Prachatice západně od českých Budějovic mají sice jen přibližně 10 tisíc obyvatel, ale svou historií strčí do kapsy i mnohem větší města. Jejich unikátní historické centrum je navíc už od roku 1981 Městskou památkovou rezervací. A je v ní na co se dívat.
Šumavskými hvozdy vedly ve středověku obchodní trasy, které spojovaly Čechy s bavorskými městy. Později se pro ně ujalo souhrnné označení Zlatá stezka.
To neznamenalo, že se tudy převážely zlaté poklady, ale zlato v názvu mělo podtrhnout výnosnost každé takové výpravy. Dříve měla stezka jiné názvy. Říkalo se jí pasovská, česká nebo také solná podle nejčastěji převážené komodity. A nesla také označení prachatická.
Když sůl, tak z Prachatic
Prachatice byly až do konce 14. století menší trhovou osadou. Zlom nastal v roce 1381, kdy jim král Václav IV. přiznal právo skladování a prodeje soli, převážené po bavorské obchodní stezce.
Nikde jinde než v Prachaticích tak ostatní města sůl nakupovat nesměla.
Panovník navíc rozhodl, že veškeré zboží, dopravované mezi Čechy a Bavorskem, musí projít Prachaticemi, což do města přivábilo obrovský počet obchodníků z obou stran zemské hranice a z Prachatic to zanedlouho učinilo významné centrum, které začalo vzkvétat a budovat vše, co má správné město mít.
Především městské hradby, i když je ještě nějakou dobu nahrazovaly hliněné valy. V době husitských válek se to ukázalo jako zoufale nedostatečné. Kališníci v roce 1420 město nejen dobyli, ale také povraždili značnou část obyvatel.
Architektura je záznamem slavných dob
Těžké doby se přehnaly, nastalo 16. století a Prachatice si v něm vedly nadmíru dobře. Dobové záznamy dokládají, že každý týden procházelo Prachaticemi až 1300 soumarů s nákladem z Pasova či opačným směrem.
Město bohatlo, což se projevilo nejen ve vybudování mnohem silnějších hradeb, ale také v počtu nových staveb ve městě samotném.
Procházíme-li dnes Prachaticemi, v jejich historickém jádru budeme narážet takřka na každém kroku na doklady tohoto slavného období prachatických dějin.
Sluneční hodiny jdou stále přesně
Když se vydáme na procházku Prachaticemi, rychle si uvědomíme, že město nežije jenom ze slavné historie. Hned na okraji Malého náměstí, které už dávno nemá takovou podobu jako před několika staletími, najdeme památku, která je podstatně mladší.
Monumentální mramorová plastika sochaře Zdeňka Šimka pochází z roku 1970 a patří mezi největší sluneční hodiny ve střední Evropě.
Autor tehdy vypracoval čtrnáct různých návrhů, než byl s tím posledním dokonale spokojen, realizace svého projektu se ale bohužel nedožil. Jednotlivé kamenné bloky zaujímají půdorys 5 x 3 metrů a jsou vyrobeny ze zbuzanského mramoru a z vračanského vápence.
Ukazatel je vysoký 3,6 metru a je obklopen osmi mramorovými bloky různé velikosti, vybavenými pozlacenými ryskami pro určení času. Jdou přesně, za což město vděčí spolupráci sochaře a experta na sluneční hodiny, Pavla Příhody z Hvězdárny a planetária hl, m. Prahy, který provedl všechny potřebné výpočty a rozměření přímo na místě.
Projděte dvě brány najednou
Sluneční hodiny se mohou stát východiskem k prohlídce historického centra města. Vstoupíme do něj nedalekou Dolní branou, součástí bývalého městského opevnění.
Už v roce 1376 byly písemně doloženy dvě hlavní městské brány – Horní a Dolní, které měly kromě těžkých vrat i mříž a o jejichž nedobytnost se navíc staral i příkop s padacím mostem.
