Obří hrad, mohutné kamenné opevnění, které je kvůli nadmořské výšce téměř 1000 m n. m. nejvýše položenou pravěkou stavbou v ČR, přidělává archeologům i historikům vrásky. Nikdo totiž neví jistě, kdy vlastně vzniklo, kdo ho vybudoval, ani k čemu sloužilo!

Neprostupným lesem blízko šumavského městečka Kašperské Hory se ozývá praskání větví, když se na vrcholek kopce Valy (1010 m n. m.) šplhá český historik August Sedláček (1843–1926).

Právě on se má stát prvním člověkem, který popíše zdejší neobvyklou stavbu, zvanou Obří hrad. Ta se skládá z vyvýšené akropole, kde stojí kamenný stůl považovaný za obětiště, a předhradí, které dohromady dosahují celkové délky 370 m a šířky asi 80 m!

Je ohrazen kamennými valy, jež prý dosahovaly výšky zhruba 5 metrů! Dnes z nich ovšem zbývají jenom polorozpadlé hromady kamení. Podle pověstí stavbu kdysi vybudovali obři, kteří terorizovali okolní kraj.

Dnes jsou za stavitele Obřího hradu často považováni Kelti, kteří mají žít na Šumavě asi v 6.–1. století před naším letopočtem. Ale proč by stavěli sídliště v takové bohem opuštěné krajině a v tak velké nadmořské výšce, kde se nedalo prakticky přežít?

Proč právě tady?

Někteří odborníci se domnívají, že mohutné kamenné opevnění tehdy vybudovala zhruba stovka lidí během pouhých čtyř měsíců. Jenže proč stavěli tak rozlehlou stavbu právě tady? Na tuto otázku dodnes chybí odpověď, ačkoliv se ozývají různé teorie.

Podle jedné z nich mělo hradiště sloužit k ochraně obchodní stezky či rýžovišť zlata, ale v časech Keltů v okolí žádné nejsou! Archeologové se navíc shodují, že zřejmě nešlo ani o sídliště, a to kvůli drsným klimatickým podmínkám.

Na Obřím hradě navíc nejsou objeveny žádné předměty denní potřeby, které by nasvědčovaly, že by tu někdy někdo žil. Nálezů je zde obecně objeveno minimum. Opevnění proto zřejmě nesloužilo ani jako útočiště v době nebezpečí, jak naznačuje další teorie.

Jako nejpravděpodobnější se tak jeví hypotéza, že Obří hrad byl asi kultovním místem, významnou keltskou svatyní. A možná ne ledajakou – římský dobyvatel Gaius Julius Caesar (100 př. n. l. –44 př. n.

l.) se v Zápiscích o válce galské zmiňuje o zvlášť posvátném místě, kde se jednou za rok sházejí keltští kněží, proslulí druidové. Jejich legendární svatyně tak mohla být právě na Obřím hradě. Někteří lidé zde pociťují nebývalý klid a až posvátnou atmosféru.