Vypravme se na příjemnou procházku šumavskou přírodou a zkusme si přitom představit, jak se zde žilo před dvěma stoletími. Slavná technická památka uprostřed lesů jménem Schwarzenberský kanál je do dnešních dnů cenným dokladem umu a vynalézavosti našich předků.

Hlavní město rakousko-uherského císařství Vídeň mělo na sklonku 18. století velkou spotřebu palivového dřeva. Jeho vydatným zdrojem byla Šumava, ale lesy se tu často rozkládaly v tak nepřístupném terénu, že se doprava pokácených kmenů neúměrně prodražovala.

V části Šumavy, která byla v majetku Schwarzenberků, proto přišli s ambiciózním projektem. Vodní kanál z odlehlých severních úbočí měl přepravu dobře placeného dřeva usnadnit. Lesní inženýr Josef Rosenauer vyprojektoval geniální propojení několika šumavských potoků pomocí umělého kanálu.

Ten konečně realizuje unikátní spojení dvou evropských úmoří – Severního a Černého moře, o němž snil před dávnými časy i sám císař Karel IV.

Osm dní plavby do Vídně

Pro plavení kmenů vlastně nebylo potřebné příliš rozměrné řečiště. Kanál měl maximálně čtyři metry na šířku a hloubka dosahovala jen kolem metru. Ale stačilo to. Kmeny dlouhé až 24 metrů byly přes řeku Grosse Mühl a Dunaj ve Vídni za pouhých osm dní.

Není divu, že Josef Rosenauer byl za svou práci odměněn čestným občanstvím města Vídně. Kanál se budoval ve dvou etapách. První začala roku 1789 a trvala pět let. Po třiceti letech následovala etapa druhá vedoucí až k bavorské hranici.

Ale tím se Schwarzenberský kanál vylepšovat nepřestal. Památné je například vybudování takzvaného Želnavského smyku – téměř čtyřkilometrového propojení kanálu s Vltavou. Tato část byla dokonce na dně i stěnách obložena kamennými deskami a vyplatila se zejména v dobách, kdy Vídeň už přestala mít o šumavské dřevo takový zájem.

Prostě se jen začaly kmeny plavit jiným směrem. Zájemců se stále našlo dost. Celá délka kanálu se využívala nepřetržitě až do roku 1891 a bylo spočítáno, že za sto let Schwarzenberský kanál dopravil neuvěřitelných 8 milionů krychlových metrů dřeva.

Procházka potěší v létě i v zimě

V moderní době kanál pozvolna ztrácel opodstatnění. Na některých jeho částech se plavilo dřevo ještě roku 1962, pak ale začal chátrat a zarůstat, protože ačkoliv byl prohlášen za technickou památku, nebyl nikdo, kdo by o něj pečoval.

Až v roce 1995 začaly záchranné práce, které měly této nevšední technické památce vrátit původní lesk. Nepodařilo se samozřejmě obnovit Schwarzenberský kanál v celé původní délce 51 kilometrů, prozatím můžeme vidět jen 15 kilometrů obnovené trasy.

Nejnavštěvovanějším úsekem restaurovaného kanálu je část mezi Jeleními vrchy a Raškovem dlouhá 9 kilometrů, která nabízí mnoho zajímavostí včetně tunelu dlouhého téměř 400 metrů. Na obou koncích je parkoviště a podél kanálu zde vede naučná stezka, vítaná příležitost k procházce či projížďce na kolech.

V zimě pak netrvá dlouho a objeví se na ní běžkařská stopa.

Foto: Shutterstock