Ohromný komplex chrámových budov Angkor Vat zůstával dlouhá staletí ukrytý v kambodžské džungli. Dnes budí toto místo obdiv mnoha turistů, kteří ho navštíví. Jak a proč tento chrám vznikl?

V okolí jezera Tonlé Sap a města Sierm Reap v Kambodži se nachází obrovský chrámový komplex s názvem Angkor Vat. Jeho obvodové zdi mají délku 1024 x 802 metrů a výšku 4,5 metru. Tato zeď obklopuje plochu o celkové výměře 820 000 m2, na níž se dříve pravděpodobně nacházelo bývalé hlavní město s královským palácem.

Dodnes se toto místo dochovalo hlavně díky okolnímu vodnímu příkopu, který nedovolil džungli, aby ho pohltila. Jak Khmerové vytvořili tuto neuvěřitelnou stavbu?

Spojení s bohem Višnuem

Město se stalo metropolí Khmerské říše a bylo plné domů, svatyní, teras. Chrám nechal vystavět král Súrjavarmana II. mezi lety 1113 až 1150, aby potvrdil své spojení s bohem Višnuem. Khmerové měli pravidlo, podle kterého směli mít kamenné stavby pouze bohové.

I ty nejluxusnější světské stavby pro ceremoniály a pohodlí krále byly jen ze dřeva. Panovník měl k výstavbě svatyně silný osobní důvod. Jako čtrnáctiletý chlapec totiž zabil svého strýce, panovníka Dharanindravarmana I., aby se chopil vlády.

Musel však svou moc potvrdit přízní bohů, proto nechal vystavět tak obrovský chrám. I jeho původní název zněl „Preah Viišnulóka“ neboli „Svatý příbytek Višnua.“ Později chrám získal současný název Angkor Var, což v překladu znamená městský chrám.

Tento název dostalo místo až po revoluci ve 13. století, kdy v zemi převládl buddhismus.

Stavbu tvoří tři stupňovitá patra, přičemž do těch nejvyšších mohli vstoupit pouze duchovní a panovník, zatímco nejnižší stupeň byl přístupný obyčejným smrtelníkům. Dovnitř byl pak možný přístup pouze po hliněném valu na východní straně či po pískovém náspu na západě.

Na každé světové straně se pak u vstupu do chrámu nalézá malá vstupní budova, tzv. gopura.

Někteří archeologové se domnívají, že Angkor Vat zároveň sloužil jako astronomická observatoř. Podle Khmerů byla Angkorská říše centrem tehdejšího vesmíru. Rozložení kamenných pyramid s jejich věžemi a pravoúhlými vodními nádržemi v chrámech mělo být dle některých pramenů dokonce vypočítáno jako zrcadlový odraz hvězd v jejich určitém postavení, aby tak napomáhalo nastolení harmonie mezi světem pozemským a nebeským.

Kamenné cesty v chrámech měly představovat „duhovou stezku“ z hinduistických mýtů, v nichž tvoří přechod mezi domovem božstev a smrtelníky.

Konstrukce chrámu je silně inspirovaná hinduistickými mýty o stvoření vesmíru. Hlavním tématem je legenda o „čeření mléčného oceánu“, podle níž vznikl vesmír z počátečního tekutého chaosu, který vytvořili bohové i ďáblové.

Ti měli oceán rozhýbat pomocí vesmírné hory a pokoušeli se získat z „mléka času“ elixír nesmrtelnosti.

Chrám proto vyrostl uprostřed vodní nádrže, která symbolizuje prvotní oceán, v němž se ukrývá život čekající na probuzení.

Záhada čísla 72

Někteří autoři předkládají pro vysvětlení vyspělé khmerské matematiky a astronomie, zapojených do architektury, dokonce mysteriózní a těžko uvěřitelné „důkazy“. Pohrávají si například s číslicemi 72 a 108.

Když k 72 přičtou polovinu ze 72, dojdou k číslu 108, které je posvátné pro buddhisty i hinduisty a takový je například počet věží v jednom z nejstarších angkorských chrámů Phnom Bakheng. Operují i tím, že Angor údajně leží přesně 72 stupňů východně od pyramid v egyptské Gíze a že zemská osa se posouvá o jeden stupeň za 72 let.

