Zámek s dlouhou historií, kterému se někdy přezdívá také Žerotínský, dnes přicházejí obdivovat turisté. A když odcházejí, spousta z nich může říci, že dnes měla na hlavě klobouk.
Jak vznikl název města Nový Jičín, o tom nemáme úplně přesné údaje. Podle pověsti bylo pojmenováno po udatné dívce Jitce, která se pro záchranu malého chlapce neváhala pustit do boje s medvědem.
Na místě jejího odvážného činu vznikla kaplička a později zámek s názvem Jitčin, od čehož byl k Jičínu už jen kousek.
Jiní zase odvozují jméno Jičín od slova diký neboli divoký a předpokládají, že původně se město jmenovalo Dičín a nenápadně se přes Tičín dostalo až k Jičínu. Nás do města přivádí krásný zámek se zajímavými expozicemi.
Panství rozdělené na polovic
Když se osada pod hradem Starý Jičín začala ve 14. století rozrůstat, měla pravoúhlý tvar a obepínala tvrz hned vedle náměstí.
Zdejší panství patřilo ve 14. století pánům z Kravař, ale ti nebyli zrovna jednotní, a tak se rodový majetek musel rozdělit na dva díly.
Vok z Kravař získal právě tu část s městem Novým Jičínem a postavil si tu rozlehlý kamenný dům, zárodek budoucího hradu, který teprve až další století proměnila v zámek. To už tu ale vládl zcela jiný rod, kterým byli Žerotínové.
Ti koupili panství v roce 1500 a Bedřich ze Žerotína nechal městský hrad přestavět na jednopatrový renesanční zámek. Jeho chloubou byl velký sál s křížovou klenbou.
Radnice se mění ve skladiště
Zámek ale dlouho tak nízký nezůstal. O půlstoletí později získalo objekt město Nový Jičín a hned nechalo zámek rozšířit o třetí, dlouhé a dvouposchoďové jihozápadní křídlo.
A nakonec přibylo i čtvrté křídlo, čímž zámek dostal dnešní půdorys písmene F. Město si zámku natolik považovalo, že ho na konci 16. století proměnilo v radnici. Ne na dlouho.
Když ho za třicetileté války vydrancovali Švédové, hodil se už jen na sklad obilí a zdálo se, že skončí v zapomenutí.
Vídeňský pohled na rekonstrukci
Pak se do dějin zámku zapsala Tereziánská akademie z Vídně, která ho do své správy získala v 18. století. Díky ní se také zámek o století později dočkal generální přestavby, která trvala dvacet let a od základu vzhled komplexu proměnila.
Bylo to poznat na první pohled už zvenčí. Strženy byly renesanční atiky a věžičky, které už měly nespolehlivou statiku a ohrožovaly kolemjdoucí. Pultové střechy zámku se změnily na sedlové, na jiných místech byla proražena okna.
Vězení nad ovocným sadem
Změny se dotkly i všech čtyřiceti místností v interiéru. Z původních komnat jich mnoho změnilo účel, takže tu nově vznikly kanceláře, byty, kuchyně nebo obydlí obecního drába s přilehlým vězením.
Všechny tyto stavební práce samozřejmě vyžádaly mnoho peněz, ale k zámku patřilo 2000 hektarů zemědělské půdy, takže se dokázal uživit.
Právě v tomto období definitivně zmizely zbytky bývalého příkopu, který už dávno ztratil svou obrannou funkci a stejně už byl do značné míry zavezen. Teď ho nahradila ovocná zahrada. Do krásného parku nyní vedla dvě schodiště ze zámku.
Koncert pro budoucího krále
Myslelo se ale i na vzácné návštěvy, kterým byla k dispozici zcela nová apartmá. V nich pak pobýval například historik František Palacký.
Nejvzácnějším hostem byl ale následník rakouského trůnu arcivévoda Karel František Josef, který se tu zastavil v roce 1912 i s manželkou Zitou. Město pro něj tehdy přichystalo automobilovou projížďku slavnostně osvícenými ulicemi a koncert pod zámeckými okny.
Zakrátko se po smrti Františka Josefa I. stal rakouským císařem a současně i posledním českým králem a historie ho zná jako Karla I.
Ve znaku ohnivého šípu
Dnes v zámku sídlí Muzeum Novojičínska. Nejen obyvatelům zdejšího regionu je určena stálá expozice Ve znaku zavinuté střely.
Svým názvem připomíná městský znak, na němž je už od dob pánů z Kravař ruka svírající šíp omotaný kusem látky, který se ve středověku používal k zapalování střech obléhaných měst.
Znak pochází už z roku 1398. Expozice dokumentuje dlouhou historii města od jeho počátku.
Pozdrav z ráje klobouků
Neobvyklou atrakcí, v zámeckých prostorách běžně nevídanou, je zdejší Muzeum klobouků.
Po náročné rekonstrukci jihovýchodního křídla byla expozice s názvem Nechte na hlavě poprvé otevřena na konci roku 2000 a dnes v ní můžeme porovnávat na šest stovek pokrývek hlavy – klobouků, čepic a přileb od počátku 19. století do současnosti.
Kloboukům a zdejší kloboučnické tradici se ostatně věnuje i městské Návštěvnické centrum sídlící hned vedle zámku v historickém domě, v němž v roce 1790 zemřel slavný vojevůdce Gideon Laudon.
V prvním patře najdeme interaktivní expozici s digitální zkoušírnou, ateliérem i dětským koutkem. Z kloboučnických polotovarů si zde můžeme vyrobit vlastní suvenýr nebo si vybrat některý z klobouků a nechat si v něm pořídit profesionální snímek.
Svou fotografii v klobouku pak můžeme rozeslat svým přátelům jako originální pozdrav z výletu.
Expozice Generál Laudon
Do budovy Návštěvnického centra už jsme nahlédli díky tamní kloboučnické interaktivní výstavě. Ve stejné budově sídlí ale také historická expozice věnovaná osobnosti významného rakouského generála 18. století Ernsta Gideona von Laudona.
Zabírá celé třetí podlaží – několik místností věnovaných jednotlivým etapám vojevůdcova života. V každé zh nich jsou k dispozici dotykové obrazovky, pomocí nichž si můžeme samo vyhledat klíčové historické události.
K nejobdivovanějším částem expozice patří dioráma bitvy u Domašova s pěti stovkami cínových vojáčků, doplněné novým systémem ozvučení. Návštěvníky zaujme i interaktivní dělo, z něhož si mohou zkusit osobně vystřelit.
