Když o Květné a Podzámecké zahradě uslyší někdo, kdo Kroměříž nezná, snadno by podlehl představě, že tyto dva skvosty, zapsané i v seznamu památek UNESCO, jsou si vzájemně podobné. Ve skutečnosti se snad ani nemohou více lišit.
Z obou takzvaných arcibiskupských zahrad začněme Podzámeckou, která si přednost zaslouží vzhledem k tomu, že je větší a také starší.
Zaujímá plochu 64 hektarů mezi kroměřížským zámkem a řekou Moravou a zakládat se začala už v první polovině 16. století, nejprve jako užitková a okrasná zahrada. Až v dalších stoletích postupně procházela změnami, které ji postupně zformovaly do dnešní podoby.
A tak historie zaznamenává její barokní vzhled i úpravy v duchu osvícenství, na tu nejdůležitější změnu si ale musela počkat až do roku 1832, kdy se arcibiskup Ferdinand Chotek rozhodl proměnit ji v přírodně-krajinářský park s malebnými zákoutími a sítí vodních kanálů a rybníčků.
Zachovala se část barokní výzdoby, ale přibývaly nové a nové stavby včetně rozměrného skleníku pro šest tisíc rostlin. Z dobových dokumentů zjistíme, že v polovině 19. století tento park obsahoval 235 druhů stromů.
Podzámecké zahradě nedokázaly nenávratně ublížit ani dvě katastrofy, které ji postihly na přelomu tisíciletí. Zasáhla ji nejprve povodeň v roce 1997 a o čtyři roky později větrná smršť vyvrátila na čtyři stovky vzrostlých dřevin. Naštěstí je Podzámecká zahrada tak velká, že má stále co nabídnout.
Zahradník žije mezi květinami
A nejsou to jen stromy. Budování romantických i praktických staveb ke slavným zahradám vždycky patřilo. V Kroměříži nám samozřejmě jako první padne do oka sala terrena, propojující zahradu se zámkem.
Postavena byla na konci 17. století a tvoří ji tři bohatě zdobené klenuté místnosti a dvě postranní umělé jeskyně neboli grotty – jedna v antickém duchu, druhá navozující atmosféru středověkého dolu.
V zahradě pak čeká třeba arkádová Colloredova kolonáda, romantické stavbičky jako Chrámek přátelství nebo Čínský pavilon, zajímavá je také podkovovitá Pompejská kolonáda s korintskými sloupy.
K nejstarším objektům v zahradě patří dům zahradníka postavený v první polovině 18. století, od počátku vždy obklopený květinami a keři.
Vidíte, jak se země točí?
Květnou zahradu dělí od Podzámecké sotva kilometr a nabídne nám úplně jiný pohled na zahradnické umění.
Její tvůrci ji totiž v 60. letech 17. století založili na ploše 485 x 300 metrů jako barokní zahradu s francouzskými, italskými a holandskými vlivy a vtiskli jí dokonalou symetrii.
O tom, že už od počátku měla být místem odpočinku v přírodě, svědčí i její původní název Libosad. Další takhle zachovalou ukázku tohoto druhu zahrady bychom v naší zemi těžko hledali.
Uprostřed stojí osmiboká rotunda s bohatou vnitřní štukovou i freskovou výzdobou.
Nahlédneme-li dovnitř, spatříme Foucaultovo kyvadlo – závaží na 22 metrů dlouhém lanku, které demonstruje otáčení Země kolem své osy a při svém pohybu kreslí čáry do jemného písku na kamenném stole.
Pochází z roku 1908 a je nejstarším modelem svého druhu v České republice. Pokud bychom u něj vydrželi hodinu, měli bychom ze stop v písku poznat, že se naše planeta za tu dobu otočila o 15 stupňů.
Močály už tu dávno nenajdeme
Mnoho zajímavostí ale čeká i venku. Zahradu zdobí sochy a fontány s vodotrysky a všude kolem rostou pečlivě zastřižené živé ploty. Vstupní budova z poloviny 19. století má tři křídla, a tvoří tak Čestný dvůr, otevřený do zahrady.
Také Květná zahrada má svou kolonádu, která se svou délkou 244 metrů zaujímá téměř celou jednu její stranu. Je vyzdobena 44 sochami antických bohů a mýtických postav a visí nad ní latinský nápis, který připomíná těžkou práci, potřebnou k vytvoření zahrady.
„Vejdi, hoste, a uvidíš pracnou proměnu půdy, kdysi močálovité a pusté,“ můžeme číst nad původním hlavním vchodem ve středu kolonády. Květná zahrada je dnes v nejlepší kondici, o což se zasloužila i kompletní rekonstrukce, dokončená před sedmi lety.
Foto: Shutterstock