V okolí stojí spousta dalších chrámů, ale tento všechny výrazně převyšuje. Uvnitř chrámového příkopu se nacházejí tři pravoúhlé galerie, přičemž každá z nich se vyvyšuje nad předchozí. Uprostřed pak stojí pět věží ve tvaru uzavřených lotosových poupat, které jsou rozestavěné ve tvaru pětky na hrací kostce.

Ta největší je přibližně 61 metrů vysoká a představuje posvátnou horu Méru.

Hradby a vyzděné příkopy tak představují nejen ochranu svatyně, ale symbolizují i to, že čtyři menší věže s pravoúhlými vodními rezervoáry jsou obrazem toho, jak horu obklopují hradby světových pohoří, světové oceány a řeky.

Vodní příkopy měly být domovem pro velké množství lidožravých krokodýlů. Široká kamenná cesta představuje „duhovou stezku“ z hinduistických mýtů, přechod mezi světy bohů a smrtelníků.

Odborníky navíc stále zaráží, proč je chrám orientován na západ. Někteří jsou přesvědčeni, že jeho západní orientace je kvůli bohu Višnuovi, který je tradičně spojován se západem. Podle historičky Eleanor Mannikkaové uspořádání reliéfů a jejich obsahu symbolizoval nástup vlády krále Súrjavarmana II. a uvádí, že

„solární a měsíční cyklus, které jsou znázorněny v posvátných prostorách chrámů, mají zvěčnit čest a sílu krále a manifestovat nebeský klid.“

Proto se předpokládá, že chrám byl původně zamýšlen jako hrobka krále. To prokázal i průzkum nástěnných reliéfů, které jsou sestavené proti směru hodinových ručiček. Bráhmanské rituály se totiž během pohřebního obřadu provádějí ve zpětném pořadí.

Záhadou také zůstává, jak chrám Khmerové vystavěli, protože stavba vyrostla tak rychle, že ji podle některých legend stvořili andělé, démoni nebo obři, případně, že místo vzniklo zázrakem samo od sebe během jediného večera.

Podle odhadu archeologů ho dělníci postavili za necelých 40 let, i když dokončení výzdoby trvalo dalších čtyřicet let. Na tak obrovské místo je to však skutečně velmi krátký čas. Důvodem rychlých prací byl rozkaz panovníka, kdy měla být stavba dokončena ještě před jeho smrtí.

Většinu ploch chrámu postavili Khmerové z pískovce, obvodové zdi a další struktury se skládaly z cihel. Záhadou dodnes zůstává sloučenina, která se používala jako pojivo. Odhaduje se, že se jednalo o látku na bázi hydroxidu vápenatého.

Bloky do sebe totiž perfektně zapadají s takovou přesností, že se až tají dech. Někdy se místo pojiva také užívalo spojování navrtaných kvádrů dřevěnými kolíky.

Další otázkou zůstává, jak stavební materiál Khmerové dopravovali na místo. V okolí se totiž nenacházela žádná ložiska kvalitního kamene. Vědci proto předpokládají, že stavební materiál pocházel z 30 kilometrů vzdáleného pohoří Phnom Kulen.

Na stavbě mělo pracovat až 300 000 dělníků a 6000 slonů. Podle některých vznikla síť kanálů, aby s jejich pomocí mohly být přesouvány bloky kamene o hmotnosti od 50 kilogramů až do 10 tun. Celkově se k výstavbě použilo neuvěřitelných 5 milionů tun pískovce.

Bylo tedy zapotřebí neuvěřitelné organizace.

Dokonalé basreliéfy

Chrám návštěvníky nadchne nejen svou majestátností a architekturou, ale také díky rozsáhlým a propracovaným basreliéfům, které vyplňují snad každý kousek rozlehlého komplexu. V řadě za sebou by přitom kamenné výjevy vytvořily pásmo dlouhé 1,2 kilometru a patří mezi největší výzdobu svého druhu na světě.

