O pyramidách v blízkosti čínského města Sianu, hlavního města provincie Šen-si, neměl západní svět až donedávna ani ponětí. A sama Čína jejich existenci a účel přiznávala jen velmi nerada.

Navíc se krátce poté rozhodla pyramidy zakonzervovat na další desítky let, čímž vědcům a archeologům znemožnila je vůbec prozkoumat. Jaká tajemství skrývají?

O existenci některých čínských pyramid se stále pochybuje. Veřejnost o nich ví jen pramálo a zdá se, že čínská vláda vynaložila mnoho úsilí, aby se na tom v blízké budoucnosti nic nezměnilo. Jenže to je pohonem pro celou řadu spekulací o jejich možném původu a účelu.

Někteří se domnívají, že jde podobně jako v Egyptě o hrobky významných panovníků. Další spekulují o tajných vchodech, které využívají buddhističtí mnichové ke vstupu do podzemní říše. Německý badatel Hartwig Hausdorf zastává teorii mimozemského původu.

Pyramidy podle něj mohou být poctou nebeským učitelům. Kdo z nich je nejblíže pravdě?

Bílá a neznámá

Nejvíce zpochybňovanou je Bílá pyramida, kterou západnímu světu poprvé představila dvojice australských obchodníků Fred Meyer Schroder a Oscar Maman v roce 1912, kdy do Číny přijeli za prací. Schroder velikost Bílé pyramidy odhaduje na nejméně 300 metrů do výšky a 500 metrů na šířku.

To jsou rozměry několikanásobně převyšující nejvyšší známou pyramidu světa. Velká pyramida v Egyptě je totiž vysoká „pouhých“ 140 metrů. Pozorování Australanů na jaře roku 1945 potvrdil také pilot amerického letectva James Gaussman.

Ten během rutinního zásobovacího letu z Číny do indického Assamu musel kvůli technickým potížím snížit letovou hladinu. Díky tomu nedaleko města Sianu v provincii Šen-si spatří tajemnou stavbu. „Proletěl jsem kolem hory a pak klesl do údolí.

Přímo pod námi se objevila Bílá pyramida. Vypadala jako z pohádky,“ líčí pilot. „Její povrch byl opravdu třpytivě bílý. Mohl být snad i kovový nebo z nějakého speciálního druhu kamene. Na všech stranách byla úplně bílá.

Nejpozoruhodnější byl její vrchol. Byl z materiálu, který by se snad dal přirovnat k drahokamu.“

Dva roky po Gaussmanovi spatřil stejný výjev na vlastní oči další americký pilot Maurice Sheahan, který podle novinového článku z konce října 1947 pyramidu popisuje jako přibližně 300 metrů vysokou a 460 metrů širokou stavbu.

Článek dokonce doprovázely i fotografie údajné pyramidy.

Stavba na ní je však později identifikována jako hrobka císaře Wu Hana (156–87 př. n. l.) nacházející se ve stejné oblasti. Kromě hrstky očitých svědectví tedy není znám žádný jiný důkaz o tom, že by pohádková Bílá pyramida byla opravdu skutečnou stavbou.

Čínští archeologové navíc přišli s prohlášením, že popisovaná stavba neexistuje. Otázkou zůstává, zda je možné se na takové prohlášení spolehnout. Čína totiž jen neochotně a až pod tíhou přesvědčivých důkazů přiznává existenci dalších pyramid v okolí Sienu.

Viděli je z vesmíru

Schroder s Mamanem kromě velké Bílé pyramidy popsali i mnoho dalších, menších staveb téhož typu a vše pečlivě zdokumentovali ve svém deníku. „Pohled nás šokoval ještě víc, než kdybychom je našli v poušti.

Protože tyto pyramidy se nacházejí nějakým způsobem před očima celého světa, ale v západních zemích o nich nic nevíme,“ píše se v něm.

Schroderův mongolský průvodce Boudo muže ujistil, že stavby jsou přinejmenším 3000 let staré a informace o nich jsou prý zaznamenány ve starých klášterních dokumentech i místních legendách. Přes to všechno se o nich širší svět dozvěděl až během éry kosmických letů.

