Pokud by nás zajímalo, jak Kunětická hora ke svému neobvyklému jménu přišla, pak můžeme nahlédnout do kroniky Václava Hájka z Libočan a připomenout si pověst, podle které tento vrch podle sebe v roce 838 pojmenoval jakýsi vážený Kunak, dvořan mýtického českého knížete Křesomysla.
První hrad tady ale založil zřejmě až král Václav II na přelomu 13. a 14. století, jenže vydržel sotva sto let. Jako trvanlivější se ukázal až ten druhý, který na původních zříceninách nechal vystavět husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka.
Na rozdíl od původní Václavovy pevnosti, která zaujímala takřka celý vrchol kopce, vybudoval pouze menší areál připomínající spíše tvrz, zato však s rozlehlým podhradím vhodným k ubytování docela početného vojska.
Dnešní podoba Kunětické hory je ovšem poněkud jiná. V roce 1491 si totiž hrad i celé okolní zadlužené panství pořídil rod Pernštejnů, který se hned pustil do rozsáhlé přestavby.
Cílem bylo vybudovat reprezentativní a pohodlnou rezidenci, ovšem náležitě opevněnou. Vznikl nový palác, čímž se dosavadní nádvoří uzavřelo ze tří stran, a na dvoupatrových budovách vyrostlo ještě patro třetí, hrázděné.
Velkou pozornost ovšem Pernštejnové věnovali hradbám. Vytvořili důmyslný systém opevnění složený ze dvou hradebních okruhů s dělostřeleckými střílnami a ochozem pro střelce z ručních zbraní.
Vyšší hradby stály na náspu, jeho patu pak obepínaly další hradby, opět se štěrbinovými střílnami. Sami Pernštejnové ale už tehdy nehovořili o svém sídle jako o hradu, ale o zámku.
Skákat se tu nakonec nebude
Nakonec však i Perštejnové hrad opustili, když se poslední z nich katastrofálně zadlužil při pokusu obnovit hrad po ničivém požáru v roce 1556. Pak už to šlo s Kunětickou horou jen z kopce.
Hrad spíše chátral, za třicetileté války se stal snadnou kořistí nenasytných Švédů a pak v chátrání zvýšeným tempem pokračoval.
Přispěli k tomu i lidé z okolí, kteří si z hradu učinili levný zdroj stavebního kamene. Takhle rozebrali i pověstnou Čertovu věž. Nic se nezměnilo ani v moderní době po druhé světové válce.
Část hradu byla poškozena při přípravách na stavbu lyžařského skokanského můstku, k níž však nakonec naštěstí nedošlo. Až v roce 1993 se po dvaceti letech Kunětická hora opět otevřela veřejnosti.
Tajemný poklad v podzemí
Dnes můžeme na hradě absolvovat několik prohlídkových okruhů. Ten hlavní nás provede celým palácem od sklepení až po vyhlídku na věži. Nevynecháme přehled archeologických nálezů, zbrojnici, expozici útrpného práva, hladomornu nebo výstavný Rytířský sál. Prohlídky jsou samostatné, a tak záleží jen na nás, kolik času jim věnujeme.
Druhý prohlídkový okruh se pak zaměřuje na kapli sv. Kateřiny Alexandrijské z konce 15. století. Oba okruhy můžeme také zkombinovat.
Návštěvu hradu je nejlepší absolvovat v době, kdy se tu koná nějaká zajímavá akce – řemeslný jarmark, sraz sokolníků, ukázky historického šermu nebo představení na letní scéně Východočeského divadla v Pardubicích.
A ještě lepší by bylo strefit se s návštěvou do nejvzácnějšího okamžiku. Podle legendy se totiž Kunětická hora pod hradem jednou do roka otevře.
Kdo má to štěstí a je zrovna u toho, může se projít podzemním labyrintem sálů a chodeb se zlatými stěnami a stropy vykládanými drahými kameny.
Jen musí dávat pozor na přízraky mnichů z nedalekého kláštera vypáleného v roce 1420. Dodnes tu prý v podzemí hledají svůj zakopaný a zapomenutý poklad nedozírné ceny.
Foto: Creative Commons: úvodní foto: Karel J – CC BY-SA 3.0