Na chrámových stěnách se nacházejí výjevy ze starověkých eposů Rámájana a Mahábhárata, ve kterých bojují bohové a démoni. Mají bičovat mléčný oceán tělem hada Nágy, aby získali elixír života.

Jsou zde vyobrazena i panovníkova vojska či oddanost jeho početného služebnictva. Zdi jsou dekorovány motivy hada se lví hlavou, obrazy rostlin a dalších zvířat. Velmi realisticky se zde objevují scenérie bitev s čamaskými nájezdníky a výjevy z hinduistického pekla a rájů.

V tehdejší době muselo být dílo ještě o mnoho impozantnější, pokrývalo je totiž zlato.

Cenná voda pro obživu

Záhadou ovšem stále zůstává i výstavba samotných vodních kanálů. Podle archeologů byli Khmerové vynikající vodohospodáři. Jak praví hinduistické legendy, i oni dokázali zkrotit chaos okolních vod a dát jim řád.

Angkor se totiž nachází v tropickém pralese, kde dochází šest měsíců v roce k vytrvalým monzunovým dešťům, přičemž následují období sucha. Khmerové proto museli přijít na způsob, jak uchovat vodu z dešťů i na horší časy.

Podle všeho tento systém kanálů začali budovat již od 9. století, tedy o několik staletí dříve než samotný Angkor Vat. Zřejmě díky tomuto systému mohla vzniknout metropole, která byla schopná uživit všechny své obyvatele.

Vodní kanály tak protkávaly celý Angkor i jeho okolí. Khmerové využili přírodní jezero Tonlé Sam, ale také několik dalších obřích vodních nádrží, z nichž ty největší pojaly až 53 milionů metrů krychlových vody.

Voda byla nesmírně důležitá hlavně pro zemědělce, kteří pěstovali rýži. Právě rýže mohla za nebývalý rozmach celého království. Sazenice rýže sice rostou v suchu, ale následně se musejí přemisťovat do vody.

Systém kanálů dovoloval v období sucha rýžová pole zavlažovat, přičemž právě hojnost rýže umožnila nebývalý rozmach království. Khmerové problém vyřešili elegantně – rýži zasadili na suchá pole, poté půdu zavlažili a v době sklizně zase vodu odvedli pryč.

Díky tomu mohli sklízet úrodu rýže i několikrát ročně

Vodní kanály sloužily také jako zdroj pitné vody, byly totiž propojeny s trvalými zdroji z jezer, řek, vodních toků, ale i dešťových vod. Lidé proto stavěli svá obydlí na vyvýšených místech nebo na kůlech, aby na ně voda nemohla dosáhnout.

Celý systém zároveň sloužil ještě jako dopravní síť.

Od hinduismu k buddhismu

Pár let po dokončení stavby vyplenil Angkor Vat kmen Čama, tradiční nepřítel Khmerů. Po tomto napadení Khmerskou říši znovu obnovil nový vládce Džajavarman VII., který založil o několik kilometrů směrem na sever nové hlavní město Angkor Thom, a také úchvatný chrám Bayon.

Velká změna přišla v průběhu 14. a 15. století, kdy se upravil pro účely théravádového buddhismu, kterému slouží do dnešní doby.

Angkor Thom se tak stal nový městem, ležícím jen necelé dva kilometry severně od chrámu Angkor Vat. Královské město bylo obezděno osmimetrovými hradbami a obehnáno vodními příkopy. Jeho zříceniny dodnes fascinují, zvláště některá místa, jimiž prostupují kořeny keřů a stromů.

Město má čtvercový půdorys, přičemž každá ze čtyř bran uprostřed je směřována k jedné světové straně. Město dostalo i pátý vchod na základě jedné slavné bitvy. Archeologické průzkumy jsou na tomto místě teprve na počátku.

Tento chrám nechal vystavět král Džavarjaman VII. Jeho vládu připomínají obří lidské hlavy, které zpodobňují usmívající Buddhovu tvář, zřejmě i proto, že se král Džavarjaman VII. prohlásil živoucím Buddhou.