Vůbec první nezpochybnitelný záznam o tom, že v Číně existují pyramidy, pořídili astronauti na vesmírné lodi během jednoho z letů Apollo. Tehdy v rámci satelitního průzkumu v okruhu několika kilometrů severozápadně od města Sianu zaznamenali několik desítek staveb, nápadně připomínajících mayské pyramidy ve Střední Americe.

Když se následně Američané dotázali, co jsou stavby zač, dostali z Číny strohou odpověď: „Jde o devět hrobů císařů ze 3. stol. př. n. l.“ Jenže to neodpovídá pozdějším poznatkům. A navíc pyramid je na místě prokazatelně mnohem více než devět.

Jenže čínské pyramidy leží na zapovězeném území, kam mohou vkročit jen vyvolení. Sídlí zde totiž agentura vojenského a kosmického výzkumu. Přesto se německému badateli Hartwigu Hausdorfovi v roce 1994 podaří po velmi usilovném naléhání získat povolení k archeologickému výzkumu.

Expedice stihla podniknout dvě průzkumné výpravy, záhy poté, v říjnu roku 1994, se oblast natrvalo uzavřela před světem. Čínské úřady se uchýlily k překvapivému opatření, kterým daly jasně najevo, že nestojí o to, aby pyramidy kdokoli zkoumal.

Veškerá archeologická naleziště s pyramidami jsou zakonzervována až do roku 2050. Údajně tak komunističtí vládci učinili „pro zachování budoucím generacím, které budou mít jistě mnohem vyspělejší techniku pro výzkum“. Ovšem tento krok u některých badatelů vyvolal určitou oprávněnou nedůvěru a zřejmě i podezření, že Hausdorf možná narazil na něco, co se Čína snaží před světem skrýt. Co by to mohlo být? A co Hausdorf vlastně našel?

Hrobka s vlastní krajinou

Zapálený badatel se vydal do oblasti, kde měl Gaussman spatřit tajemnou Bílou pyramidu. Doufal přitom, že se mu podaří záhadnou stavbu objevit a jednou provždy utnout spekulace o jejím původu i tom, zda je vůbec skutečná.

Ti, kteří existenci stavby připouštějí, se často kloní k názoru, že by mohla být hrobkou tzv. Prvního císaře, Čchin Š‘-chuang-tiho, jenž žil v období 259–210 před naším letopočtem. V kronikách se lze dočíst, že na stavbě hrobky se podílelo až na 700 000 dělníků, měla mít tvar pyramidy a v jejím nitru měla být vybudována dechberoucí umělá krajina se stříbrnými ptáky, borovicemi vytesanými z jadeitu, vesmírnou oblohou a řekami, které tvoří tekoucí rtuť poháněná jakýmsi mechanismem.

Je-li tomu skutečně tak, jde bezesporu o jedinečné umělecké dílo nevyčíslitelné hodnoty.

Pokud by se potvrdilo, že je tajemná Bílá pyramida hrobkou císaře, znamenalo by to, že pod povrchem se toho nachází mnohem více. Panovník, který si neskromně nechává říkat Syn nebes, si jako místo svého posmrtného odpočinku představoval mnohem více, než „jen“ pouhou, byť obrovskou pyramidu.

Jeho hrobka prý má být skutečně rozsáhlým městem! Čínský historik S’-ma Čchien, jenž žil jen o něco málo později – v letech 145–86 př. n. l. – o hrobce píše následující:

„Když První císař poprvé usedl na trůn, na hoře Li začalo kopání a přípravy (ke stavbě). Později, když sjednotil své impérium, bylo posláno 700 000 mužů z celé jeho říše. Prokopali se třemi vrstvami podzemní vody a zalili bronzem vnější část rakve.

Byly postaveny paláce a vyhlídkové věže pro stovky úředníků a hrobka byla plná vzácných artefaktů a úžasného pokladu. Řemeslníkům bylo nařízeno, aby vyrobili kuše a šípy připravené tak, aby střílely na kohokoli, kdo do hrobky vstoupí.“

Kromě toho bylo údajně vyrobeno neuvěřitelné množství svící z rybího tuku, které měly vydržet hořet po velmi dlouhou dobu. Z historikova popisu je patrné, že samotná pyramida by měla být jen pověstnou špičkou ledovce.

