Pro věřící v naší republice není mnoho míst, která by byla stejně významná jako poutní areál ve Velehradě. Lidé sem přicházejí už po staletí a Velehradu se v minulosti dostalo nejedno uznání i od papežů.
Přestože lidová tradice řadí vznik obce Velehrad až kamsi do období Velkomoravské říše na přelomu 9. a 10. století, spolehlivé historické záznamy o takovém stáří nemáme.
Osada Veligrad se připomíná až v dokumentech z rolku 1141. Co ale víme určitě je to, že ve 40. letech 13. století tu moravský markrabě Jindřich založil klášter, v němž se mísil ještě románský sloh s vlivy nastupující gotiky.
Kláštery to ovšem v dějinách nikdy neměly jednoduché. Ten velehradský nejprve vypálili husité, a když se ho na konci 16. století přece jen podařilo obnovit, za třicetileté války ho zničila sedmihradská vojska. Co se nepodařilo jim, dokončili valašští povstalci.
Když pak připočítáme i ničivý požár v roce 1681, byl klášter zralý na kompletní přestavbu.
Slavné i tragické úseky dějin
Během obnovy se změnila budova konventu a na přelomu 17. a 18. století i kostel, ale klášter už měl před sebou jen krátké trvání. Císař Josef II. totiž v roce 1784 v rámci svých reforem klášter zrušil.
Na sklonku 19. století se tu pak usadili jezuité, kteří se postarali o rozsáhlé opravy. Jenže dějiny se zase zhouply na špatnou stranu, a tak byl v roce 1950 nejen objekt uzavřen, ale jezuité byli policií odvlečeni.
Vrátit se mohli až po roce 1990, ve stejný rok, kdy Velehrad navštívil papež Jan Pavel II.
Jeden muž zvon nerozezní
Srdcem poutního místa a současně nejvýznamnějším poutním kostelem České republiky je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje.
Bývala už součástí původního kláštera a vysvěcena byla v roce 1228, současnou podobu dostala ale až po přestavbě na přelomu 17. a 18. století.
I potom si ale zachovala svou románsko-gotickou podobu, i když byla zrušena vysoká renesanční věž a nahrazena dvěma věžemi v průčelí. Z baziliky se ozývá celkem šest zvonů ze tří zvonic.
Největší z nich v šedesátimetrové přední severní věži váží přes pět tun a k jeho rozhoupání je potřeba dvou mužů, kteří se pak musejí střídat s dalšími dvěma. Zvon ovšem zvoní pouze při slavnostech.
Historie se skrývá v podzemí
V podzemí baziliky se nacházejí základy původního cisterciáckého kláštera s expozicí, která je přístupná návštěvníkům na trase dlouhé 400 metrů.
Je tu lapidárium představující dochované fragmenty původní stavby, vstupní portál do refektáře nebo bohatě zdobené hlavice sloupů. Součástí prohlídky je také zdejší systém barokních krypt.
Jsou tu uchovávány i lidské ostatky shromážděné v kostnici, kde nejdeme také zvláštní kruh tvořený z lebek.
Poutníci nikdy nepřestali přicházet
Předpokládá se, že Velehrad byl cílem poutníků už od svého založení. Nejstarší písemná zmínka o nich se ale dochovala až z poloviny 17. století.
Tehdy se zde poutě konaly třikrát ročně, a poutníci nepřestali přicházet, ani když byl zdejší klášter oficiálně zrušen a klášterní kostel se stal kostelem farním. Slavnosti byly postupně doprovázeny veřejnými trhy.
Až v polovině 19. století se ale počty příchozích začaly podstatně zvyšovat. Záznamy z roku 1861 například uvádějí 30 tisíc poutníků.
Zástup dlouhý tři kilometry
To ale není nic proti tomu, co se na Velehradě odehrávalo o dva roky později. Rok 1863 byl totiž rokem tisícího výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Tehdy se poprvé pouť konala 5. července a počet poutníků toho roku dosáhl půl milionu.
Někteří z nich se vydávali na cestu už v průběhu června a bylo zaznamenáno například to, že proud poutníků od hradišťského děkanátu byl tři kilometry dlouhý, takže zatímco první již vstupovali do kostela, poslední ještě neopustili nádraží ve Starém Městě u Uherského Hradiště.
Také rok 1885 byl výroční – svatý Metoděj totiž zemřel roku 885. Během tohoto roku dorazilo na Velehrad 1,5 milionu lidí a přes 3000 kněží.
Každý rok zní velehradská hymna
Nejvíce lidí samozřejmě každoročně navštíví Národní pouť na Velehradě, oslavu Cyrila a Metoděje, jejihž svátek připadá na 5. července. Kroky poutníků směřují k bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje.
Pouť tradičně vrcholí mší svatou na nádvoří před bazilikou a vždy zní také píseň Bože, cos ráčil z roku 1893, které se přezdívá velehradská hymna.
Nezapomenutelná návštěva papeže
Velehrad samozřejmě nemohl uniknout pozornosti nejvyšších církevních kruhů.
Papež Pius XI. v roce 1927 udělil chrámu titul a výsady baziliky minor, Jan Pavel II. pak v roce 1985 věnoval zdejší bazilice Zlatou růži – posvěcenou dekoraci ve tvaru růžové ratolesti z pozlaceného stříbra a s drahokamy, kterou Svatý otec uděluje od roku 1096. Je to pocta, které se dostalo jen hrstce křesťanských chrámů světa.
Mnozí věřící dodnes vzpomínají na rok 1990, kdy byl Velehrad při tradiční pouti poctěn přítomností papeže Jana Pavla II. Tuto událost připomíná obrovský kříž vztyčený na nádvoří před bazilikou.