Podlé dávných legend sochy mají sochy opravdu rysy samotného vládce, pro kterého byl tento úsměv typický. Sochy Buddhových tváří jsou zasazené do 50 věží chrámu.

Chrám má kónické věže a úžasné kamenné reliéfy vytvořené velice specifickým způsobem. Jsou totiž poskládané z jakýchsi kamenných kostek, které do sebe přesně zapadají. Někdo musel tyto kostky vytesat mimo stavbu, a to i s vytvarovanými částmi nosu a dalšími částmi obličeje.

Následně je pak pracovníci do stavby dokonale zasadili.

Tento chrám budovali především otroci. Podle legend byli po práci ihned zavražděni a pochování pod vnějšími zdmi této mohutné stavby. Další informace praví, že i velekněžím, kteří jako jediní znali tajemství Bayonu, byly vyřezány jazyky, aby nemohli prozradit, kde se nacházejí podzemní krypty, v nichž se měly nacházet uložené poklady khmerských vládců.

Mnozí vědci tuto legendu však zpochybňují, protože se buddhismus řadí mezi nenásilná náboženství. Jenže za vlády „živoucího Buddhy“ mohlo být všechno jinak. Byl to typický autokratický vladař, který prosadil kult vlastního božství a je o něm známo, že neváhal krvavě potlačit i několik povstání.

Byl také posledním mocným panovníkem říše Khmerů. Králové po něm už pak postupně ztráceli nejen svou moc, ale i získaná území.

Terasa slonů a terasa malomocného krále

Severně od Bayon se nacházely ceremoniální budovy a paláce, ze kterých se nic nedochovalo, byly totiž postaveny ze dřeva jako ostatní místní světské stavby. Některé z nich stály na terasách, které měly sloužit jako jakési starověké tribuny při přehlídkách vojsk či nejrůznějších slavnostech.

Zachovala se pouze Terasa slonů a Terasa malomocného krále. Na terase se nachází kopie sochy, která znázorňuje jednoho z khmerských králů, který se nakazil malomocenstvím. Podle jiného výkladu zpodobňuje boha smrti.

Potom by její umístění naznačovalo, že se zde konaly pohřební ceremoniály.

Dochovala se také zpráva o tom, jak Bayon vypadal. Napsali ji mongolsko-čínští vyslanci, kteří město navštívili v roce 1296.

„Před hradbami je široký příkop, na nímž se klene pět mostů. Po stranách každého mostu stojí 54 gigantických soch bohů, kteří vzbuzují hrůzu. Hradby jsou vybudované z velkých kvádrů a kolem nich se táhnou aleje stromů.

V centru města stojí zlatá věž a okolí ní více než 20 dalších kamenných věží.“

Proč místo Khmerové opustili?

Badatelé dlouho přemýšleli, proč Angkor Vat náhle zpustl a celá oblast i ostatními chrámy se vylidnila. Jednou z příčin mohla být válka z Thajskem, která vrcholila v roce 1431, dále mohlo být na vině přelidnění nebo skomírající obchod.

Poslední analýzy však prokázaly, že za kolapsem stála stejná věc, která se podílela na jejím vzestupu. Voda!

Ukázalo se totiž, že udržovat v chodu obrovský zavlažovací systém, mohlo být postupem času stále složitější a stále častěji mohlo docházet k erozím půdy a následnému zanášení kanálů.

To potvrdili i vědci z univerzity v Cambridgi. Analyzovali sedimenty z největší khmerské nádrže a zjistili, že na přelomu 14. a 15. století sužovalo místo extrémní sucho a do kanálů přitékalo málo vody, která byla k závlaze rýžových polí potřebná.

Následná neúroda pak vyvolala vlnu hladomorů, kvůli kterým se muselo město společně s panovníky přesunout do města Phnompenh. Selhání sítě také oslabila i víru v nadpřirozené schopnosti panovníka, o kterou se opírala jeho vláda.

Město, které v době svého největšího rozkvětu patřilo mezi nejvýznamnější metropole středověkého světa, ve kterém žilo skoro 1 000 000, zůstalo najednou opuštěné.