V tomto případě ovšem ledovce protkaného spoustou životu nebezpečných nástrah. Spatřili australští obchodníci a američtí piloti právě tuto velkolepou hrobku?

Musí zmizet

Nebylo by těžké uvěřit pravdivosti této domněnky. Má to však onen pověstný háček. Podle pověstí, které se k místu posledního odpočinku Prvního císaře váží, měla být hrobky záhy po dokončení navždy skryta.

Umělecký skvost totiž nebyl určen zrakům obyčejných smrtelníků. Stavba měla být po dokončení zamaskována hlínou a trávou, aby splynula s okolní krajinou. Na zakrývání vchodu do hrobky se podílela jen hrstka dělníků.

Ti navíc byli po dokončení práce zaživa pohřbeni, aby jeho polohu nevyzradili.

Nabízí se tedy myšlenka, že čínští archeologové hrobku na nějaký čas odkryli a poté, co byla několika cizinci spatřena, se možná zase rozhodli respektovat přání svých předků a pyramidu znovu před světem ukrýt.

Možná to je právě důvodem, proč v oblasti, kde se pyramida má nacházet, čínská vláda nechala zřídit sídlo vojenského a kosmického výzkumu a neprodyšně ji uzavřela. Jsou to však jen odvážné spekulace, které přicházejí, popustí-li člověk uzdu fantazii.

Od skutečnosti tak mohou být na hony vzdálené.

Opětovné zakrytí by však vysvětlovalo, proč Hartwig Hausdorf navzdory intenzivnímu pátrání nedokázal Bílou pyramidu, po níž tolik touží, během svých výprav na zapovězeném území najít. U tamních úřadů i archeologů narazil na zeď mlčení a neochoty, pyramida podle nich vůbec neexistuje, nebo nemají v úmyslu o ní cokoliv říct.

Ačkoliv vysněného cíle jeho dvě výpravy nedosáhnou, rozhodně se z Číny Hausdorf nevrátil s prázdnou. Může se totiž pochlubit odhalením téměř stovky pyramid, z nichž některé jsou vysoké asi 150 metrů!

Navíc archeolog postupně zjistil, že stavby jsou orientovány přesně podle hvězd a jejich stáří prý může být až 5000 let.

Když bylo navíc při „rutinním“ výzkumu v blízkosti jedné z objevených pyramid naměřeno výrazně zvýšené množství rtuti v půdě, v Hausdorfovi se opět rozhořela naděje, že by někde poblíž mohla být ukryta i slavná Bílá pyramida.

Jenže než badatel stihnul zahájit další výzkum, při kterém by zjistil, co je zdrojem rtuti, čínská vláda se rozhodla pro výše zmiňovaný krok – pyramidy až do roku 2050 zakonzervovat.

Je jich mnohem víc

Hausdorf se při svém výzkumu zaměřil výhradně na okolí Sianu, pravdou ale je, že tajemství v sobě ukrývají i mnohé další pyramidy, které byly poté objeveny v jiných regionech Číny. Jde o pyramidy různých tvarů a velikostí.

Někdy jsou jejich stěny hladké jako u těch v Egyptě, jindy jsou stupňovité podobně jako pyramidy v Jižní Americe.

Další se zase velmi podobají mayským stavbám s chrámem na plochém vrcholu. Jejich velikost může dosahovat mnoha desítek metrů, nebo naopak nemusí přesáhnout ani dva metry. Takovéto mini pyramidy byly objeveny v roce 2017 při stavbě obytného komplexu ve městě Čeng-čou.

O jejich původu a využití se stejně jako v případě dalších pyramid vedou spekulace, ale obvykle se má za to, že slouží jako hrobky. V mnoha případech však archeologové nemají dostatek informací, aby určili, kdo je v domnělé hrobce pochován, kdo ji postavil a kdy.

Nezbývá než věřit, že se více informací o tajuplných stavbách svět snad dozví dříve než v roce 2050.

Foto: Shutterstock