvky včetně velkoplošného promítání.

Jak to chodilo ve staré škole

Pokud bychom si snad po všech těch trofejích chtěli dopřát změnu, stačí se vydat do další zdejší stálé expozice, která připomíná období největší slávy hradu, spojené s přítomností pánů z Vlašimi.

Na své si v ní přijdou zejména malí návštěvníci, pro které je sestavena jako soubor hádanek a rébusů, které je třeba vyřešit. Autoři expozice nezapomněli ani na patřičně strašidelnou středověkou mučírnu.

Jeden z objektů zámku, zvaný Stará škola, v němž od poloviny 18. století sídlila jedna z nejstarších lesnických škol na Moravě, zase nabízí pohled do autentické učebny z dob císaře Františka Josefa I., původní učební pomůcky, a dokonce i unikátní ručně přepisované učebnice.

A kdo vystoupá až do třetího patra zámku, může se pokochat obrazy akademického malíře Lubomíra Bartoše, který se ve své tvorbě rád inspiroval zdejším krajem.

Dnes na úsovském zámku rozhodně nepoznáme, že se na sklonku minulého století nacházel takřka v havarijním stavu. V roce 1983 musel být dokonce pro veřejnost zcela uzavřen a znovuotevření se dočkal až v roce 1990, kdy byla dokončena kompletní rekonstrukce.

Foto: Shutterstock (úvodní), autor (zbytek)