Dolní bráně se říká také Písecká, zavede nás na Kostelní náměstí a podíváme-li se pozorně, zjistíme, že jsou to vlastně brány dvě.
Starší je ta vnitřní, s valbovou střechou a pozůstatky nástěnných maleb z 15. a 16. století v průjezdu, masivní hranolová vnější brána se pak pyšní charakteristickým cimbuřím a nárožními vížkami.
Dolní brána je jediná, kterou uvidíme, protože její sestra, Horní brána, se nedochovala. Ještě částečně přežila devastaci za třicetileté války, ale zbytek podlehl v roce 1860 překotnému rozvoji města, který zahrnoval i boření městských hradeb.
Chrám patrona kupců a poutníků
Kostelní náměstí nepřišlo ke svému jménu náhodou. Jeho dominantou je gotický kostel sv. Jakuba Většího, jedna z nejstarších a také nejvzácnějších prachatických památek. Není divu, že je zasvěcen právě patronovi kupců, obchodníků a poutníků.
Přestože o chrámu se dočteme už v pramenech z roku 1359, hotový v té době ještě nebyl. Dostavět se ho podařilo až na počátku 16. století.
Zdálky ho poznáme podle dvojice věží, z nichž ta vyšší má šest pater a měří 53 metrů O rozměrech svatostánku svědčí i to, že jeho střecha s prejzovou krytinou má plochu 1500 čtverečních metrů.
Severní věž je sice menší, zato ale nese dva zvony včetně renesančního zvonu Svatý Jakub z roku 1521 o hmotnosti dvou tun.
Dvě radnice z různých dob
Kostelní náměstí je vlastně propojeno s největším prostorem centra – s Velkým náměstím.
Na první pohled zaujme centrální kašna z roku 1583. Přestože během staletí ji Prachatičtí různě upravovali, dnes můžeme vidět i kopii původní sochy Spravedlnosti, kterou na počátku 20. století na čas nahradila socha císaře Josefa II. Jednou z nejkrásnějších budov náměstí je v jihozápadním rohu Stará radnice ve stylu florentské renesance.
Patří ke skvostům české architektury a v loňském roce byla zařazena mezi národní kulturní památky. Dvoupatrová budova pochází ze slavných dob 16. století, a pokud se chceme o Prachaticích dozvědět víc, neměli bychom minout infocentrum v přízemí.
Starou radnici můžeme porovnat s Novou radnicí, protože je od sebe odděluje jen budova městského divadla. Nová radnice vznikla na počátku 20. století, aby se mohl zvýšit počet kanceláří pro městské úředníky.
Vídeňský architekt Antonín Schurda ji vytvořil tak, aby byla důstojnou sousedkou bohatě zdobené Staré radnice. Socha, kterou spatříme, když vzhlédneme k vrcholku štítu, znázorňuje Prachatici, patronku a ochránkyni města.
Návštěva u mistra Jana Husa
Na Velkém náměstí můžeme setrvat ještě dlouho, protože historicky cenných domů tu stojí mnoho. Pak se můžeme vydat třeba do malebné Poštovní ulice, kde nás po levé straně čeká Muzeum krajky.
Také tento dům má za sebou bohatou historii, pochází z konce 16. století a muzeum v něm sídlí od roku 1999. Specializuje se na představení tradiční paličkované krajky, a to jak české, tak evropské.
Nejstarším exponátem je brabantská krajka z přelomu 16. a 17. století. A protože krajky vždy patřily k samozřejmým součástem lidových oděvů, najdeme v muzeu i kolekci krojů z různých oblastí Čech, Moravy i Slovenska.
Na Poštovní ulici navazuje ulice Husova, kterou dojdeme až k Husovu domu s bohatou sgrafitovou výzdobou fasády. Zřejmě právě zde bydlel v době svých prachatických studií mistr Jan Hus.
Dům patří k nejhodnotnějším objektům městské památkové rezervace Prachatice a dnes v něm sídlí knihovna.