I když to vypadalo, že místo lidé zcela ponechali svému osudu, nebylo tomu tak – stalo se domovem buddhistických mnichů, kteří zde nerušené žili, meditovali a také toto místo udržovali ve vynikajícím stavu po dlouhých pět set let, zatímco jej zdánlivě pohlcovala džungle.

Když se v roce 1975 zmocnili Kambodže Rudí Khmerové v čele s diktátorem Pol Potem, sloužil Angkor Vat nějakou dobu jako skladiště zbraní těchto levicových fanatiků, kteří za dobu své vlády v Kambodži zmasakrovali téměř milion lidí.

Toto zabíjení se nevyhnulo ani zdejším mnichům. Údajně jich zemřelo až 50 tisíc.

První Evropan

Místo zůstalo dlouho ukryto před okolním světem. Jako první Evropan spatřil krásu Angkor Vatu portugalský misionář Antonio da Magdalena, který ho navštívil v roce 1586. Byl chrámovým komplexem tak uchvácený, že si poznamenal:

„Je to naprosto mimořádná stavba nepopsatelná perem, kterou nelze přirovnat k žádné stavbě na světě.“

V Evropě další informace o Angkor Vatu pochází až z 19. století, a to pouze jako poznámka v publikaci francouzského cestovatele Henriho Mouhota, který o stavbě napsal:

„Jeden z těch chrámů je měřitelný s chrámem krále Šalamouna, postavený asi nějakým starověkým Michelangelem. Mohl by klidně zaujmout čestné místo po boku našich nejkrásnějších staveb. Je to něco daleko většího než všechno, co nám po sobě zanechali starověcí Řekové či Římané.“

Západní cestovatelé stále nemohli věřit, že by Khmerové mohli být schopni něco takového postavit.

Když už to vypadalo, že je místo probádané, stalo se v roce 2015 něco nevídaného. Výzkumníci pod zemí pomocí moderní technologie odhalili, že chrám obklopují i zbytky dlouhé tajemné stavby. Badatelé z Univerzity v Sydney našli pomocí dálkového laserového průzkumu a pozemního radaru osm zřícených věží a pozůstatky masivní stavby ve tvaru pravoúhlé spirály.

To by znamenalo, že chrám byl mnohem rozlehlejší, než se dosud předpokládalo.

Nejpozoruhodnější je 1500 metrů dlouhá stavba podél jižní strany. Profesor Roland Fletcher soudí, že se tyto spirály mohly být funkční pouze krátký čas, než byl skrze ně vykopán kanál.

Zřícené věže, postavené z pískovce a lateritu tvořily uspořádáním čtverec. Podle vědců sloužily jako svatyně. Fletcher se domnívá, že jakmile byl hlavní chrám dokončen, svatyně byla zdemolována.

Při průzkumu se také zjistilo, že byl chrámový komplex kvůli obraně obehnán dřevěnými stavbami, což bylo do té doby nevídané, neboť ze dřeva byly postaveny domy obyčejných lidí. Ale tyto pozůstatky života v Angkor Vat se bohužel nedochovaly.

Od počátku 90. let 20. století zaznamenal Angor Var obrovský vzestup zájmu ze strany turistů z celého světa. Snad i proto byl v roce 1992 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO, čímž tato významná historická památka získala přísun potřebných financí a zlepšení ochrany ze strany kambodžských úřadů.

V současné době na místě probíhají neustále restaurátorské práce. Neziskové organizace se snaží o ochranu reliéfní výzdoby před poškozením a zničením.

Z průzkumu vyplynulo, že celkem 20 % reliéfní výzdoby bylo před započetím restaurace v dezolátním stavu, a to především působením eroze a zvětráváním použitého stavebního materiálu. Svůj díl samozřejmě padá i na turismus – podle odhadů památku v roce 2004–2005 navštívilo asi 1 238 000 turistů.

A i když to vypadá, že je místo už prozkoumáno, zanechává po sobě spoustu nezodpovězených otázek, a zůstává tak stále jednou velkou záhadou.

Foto: PX FUEL, SHUTTERSTOCK