Jeden z nejrozsáhlejších a také nejhonosnějších moravských zámků měl být kdysi jen vylepšením bydlení šlechtického rodu, nakonec se ale proměnil v jedno z nejdůležitějších míst evropské politiky.

Do jeho historie můžeme nahlédnout i dnes a přesvědčit se, že neztratil nic ze své krásy a důstojnosti.

Jaký si může manželka přát nejkrásnější romantický dárek od milujícího muže? Pokud je opravdu mocný a bohatý, pak asi neexistuje nic, co by jí nedopřál.

Majitel zdejšího panství Jan Dětřich z Petřvaldu se oženil s Anežkou Eleonorou z Colonna-Felsu, která byla italského původu a stále si prý nemohla zvyknout na chladné prostředí hradu Buchlova, kde spolu bydleli.

A tak galantní manžel opodál založil zámek, který měl být mnohem pohodlnější a slunnější. A aby italské srdíčko své vyvolené potěšil ještě víc, zvolil architektonickou podobu, připomínající luxusní římské vily.

Ať už je tato romantická historie pravdivá, nebo sám Dětřich zatoužil po komfortnějším a reprezentativnějším příbytku, buchlovický zámek dostavěný v roce 1707 se opravdu povedl.

Jen Anežce Eleonoře osud nedopřál se do něj přestěhovat, protože zemřela předčasně ve věku 44 let ještě předtím, než byla dokončena první část zámku.

Na Moravě se jedná o Evropě

Při studování historie slavných hradů a zámků býváme mnohdy překvapeni, kolik významných rodů se v rolích jejich majitelů za staletí stačilo vystřídat. Buchlovice měly to štěstí, že tento seznam je docela krátký.

Po sto letech sice rod Petřvaldů vystřídali Berchtoldové, ale ti už tu zůstali až do roku 1945. Pravda, na počátku 19. století zařídili v části zámku vojenskou nemocnici, nad čímž by se asi Jan Dětřich v hrobě obracel, ale určitě by byl naopak potěšen proměnou, kterou zámek zažil na počátku století dvacátého.

Tehdy ho totiž tehdejší majitel Leopold II. Berchtold proměnil v jedno z nejvýznamnějších míst evropské politiky.

Nejen že zámku vrátil původní účel a vybavil ho patřičně honosným nábytkem, který nechal převézt z Buchlova i nakoupit, ale jako vysoce postavený diplomat sem především zval významné politiky, kteří tu pak při svých jednáních rozhodovali o budoucnosti Evropy.

Ostatně o Leopoldově významu svědčí i to, že byl později jmenován ministrem zahraničí.

Dva zámky proti sobě

Zámek sám má nepříliš obvyklou podobu. Skládá se totiž ze dvou samostatných protilehlých budov.

Hlavní obytnou budovou býval takzvaný Dolní zámek, přepychová reprezentační budova sloužící k ubytování hraběcí rodiny, doplněná salou terrenou s bohatou štukovou výzdobou a mozaikovými ornamenty na stěnách.

Dolnímu zámku vévodí dvoupatrový sál s freskami s námětem mytologie, ročních období a přírodních živlů.

Zhruba po třiceti letech majitelé přistavěli i Horní zámek, kterému se říká Flora a který měl být původně pouze hospodářským traktem se stájemi a později i hostinskými pokoji. Mezi oběma budovami leží rozlehlé nádvoří s kamennou kašnou uprostřed.

Celkově tvoří buchlovický zámek jeden z nejkrásnějších historických komplexů u nás a je pokládán jeden z nejvýznamnějších a nejkvalitnějších příkladů barokní architektury.

Tady se přepisovaly dějiny

Prohlídka zámku zahrnuje sedmnáct pokojů, jak soukromých, tak reprezentativních. K těm patří třeba Stříbrný salon s částí rodové galerie.

Sbírka portrétů na zámku je skutečně impozantní a zahrnuje nejen podobizny Petřvaldů a Berchtoldů, ale i obrazy, které dostaly věnem jejich manželky od svých vlastních rodin.

Kromě portrétů tu ovšem najdeme i rozsáhlou kolekci s tématy pastorálních scén, loveckých výjevů a květinových zátiší.

Navštívíme hudební sál, kuřácký salonek nebo hraběcí pracovnu, v níž se v roce 1908 uskutečnila slavná schůzka ministrů zahraničí, na níž se jednalo o budoucím uspořádání Evropy.

Projdeme také jídelnu s boční kaplí, odkud se vchází do soukromé části s ložnicemi majitelů.

Příroda ještě lepší než pravá

Ze zámku se schází po mohutném kamenném schodišti do zahrady, která si rozhodně zaslouží samostatnou prohlídku.

Upravená francouzská zahrada plynule přechází v anglický park s množstvím vzácných listnatých i jehličnatých dřevin, jenž je řazen mezi nejpozoruhodnější památky svého druhu na našem území.

Zajímavě působí i díky tomu, že vzhledem k terénu si její založení vyžádalo uspořádání do teras. Zahrada vznikala průběžně spolu se zámkem, zpočátku podle barokních představ, později se majitelé zhlédli v módě takzvaného sentimentálního cítění.

Uměle vytvořená příroda včetně nezbytné sochařské výzdoby měla působit na emoce a vyvolávat různé prožitky. Z uměleckých děl, kdysi zdobících mnoho míst zahrady, se do dnešních dnů dochoval obelisk s erbem rodu Petřvaldů.

Ve zvelebování parku pak pokračovali i Berchtoldové v čele s lékařem a botanikem Bedřichem Berchtoldem, který se podílel i na založení Národního muzea a ze svých cest po světě neustále přivážel semena a sazenice exotických vzácných dřevin.

Fuchsie, tulipány a česnek

Dnes má park rozlohu 19 hektarů a jeho návštěvu bychom si možná měli naplánovat na dobu, kdy se v něm koná každoroční letní výstava zdejší sbírky fuchsií, čítající na 1200 exemplářů.

Zámecká kolekce patří k nejproslulejším v rámci střední Evropy a fuchsie, které návštěvníky zaujmou, si zde také mohou pořídit do svých domácích zahrad. A zdejší zahradnictví se při pořádání akcí pro veřejnost opravdu činí.

V období Velikonoc se tradičně představují tulipány, v létě zase tradičně probíhá festival česneku.

Na konci parku pak čeká odpočinkový pavilon a nedaleko něj určitě potěší nejen děti i možnost nahlédnout do zdejší minizoologické zahrady, spojené se záchrannou stanicí handicapovaných živočichů.

Foto: Shutterstock, PX FUEL, UNSPLASH